Záhadná smrt Ďatlovovy výpravy je vyřešena. Vědcům pomohla animace z pohádky Ledové království

Od záhadné smrti všech členů výpravy Igora Ďatlova již uplynula celá desetiletí. 23letý instruktor se začátkem roku 1959 vydal se skupinou devíti ruských studentů na horskou túru ve střední části pohoří Ural.

Smrt za záhadných okolností

Když se výprava nevracela ani po 20 dlouhých dnech, vyhlásil turistický klub Uralského polytechnického institutu pátraní, aby už za týden záchranáři objevili stan zasypaný sněhem. Vchod byl otevřený, stěny zevnitř rozřezané, na podlaze se válely spací pytle, rozházené nádobí i netknuté potraviny. O den později byla přibližně kilometr a půl od stanu objevena první těla. Všem obětem se měl podle pitevní zprávy zračit na obličejích děs, čtyři měly vážná zranění, jako zlámaná žebra a nejrůznější rány.

V podstatě obratem se proto začalo spekulovat, co stálo za kvapným opuštěním stanů (mnohdy bez oblečení či bot) a z jakého důvodu skupina zemřela. Kvůli nejasnostem se mezi záchranáři šířilo, že výpravu napadli lesní duchové poté, co přišla na posvátné místo. Za vlasy značně přitažená historka měla dlouhé roky své zastánce a nutno přiznat, že kolem Ďatlovovy výpravy stále panují nejasnosti. S jedním ze závěrů teď ale přichází nová studie, která se opírá o technologie, pomocí kterých vznikala pohádka Ledové království.

Smetla skupinu lavina?

Ačkoliv může toto spojení znít na první pohled směšně, Švýcarský federální technický institut se případem Ďatlovovy skupiny zabývá zcela seriózně. Vedoucí laboratoře pro výzkum sněhových lavin, Johan Gaume, věří, že skupinu zaskočila lavina a podporu pro své tvrzení získal od filmařů ze studia Disney, jejichž prací byl Gaume u zmiňované pohádky zcela fascinován. Skrze vlastní výzkum se Gaume nejprve snažil vyvrátit přetrvávající přesvědčení, že svah, na kterém skupina osudnou noc stanovala, nebyl pro lavinu dostatečně příkrý. Ve skutečnosti byl sklon téměř 30 stupňů, což je pro laviny dostatečné.

Další věc, kterou Gaume zkoumal, byly zápisky Ďatlovovy skupiny, v nichž se uvádělo, že během noci foukal silný vítr. Ten s největší pravděpodobností navál spoustu sněhu z vrcholku hor a o několik hodin později – bez ohledu na to, že vítr ustal – se sníh utrhl a způsobil popisovanou lavinu. Ta přitom nemusela být nikterak velká a nezanechala po sobě příliš stop, což byl i důvod, proč vyšetřovatelé na konci padesátých let tuto verzi v podstatě ihned odmítli. Právě na tomto místě ale vstupují do hry odborníci z Hollywoodu, za kterými Gaume cestoval právě proto, jak skvěle podle jeho názoru zpracovali pohyb sněhu v Ledovém království.

Záhada vyřešena!

Gaume se potkal s animátorem, který měl sníh v pohádce na svědomí, a požádal ho o zdrojový kód jeho animace. Ten následně narouboval na vlastní fyzikální model a začal se pozvolna dostávat k možnému vysvětlení letité záhady. Společně s geotechnickým inženýrem Alexanderem Puzrinem pomocí výpočtů zjistili, že přibližně pět metrů dlouhá lavina mohla v této jedinečné situaci polámat lidská žebra a způsobit vážná, byť ne zcela fatální zranění.

To měl být hlavní důvod, proč členové výpravy vybíhali ze stanů, případně pomáhali raněným a v panice se snažili prchnout ke zhruba kilometr a půl vzdálené linii lesa. Naneštěstí netušili, o jak velkou lavinu šlo a zcela nepřipravení zemřeli na podchlazení a prvotní zranění. Chybějící oči a vytrhané jazyky pak byly zřejmě dílem potulujících se zvířat – v tomto ohledu už Gaume vysvětlení nenabízí.