Výročí 24. 3. 1950 – bývalí českoslovenští letci RAF unesli 3 stroje a emigrovali na Západ

Hrdinové z RAF

„Ještě nikdy na poli lidských konfliktů nedlužilo tolik lidí tak mnoho tolika málo lidem.“ Citát, který je připisován W. Churchillovi, odkazuje na hrdinství letců RAF a zejména na piloty československé, kteří se v bitvě vedené na britském nebi skutečně nebývale vyznamenali. Zatímco jinde ve světě, a na britských ostrovech zejména, zůstali tito mužové oslavovanými hrdiny, v Československu, kde se moci zmocnila Komunistická strana Československa, se jednalo o nepřátele režimu. Důvod byl jednoduchý a obecně známý. Byli na Západě a bojovali na straně „kapitalismu“. Co na tom, že v rámci válečné vřavy se jednalo o spřízněnou zemi. Zároveň věděli, což byl jeden z největších hříchů, jak vypadá skutečná demokracie, takže dokázali situaci porovnat s komunistickou diktaturou, která právě v padesátých letech přituhovala.

Komunisté se neštítili mučení vedoucí až k smrti (nejznámějším případem je umučený kněz Toufar), justičních vražd (a nejednalo se jen o Miladu Horákovou). Zemi obklopili ostnatým drátem, místy doplněným elektrickými ploty a minovými poli. Letci RAF, kteří nikdy nevěděli, zdali se z mise na nebi vrátí, byli odvážní, bojem zocelení, disciplinovaní… a tudíž pro komunisty nebezpeční. Proto byli ve velkém vyhazováni z práce, ze strany StB šikanováni a tak není divu, že pokud viděli příležitost opustit diktaturu, chopili se jí.

Emigrace z Brna, Ostravy a Bratislavy

C-47 Dakota je dvoumotorové dopravní letadlo, které sloužilo v československých aeroliniích v počtu čtyřiceti kusů. Osádku tvořili 3 lidé a běžná kapacita cestujících byla 28 osob. Dolet 2575 km bez problémů umožňoval usednout za hranicemi Československa v německém Erdingu patřícím tehdy do americké okupační zóny. Muži, kteří za odvážným únosem stáli, se jmenovali Oldřich Doležal, Bořivoj Šmíd, Stanislav Šácha, Vít Angetter, Kamil Mráz, Ladislav Světlík a Viktor Popelka. „Z celkem 83 cestujících ve třech letadlech jich zůstalo v zahraničí po přeletu do Německa dvacet pět. Z konspiračních důvodů většina cestujících nemohla být informována o plánovaném útěku. A také proto se mnozí vrátili, protože nechtěli emigrovat bez přípravy a svých rodin. Na Západ se tak dostala například matka krasobruslařky Áji Vrzáňové Anna nebo budoucí žena redaktora BBC Zdeňka Mastníka Helena Polívková,“ popisuje podrobnosti Prokop Tomek na stránkách Vojenského historického ústavu. Za důvodem, proč bylo uneseno hned několik letadel, stál fakt, že komunistický establishment hlídal, aby v letadle neseděl rodinný příslušník pilota. Jednalo se o poměrně jednoduché, ale efektivní opatření. Proto manželky pilotů seděly v jiném letadle, než pilotoval jejich muž.

Je to kampaň

Komunisté samozřejmě zuřili, neboť se ukázalo, že nedokázali zabránit koordinované akci, respektive o plánovaném útěku se díky dobré konspiraci vůbec nedozvěděli. Okamžitě vyvinuli mohutnou kampaň s cílem ukázat, že šlo o akci amerických tajných služeb. Ještě téhož roku napsal Jindřich Suchý knihu únos do Erdingu, která akci popisuje zcela zkresleně a tendenčně. Za dva roky jde do promítání film Únos, který má posílit povědomí o „zlé“ Americe, která podporuje únosy československých letadel. Dramatický dopad měl únos na piloty RAF, kteří jako zkušení odborníci působili v kokpitech československých letadel. Časem byli všichni do jednoho propuštěni.

Text: Topi Pigula