Konspirační teorie k útokům v Paříži: záhada pasu a přesné předpovědi, které se naplnily

Jakmile se stane něco tak závažného, jako jsou teroristické útoky ve Francii, vždy se objeví hromady konspiračních teorií. Také v případě Paříže se vyrojily – ale tentokrát jsou námitky „konspirátorů“ mnohdy docela logické.

Pozornost se věnuje především dvěma velkým tématům: podivnému syrskému pasu nalezenému na místě činu a ještě zvláštnějšímu twitterovému postu, který dva dny před útokem teroristů prozradil, kolik lidí při útocích zemřelo…

Jak mohl pas přežít explozi?

Asi nejlogičtější námitkou proti oficiální verzi vyšetřovatelů je nález syrského pasu na místě, kde se odpálil terorista před fotbalových stadionem Stade de France. Jak je možné, že tak silná exploze, která zničila vše kolem, mohla ponechat právě papírový pas nezničený? To je přece nesmysl, přemýšlejí příznivci konspirací. A vyvozují: pas tam musel někdo nastrčit, tedy je vše zmanipulované a nemůžeme věřit ničemu z oficiální verze.

Britská pobočka televizní stanice Al Jazeera oslovila několik expertů na výbušniny s dotazem, zda je možné, aby papír přežil explozi, která zabije člověka. Je to pro nás laiky docela překvapivé, ale podle všeho to není problém. Přestože si lidé dělali po útoku legraci, že by se asi pasy měly začít používat místo neprůstřelných vest, papír opravdu explozi odolává skvěle…

Například Philip Gill, expert na výbušniny z Cranfield University v Bedfordu, popsal, že použitý typ výbušniny ničí pouze materiály, s nimiž se dostane do přímého kontaktu: "Pokud byly pasy v batohu nebo třeba kapse kabátu, stačilo by to, aby to oslabilo explozi.“ Podle tohoto experta si explozi většina lidí představuje špatně: jde vlastně jen o rychle se rozpínající plyn, který rozhodně nemusí zapálit všechno, s čím přijde do kontaktu. „Hollywoodské exploze prostě neodpovídají pravdě; výbuch může papír poničit nebo ho odhodit pryč – ale není nutné, aby ho spálil nebo zničil,“ dodal Gill.

To potvrdili i další expert, John Bond, který učí kriminalistiku a kriminologii na University of Leicester. Podle něj by síla exploze prostě jen pasy „odfoukla“ pryč – pokud by je tedy přímo nezasáhla – to by byly zničené. Ale terorista zřejmě v okamžiku exploze pas v ruce netřímal…

Předpověď, anebo únik informací?

Dva dny před útoky v Paříži zveřejnil na Twitteru malý a prakticky neznámý účet „PZfeed“ zprávu, která tehdy nedávala smysl. Zněla: „Počet mrtvých z pařížského teroristického útoku dosáhl 120, dalších 270 je zraněných“. Jak tohle mohl někdo vědět dva dny předtím, než k události vůbec došlo? Byla to zkouška toho, jak se budou teroristické útoky komunikovat, anebo jen únik informací těch, kdo za hrůzným činem stojí opravdu?

Vysvětlení je bizarní, ale také dává smysl. Jak odhalili uživatelé Redditu, tento účet neprovozuje žádný člověk, jde jen o software – robota, který kombinuje náhodně titulky zpráv ze světových médií. V tomto případě sloučil zprávu o lednovém útoku na pařížskou redakci Charlie Hebdo s informací o zabíjení v Nigérii vloni – tehdy v mešitě útoku vrahů podlehlo 120 lidí.

Zveřejnění těsně (2 dny) před útokem je zřejmě jen náhoda. Ale náhoda, to je něco, nač příznivci konspirací nevěří, takže tento argument pro ně asi nebude úplně věrohodný.

Proč vznikají konspirační teorie?

Je přirozené, že lidé hledají pravdu. Ale mnoho z nich, typicky příznivci konspirací, přikládají větší váhu svým zkušenostem z minulosti než objektivním faktům. Mnohdy také funguje tzv. proporcionální předsudek. Pokud je teroristický čin velmi závažný a mrtvých je hodně, řadě lidí přijde viník v nějaké malé skupině teroristů nepřijatelně malý. Potřebují tedy najít někoho dostatečně mocného, kdo by měl mít sílu ten čin vykonat.

Největší výhodou konspiračních teorií je však podle psychologů jejich snadnost. Místo komplikovaných scénářů, které zná dobře každý policista i u těch nejbanálnějších trestných činů, nabízejí konspirace svým věřícím snadné odpovědi, které nevysvětlují detaily, ani se o to nesnaží – jen říkají, kdo je viník v pozadí…