Kdy nám teroristé ukradnou vojenské drony? Dřív, než myslíte!

Bezpilotní letouny získaly svou mediální slávu zejména na poli válečném, ať už se jednalo o zabití Hakimulláha Mahsúda či Abú Jahíja Libího, šéfů Talibanu, nebo čtrnácti jemenských svatebčanů, kteří byli ve špatný čas na špatném místě. Na to, že se jedná o supermoderní techniku, je její zabezpečení nepříjemně nechráněné. Chcete si hacknout drona?

Jedno z nejstřeženějších míst světa je bezesporu kancelářský komplex šéfa USA. Bílý dům a vše co souvisí s prací a cestami Baracka Obamy podléhá té nejpřísnější kontrole. Je proto s podivem, že nebylo sestřeleno bezpilotní letadlo, které narušilo letecký prostor proslulého prezidentského Boeingu Air Force One. „Pilot“ dronu sedící v pozemní základně na Naval Air Station Patuxent River v Marylandu ztratil kontrolu nad strojem MQ-8B Fire Scout. Ten, v nadsázce řečeno, prokázal vlastní inteligenci a smysl pro humor.

Jak vypadá útok drona? Podívejte se:

Malý, sám sebou „řízený“ a vrtulníku podobný letoun si to namířil přímo do koridoru vyhrazeného pro pouze speciálně upravený mohutný Boeing 747-200B. Letěl ve výšce 2 000 stop a bez pilotáže byl ve vzduchu zhruba 30 minut. Poté se s ním znovu povedlo navázat spojení, načež už na základě povelů leteckého dispečera, nabral směr zpět na základnu. Z těchto důvodů události byly po dobu vyšetřování u US NAVY zastaveny lety všech šesti strojů tohoto typu. Výsledek? Šlo o softwarové selhání 9,7 metrů dlouhého a 1429 kg těžkého dronu. Mluvčí US NAVY se následně pokusil incident zlehčit tím, že dron byl vlastně „ukázněný“, neboť letěl rovně, nespadl a nakonec poslechl příkazů operátora. Nebyl to jediný případ, kdy MQ-8 Fire Scout letěl tam, kam sám uznal za vhodné. Jiný typ dálkově řízené helikoptéry, stopadesátikilogramový Schiebel S-100, se v květnu 2012 zřítil v Jižní Korei a zapříčinil smrt padesátiletého rakouského technika a zranil dva operátory. Co to znamená? Hlavní poselství tkví v tom, že se setkáváme s vojenskou technikou, která si čím dál více razí cestu do běžného života.

Jak ukrást drona

Federal Aviation Administration (americký Federální úřad pro letectví) odhaduje, že v roce 2020 bude americký vzdušný prostor brázdit 10 000 dronů, což z hlediska bezpečnosti není úplně zanedbatelné množství. Pro řízení dronů je potřeba GPS signál a řídící signál. A právě nekódovaný GPS signál se dá „hacknout“ a letícímu dronu lze podstrčit falešné souřadnice. Dne 19. června 2012 se Kyle Wesson a Told Humphreys, vědci z University of Texas v Austinu, pokusili v rámci řízeného pokusu podstrčit falešné údaje letícímu dronovi. Chtěli dokázat, že možnost řízení vojenského bezpilotního letounu někým, kdo k tomu nemá oprávnění, je reálná.

Pokus probíhající na raketové střelnici White Sands Missile Range v Novém Mexiku se povedl. K převzetí kontroly nad letounem v ceně 80 000 dolarů stačilo mít běžně dostupné vybavení v hodnotě 1 000 dolarů. Podařilo se jim přesvědčit letící stroj, že jimi podvržené GPS souřadnice jsou pravé a může se jimi řídit. Když si uvědomíme, jak široce je dnes signál globálního pozičního systému používán, od záchranářského systému, přes navigaci lodí i letadel, až k vyhledávání malých krabiček v rámci amatérského „lovu pokladů“, lze si jen těžko představit všeobecné zašifrování signálu. Dálkově ovládaná letadla práškují pole, shazují bomby, slídí nad nepřátelským a občas i přátelským územím, snímkují krajinu v rámci vědeckých výzkumů, hlídají sesuvy půdy i hráze přehrad a není daleko doba, kdy budou nosit objemnější poštu. Představa, že cizí člověk převezme nad některým z nich kontrolu není zrovna nejpříjemnější. Jak se může využít „unesené“ letadlo ví, od 11. září 2001 každý. Po úspěšném pokusu se pro FoxNews profesor Todd Humpreys vyjádřil, že do deseti let bude nad USA létat 30 000 dronů. Jeho odhad se sice s FAA poněkud míjí, ale pointa zůstává. „Každý z nich se může stát potenciální střelou namířenou proti nám,“ obává se Humpreys.

Vývoj se zastavit nedá. Pokus v White Sands Missile Range měl ukázat a varovat před možným zneužitím technologie, jež se dříve nebo později stane běžnou. Vědci zároveň navrhují možná řešení spočívající v zakódování některých druhů signálů. Sami si postavili bezpilotní letadélko za necelých 800 dolarů. Už dnes jsou malé, dálkově řízené vrtulníky nesoucí fotoaparáty naprosto běžně využívány fotografy (včetně paparraziů) v desítkách zemí světa. A to včetně Česka. Situace je nejen v rukou techniků, ti si s „problémem“ poradit dokáží, ale i politiků, kteří musí rozhodovat na mezinárodní úrovni. A tady je kámen úrazu, neboť kvůli protichůdným názorům je konsenzus někdy takřka nemožný. A to vzhledem k naší bezpečnosti není úplně příjemná představa.

Topi Pigula