Nejhorší útok islámských teroristů na Francii: 300 mrtvých

Teroristický útok v Bejrůtu - Obrázek 1

Francie si v posledních dnech zažila tragédii způsobenou extrémními islámskými radikály. Nebylo to ale poprvé. Jedna z nejhorších událostí tohoto druhu se Francouzům a Američanům přihodila v Libanonu roku 1983.

Onoho říjnového dne islámští radikálové zaútočili v libanonském hlavním městě Bejrútu na kasárna americké námořní pěchoty a zároveň i na kasárna francouzské armády, jejichž jednotky tam tehdy plnily roli mezinárodních mírových jednotek po izraelské invazi. Následky byly zdrcující, o život přišlo na šest desítek francouzských vojáků a před dvě stovky amerických mariňáků. Pro Francouze to byla nejhorší ztráta od konce alžírské války v roce 1962 a pro americkou námořní pěchotu od druhé světové války.

Mírové síly proti OOP

Libanon se začátkem 80. let stal základnou pro jednotky Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), které zemi používaly jako zázemí k útokům na Izrael. Svou přítomností a chováním zcela rozvrátily fungování země a Izraelská vláda se rozhodla v roce 1982 proti nim zasáhnout. Po izraelské invazi vyslala OSN do Libanonu mírové sbory, které měly situaci uklidnit. Právě Spojené státy a Francie poskytly největší vojenské kontingenty v rámci mezinárodních sil, konkrétně to bylo 1800 a 1500 vojáků.

Libanonští muslimové především z řad šíitů žijících ve slumech západního Bejrútu Američany a Francouze nebrali jako nestranné mírové síly. Ti totiž aktivně zasahovali proti bojůvkám OOP a podporovali akce pravidelné libanonské armády. Odpověď přišla záhy. Islámští radikálové podnikli 18. dubna 1983 bombový útok na americkou ambasádu v Bejrútu, při němž zahynulo 60 lidí. Tragédie však byla jen předzvěstí dalších a mnohem horších událostí. Francouzské a americké jednotky po útoku zintenzivnily podporu libanonské armády a otevřeně začaly stranit maronitským křesťanům, kteří v Libanonu původně tvořili většinu obyvatelstva země. Po dlouhých desítkách let konfliktů mezi Izraelem a arabskými zeměmi ovšem do Libanonu přišla velká spousta muslimských uprchlíků, mezi nimiž bylo i nemalé procento radikálů. A právě z tohoto zázemí OOP těžila.

Dva masakry v jeden okamžik

Její bojovníci obrátili svou pozornost i na jednotky mírových sil a po sérii menších útoků naplánovali nečekaný a o to více zničující úder. Americká námořní pěchota si jako základnu vybrala bejrútské mezinárodní letiště a v jedné z budov si zřídila kasárna a velitelství. Odtud mariňáci v klidu vyráželi na patroly a do akce. Až do osudného 23. října 1983. Tehdy před půl sedmou ránou prorazil ukradený žlutý nákladní vůz Mercedes naplněný výbušninami ostnatý drát kolem perimetru letiště a řítil se k budově kasáren. V tu dobu hlídka před budovou očekávala příjezd cisterny s vodou, jenže než stačila rozeznat, že blížící se náklaďák není cisterna, bylo pozdě.

Atentátník s náklaďákem prorazil zátarasy před budovou, vjel do jejího vestibulu uvnitř a smrtící náklad odpálil. Následoval výbuch o síle odpovídající asi 10 tunám TNT, který měl devastující následky. Teroristé použili kombinaci lahví acetylenu nebo propan-butanu s konvečnímu trhavinami, výbuch se tak podobal tomu, jaký způsobují tzv. termobarické bomby. Zabíjela tedy nejen tlaková vlna, ale i hořící plyny. Čtyřposchoďová budova se zřítila a v jejích sutinách našlo smrt 241 amerických vojáků, další desítky byly zraněny.

To ale nebyl konečný účet onoho krvavého 23. října. Dvě minuty po výbuchu na bejrútském letišti se o 6 km dále k budově známé jako Drakkar v části Ramlet al Bajda v západním Bejrútu, kde bylo sídlo a kasárna pluku francouzských výsadkářů, blížil další náklaďák. Francouzští vojáci byli bdělejší a začali na vůz i řidiče pálit. Ten zastavil asi deset patnáct metrů od budovy a vojáci si mysleli, že řidiče zasáhli. Jenže o pár sekund vyšlehl plamen, náklaďák zmizel a výbuch zdevastoval devítipatrovou budovu.

V troskách zemřelo 58 výsadkářů, 15 jich bylo zraněno. Později se zjistilo, že v útrobách náklaďáku byl stejný typ výbušného nákladu jako v případě útoku na bejrútském letišti, ovšem jeho síla byla jen poloviční. Navíc jej nejspíše někdo odpálil až dodatečně, na dálku ze zálohy, řidiče tedy parašutisté asi opravdu zasáhli. To svědčilo o dobře zorganizované akci. Je ironií, že k velkému počtu obětí přispěl výbuch v kasárnách amerických mariňáků na letišti. Těsně po tom, co se ozvala rána, se mnoho výsadkářů vyhrnulo na balkony, aby se podívalo, co se děje. A právě v tu chvíli se k budově přiřítil náklaďák se smrtícím koktejlem.

To byly začátky Hizballáhu

Kromě vojáků a dvou atentátníků zahynulo během obou útoků i 6 civilistů včetně čtyř dětí, celkový počet mrtvých se tedy vyšplhal na 307, což z něj činí jeden z nejhorších teroristických útoků v historii. Radikálové z OOP ale dosáhli svého. OSN začala stahovat mírové síly z Libanonu, poslední vojáci odešli už v dubnu 1984. K útokům se hrdě hlásilo několik šíitských militantních skupin a organizací, především však skupina, jež si říkala Islámský džihád.

Pravého původce se nepodařilo nikdy spolehlivě identifikovat, stejně jako oba atentátníky, nicméně americká vláda i zpravodajské služby věřily, že za vším tehdy stál formující se Hizballáh za podpory Íránu a Sýrie, a to včetně předchozího útoku na americkou ambasádu v Bejrútu. Zaměřily se pak hlavně na zakladatele Hizballáhu Imada Mughnyjaha a duchovního Muhammada Hussejna Fadlallaha. První jmenovaný zemřel v roce 2008, když v jeho autě vybuchla bomba, Fadlallah zemřel přirozenou smrtí v roce 2010, ovšem před tím stihl přežít několik atentátů, za kterými mohly stát americké zpravodajské služby.