Víte, kdo byl největší terorista v dějinách Evropy?

Vše naplánoval a nechal zrealizovat symbol světového komunismu, Josif Vissarionovič Džugašvili, známý pod přezdívkou Stalin.

Sbíráte známky? Takový koníček vás mohl dostat před popravčí četu, neboť jste určitě sháněli obálky a dopisy z ciziny, což může znamenat styk se zahraniční diverzní centrálou. Střílelo se za protistátní řeči (stačil nevinný vtip) nebo za to být ve špatný čas na špatném místě. Třeba v poledne na tržišti, na kterém probíhal zátah. Lidé z NKVD byli jako smrt, brali všechny. A. N. Vdovin byl popraven za to, že v bufetu v opilosti mrštil o zeď prázdnou lahví, která nešťastnu náhodou rozbila obraz s portrétem Michaila Kalinina, toho času předsedy Nejvyššího Sovětu SSSR. Odsouzen byl za „teroristický čin proti představiteli sovětské moci“ bez ohledu na to, že si kvůli opilosti událost vůbec nepamatoval.

Parodie na spravedlnost

„Od srpna 1937 do listopadu 1938 bylo popraveno 750 000 sovětských občanů poté, co je stanné soudy v parodii na soudní řízení odsoudily k smrti. To představuje 50 000 poprav měsíčně, 1500 denně,“ shrnuje situaci Nicolas Werth v knize Opilec a květinářka. Aby bylo možné tak monstrózní množství „rozsudků“ vůbec vydat, vznikly z prověřených kádrů speciální rychlé „soudy“, takzvané trojky. „V nich měli zasedat hlava NKVD, tajemník krajského výboru a krajský státní zástupce. Tento mimosoudní orgán určoval, kdo bude odsouzen k smrti,“ píše Michaela Morská ve své bakalářské práci věnované organizovanému sovětskému vraždění.

Tragédií bylo, že „trojky“ mohly k smrti odsoudit i člověka, kterého za tentýž čin civilní soud osvobodil. Že se jednalo o flagrantní porušení zákonnosti? Na to si nikdo nedovolil poukázat. Mohl by totiž obratem skončit před trojkou a od ní to nikdy nebylo ke kulce do týla daleko. Stalin se rozhodl zlikvidovat obrovské množství lidí. Bývalé carské důstojníky i šlechtice s rodinami, intelektuály, vzdělance i zemědělce, kteří se přes noc, aniž tušili proč a jak, stali kulaky. Za zrádce považoval národnostní menšiny, což v mnohonárodnostním Rusku znamenalo stovky tisíc lidí, kteří byli násilně přesídlováni. V ohrožení náhle byly rodiny z příhraničních oblastí, kde stačilo, aby jeden byl cizím státním příslušníkem a tedy potencionálním špionem. Do hledáčku se dostal každý, kdo měl jakýkoli „škraloup“ z minulosti.

Bylo jedno, zdali se jednalo o potulku, opilství nebo vraždu. Vše ukazovalo na to, že jedinec je „nepřizpůsobivý element, živel či společensky nebezpečný jedinec.“ Mluva v rozsudcích byla manipulativní a u trojek se nepřipouštěl omyl. Byl-li někdo zatčen jen na základě shody jmen, nebylo možno dotyčného pustit. Sepsalo se fiktivní obvinění, proběhl soud a reálná justiční vražda. Na některých výslechových protokolech je Stalinova osobní poznámka: Zastřelte je všechny. Dále bylo trojkami odsouzeno přes 400 tisíc společensky škodlivých elementů, přes 200 tisíc lidí bylo vyhoštěno či deportováno. Ze 2 milionů odsouzených z jiných trestných činů bylo přes 800 tisíc lidí posláno do táborů. U trojek existovaly 2 kategorie rozsudků. První – smrt, druhá – 10 let v gulagu.

Mašinérie na smrt

Když se později pozůstalí snažili dopátrat podrobností o skonu svých příbuzných, naráželi na zeď manipulací a záměrných lží. Jakmile někdo zmizel v hromadném hrobě, měli příslušníci NKVD na případné dotazy o osudu zavražděného odpovídat frází „osoba X byla odsouzena na 10 let bez práva korespondence“. Toto utajení trvalo i dlouho po Stalinově smrti. Jak odpovídat na dotazy o osudu zmizelých, jasně napsal v tajném oběžníku z roku 1955 předseda KGB Ivan Serov.: „Na žádosti občanů týkajících se jejich rodinných příslušníků odsouzených k trestu smrti zvláštními soudy bude rajonné oddělení KGB ústně odpovídat, že X či Y byl odsouzen na 10 let a zemřel v pracovním táboře. Datum uváděné na úmrtním listu bude uváděno přibližně v mezích deseti let po odsouzení. Rovněž příčina smrti bude uvedena jen přibližně.“

Co se myslí teroristickým činem? Užití násilí nebo hrozba násilím za účelem vyvolání pocitu strachu ve společnosti, s cílem dosažení určitých, zpravidla politicky motivovaných cílů. Stalinův Velký teror tuto definici naplnil více než vrchovatě. Co bylo prvotní záminkou pro spuštění tak masové operace proti lidem vlastní země? Stalinovi přišla vhod vražda populárního bolševika S. M. Kirova. „Několik hodin po oznámení vraždy sepsal Stalin dekret známý jako zákon z 1. prosince. Toto výjimečné opatření nařizovalo omezit vyšetření případů terorismu na deset dní, soudit je za nepřítomnosti stran a okamžitě uplatňovat rozsudek smrti,“ píše kolektiv autorů v Černé knize komunismu. Nešťastný opilec Vdovin zmíněný v úvodu, ztropil scénu v bufetu 16. října 1937. Zastřelen byl 3. prosince 1937.

Hned po skončení Velkého teroru, jak bývá toto údobí sovětské historie nazýváno, přišla jiná velká kapitola sovětských dějin, 2. světová válka. Ale to už Stalinovi chybělo velitelské i intelektuální zázemí národa, který dal světu spisovatele Dostojevského, Puškina a Tolstého či skladatele Prokofjeva a Čajkovského.

Text Topi Pigula