Před 145 lety přestal být záznam zvuku pouhým snem. Víte, kdo za to může?

Thomas Alva Edison – génius s těžkým dětstvím

Thomas Alva Edison je autorem mnoha známých výroků. Asi nejznámější z nich pochází z období, kdy už byl slavným a uznávaným vynálezcem. Jeden novinář se ho zeptal: „Pane Edisone, je pravda, že jste vynalezl žárovku, aniž jste znal Ohmův zákon?“ Edison odpověděl: „Neznal jsem ho, a kdybych ho znal, tak by mě to zdržovalo.“ Asi nejlépe to vystihuje jeho způsob práce, kterým byl pověstný. Cesta k jeho úspěchu vedla přes řetězec neustále se opakujících pokusů a experimentů, v nichž systematicky měnil podmínky a proměnné, dokud nedosáhl očekávaného úspěchu.

Thomas Alva se narodil 11. února 1847 ve městě Milan v Ohiu a zemřel jako velmi vážený muž 18. října 1931 ve West Orange v New Jersey. Neměl vůbec jednoduché dětství. Sužovaly ho časté nemoci a školu navštěvoval jen sporadicky. Od dětství se intenzivně zajímal o přírodní vědy. Doma si dokonce postavil chemickou laboratoř. Na chemikálie a provoz si ale musel vydělávat prodejem zeleniny a roznáškou novin. Vlastní noviny začal vydávat v patnácti letech. Nazval je „The Weekly Herald“. Jeho první vynálezy souvisely hlavně s tím, že dlouhou dobu pracoval jako telegrafista.

Jen na jeho jméno je napsáno neuvěřitelných 2 332 patentů a dalších 2 000 jich zaregistrovaly jeho firmy. Kritici Thomase Alvy často argumentují tím, že řadu vynálezů „ukradl“ nebo převzal od někoho jiného a pak je sám patentoval na své vlastní jméno.

Dnes slavíme ohlášení jednoho z nejznámějších Edisonových vynálezů, tzv. fonografu, jenž se stal předchůdcem gramofonu. Omylem je mu přisuzován i vynález žárovky, kterou však „pouze“ zdokonalil a nechal si ji patentovat. Kromě jiného založil také dodnes vycházející prestižní vědecký časopis Science.

Fonograf – a uchování a reprodukce zvuku již není problém

Thomas Alva Edison oznámil objev fonografu, tedy přístroje, který uměl zaznamenat i reprodukovat zvuk, 21. listopadu 1877. Patent podal o skoro tři měsíce později 19. února 1878. Je pravděpodobné, že se Edison inspiroval přístrojem Léona Scotta zvaným phonautograph. Scottův přístroj zaznamenával zvuk na skleněný váleček pokrytý sazemi, a poprvé tak bylo možné studovat zvukové kmity. Bohužel bez toho, aby mohl být zvuk přehrán. To dokázal až Edison.

Princip Edisonova přístroje byl vlastně velmi podobný. Zvuk byl zaznamenáván jehlou na kovový váleček s vysoustruženou drážkou. V původní variantě přístroje byl váleček polepený staniolem. Později na něj Edison nanesl vrstvu vosku. Zvuk byl přijímán kovovým trychtýřem, jehož dno bylo ukončeno membránou spojenou s jehlou. Jehla pak rozechvíváním membrány zaznamenávala kmity na váleček. Zajímavé je, že ke konstrukci membrány byl v úplně první verzi fonografu použit plynový měchýř ryb. Při přehrávání zvukového záznamu byl princip podobný. Jehla sledovala vytlačenou drážku, rozechvívala membránu a ta vytvářela zvuk.

Vynález gramofonu je přisuzován berlínskému herci Emile Berlinerovi. Svůj patent podal v roce 1888. Díky snadnějšímu a levnějšímu kopírování záznamu na plochých deskách postupně nahradil Edisonův fonograf. Bylo to hlavně proto, že již v době vynálezu bylo možné desky se záznamem zvuku snadno kopírovat a prodávat je. Zvyšování počtu kopií zaznamenaných na Edisonově válečcích bylo velmi problematické. Před zpívajícím zpěvákem tak často bylo hned několik fonografů, které zaznamenaly jeho produkci, a pak již bez zpěváka přehrávaly záznam před „hledištěm“ dalších přístrojů. Tohle všechno mohlo být díky gramofonu opuštěno. Přesto můžeme říci, že fonograf byl ve své době převratným vynálezem, který bez nadsázky posunul hranici lidského poznání a technických možností o pořádný kus dál.

Zdroj: America's Library