Výročí 1. 1. 1863 – narodil se Pierre de Coubertin, zakladatel moderních olympijský her

Šlechtic s velkými vizemi

Pierra de Coubertina známe všichni nejen jako zakladatele moderních olympijských her, ale také jako francouzského pedagoga a historika. „Většina z nás jistě zná jeho legendární výrok: „Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas, základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře.“, který si často zkracujeme na: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“ Dnes si připomínáme 155 výročí jeho narození.

Pierre se narodil do šlechtické rodiny Charlese Louise de Frédy a Agathy -Gabrielle de Mirville de Coubertain. Navštívil řadu středních škol v Velké Británii a Spojených státech a na základě získaných zkušeností se snažil reformovat francouzské školství. Prosazoval mimo jiné i zavedení tělesné sportovní přípravy, jenže byla podle něj nezbytná pro zdravý vývoj studentů.

V na konci druhé poloviny 19. století vzrůstal zájem o řeckou historii a starověké olympijské hry. Úspěchy, které provázely archeologické výzkumy v Olympii a celková nálada ve společnosti přivedly Coubertina k myšlence obnovit jejich tradici.

Sorbonská olympiáda

Svůj plán poprvé prezentoval v amfiteátru pařížské Sorbonny 25. listopadu 1892 na jubilejním zasedání Unie francouzských společností atletických sportů. Souhlasných reakcí ani podpory se však nedočkal. Situace se zdála být ztracená, ne tak pro Pierra de Coubertina. Na pařížské Sorbonně zorganizoval desetidenní mezinárodní Kongres pro obnovení olympijských her, který se konal od 16. do 25. června 1894. Účastnilo se ho 79 delegátů z celkem 12 zemí, kteří rozhodli o obnovení tradice konání sportovního klání. Nedílnou součástí jejich rozhodnutí bylo i zřízení Mezinárodního olympijského výboru (MOV), coby řídícího orgánu. Pierra de Coubertina v něm v letech 1894 – 1896 vykonával funkci tajemníka.

Historicky první novodobé olympijské hry se konaly v roce 1896 a jako místo konání byly symbolicky vybrány řecké Atény. Hry měly ohromný úspěch a Pierre de Coubertine se stal předsedou MOV.

Olympijské hry v Paříži v roce 1900 a Saint Louis v roce 1904 měly smůlu a zájem o ně byl výrazně menší. Konaly se totiž v termínu světových výstav. Reputaci a věhlas se podařilo opět vylepšit v roce 1908 v Londýně.

Pierre de Coubertine předsedal MOV až do roku 1925. Během jeho působení ve vedení této instituce vznikl olympijský protokol, zahajovací a závěrečné ceremoniály, olympijská vlajka, slib i heslo. V pozici čestného předsedy zůstal v kontaktu s olympijským děním až do své smrti v Ženevě v roce 1937. Hrob Pierra de Coubertina najdeme v Lausanne, sídle MOV. Jeho srdce bylo pochováno v památníku nedaleko Olympie v Řecku.

Není olympiáda jako olympiáda – aneb pohled do historie sportovního temna

Moderní olympijské hry se konají ve čtyřletých cyklech a bezesporu se jedná o nejvýznamnější sportovní akci vůbec, na jejímž začátku stál Pierre de Coubertine. V bájích se dočteme, že antické olympijské hry založil samotný Hérakles. Jisté je, že historicky první olympijské hry se konaly v roce 776 př. n.l.. Poslední se uskutečnily v roce 393 a poté byly výnosem císaře Theodosia I. zakázány. Sochy a chrámy v Olympii byly zbourány v roce 426 a dílo zkázy dokonala silná zemětřesení v letech 522 a 551. Následovalo dlouhých 1500 let „sportovního temna“.

Pierre de Coubertine rozhodně nebyl první historickou osobností, která se tradici antického sportovního klání snažila obnovit. Robert Dover uspořádal na svém venkovském sídle v roce 1604 tzv. Anglické olympijské hry. Celkem 40 ročníků se pak následně konalo každý rok za letního slunovratu. Soutěžilo se v běhu, hodu kladivem, míčových hrách, v šermu holemi a zápase.

Olympijskou myšlenku se poprvé v roce 1760 pokusil vzkřísit německý reformátor Johann Bernhard Basedow a po něm i Johann Christoph Friedrich Gutsmuths. Tělovýchovné spolky v Německu začaly pořádat sportovní hry, které nesly název „olympijské“.

Řecký patriot a bojovník za svobodu Evangelos Zappas uspořádal 15. listopadu 1859 „novořecké olympijské hry“. Do svého podniku vložil nejen mnoho energie, ale hlavně veškeré úspory. Kvůli nepříznivým podmínkám v Olympii bylo místo konání nakonec přesunuto do Athén. Hry se dočkaly ještě tří ročníků a téměř upadly v zapomnění.

Netrvalo dlouho a s koncem novořeckých olympijských her přichází Pierre de Coubertine se svým koncepčním plánem. Již od roku 1896 se tak ve čtyřletých cyklech konají letní olympijské. V roce 1924 se přidávají i zimní olympijské hry a až do roku 1992 se konaly vždy ve stejný rok jako letní. Mezinárodní olympijský výbor rozhodl o posunutí termínů tak, aby se letní a zimní olympijské klání střídalo po dvou letech. Ostatně i Adolf Hitler pojal olympiádu velmi sférázně - jako pírovou akci oslavující nacismus jako ideální politický systém a Německé jako ideální stát.

Text David Hainall