Před 524 lety doplul Vasco da Gama ke břehům Indie. Kolik na klíčové výpravě ztratil mužů?

Portugalský průzkumník Vasco da Gama se narodil v roce 1469 do vznešené rodiny v malém rybářském městečku Sines v Portugalsku. Bohatí rodiče svému synovi poskytli vzdělání, a dokonce i studium na univerzitě. Právě během studentského života nastřádal nadaný Gama cenné znalosti o astronomii a matematice, které později bohatě zúročil. Povedlo se mu, na rozdíl od Kryštofa Kolumba, doplout do Indie.

Ostatně již v útlém věku se mladý Gama plavil na rybářských lodích, kde se naučil skvělé orientaci a námořnickému životu. Vasco da Gama žil v období, kdy bylo pro Portugalsko nesmírně důležité najít námořní cestu do daleké Indie, která představovala bohatý zdroj koření a dalšího ceněného zboží. Ostatně již o několik desítek let dříve portugalští mořeplavci brázdili moře severní a západní Afriky, čímž vlastně položili základy toho, aby se portugalská koruna stala hlavní námořní a koloniální mocností.

Budoucí kroky Portugalska nakonec v roce 1487 stvrdil mořeplavec Bartolomeu Dias (1450–1500), který se na vlastní oči přesvědčil o propojení Atlantského a Indického oceánu. Portugalský král Manuel mínil eliminovat islám a etablovat se do role krále Jeruzaléma, velký zálusk měl samozřejmě i na obchod s kořením. V té době si drželi obchodní monopol v Indii a dalších východních zemích právě muslimové, kterým hrála do karet příhodná geografická poloha.

Delší a riskantnější trasa se vyplatila

Skutečný zlom v životě Vasco da Gamy nastal v roce 1492, kdy ho portugalský král vyslal na jih od Lisabonu, kde měl mladý námořník zaútočit na francouzskou kolonii, aby tak pomstil nedávné útoky francouzských námořníků. Úspěšná mise přinesla Gamovi respekt, v případě francouzské vlády pak výkupné a náležitý obdiv. Tvrdý a nebojácný námořník byl později vybrán jako velitel průzkumné cesty, která měla primárně za úkol odhalit a zmapovat mořskou trasu kolem Afriky vedoucí k bohatství Indie.

Na dlouhou a nebezpečnou cestu dostal pouhé čtyři lodě s posádkou čítající přibližně 170 námořníků. Lodě byly postaveny v přístavu Belém, přičemž velitel Gama velel stotunovému trojstěžníku São Gabriel a jeho mladší bratr Paulo pobýval na São Rafael. Po ruce jim pak byla karavela Berio a loď se zásobami o výtlaku kolem dvou set tun, která měla uspokojit hladové krky námořníků po dobu přibližně tří let.

Plavba započala 8. července roku 1497, přičemž Vasco da Gama noc před vyplutím strávil v modlitbách. Expedice se nejprve držela podél západního pobřeží Afriky, kde míjela ostrovy Tenerife a Kapverdy, tedy dobře známá místa identifikovaná dřívějšími průzkumníky. V přímořském státě Sierra Leone si Gama promýšlel vhodnou cestu na jih vstříc otevřenému oceánu, kde vyhledával příhodné plavební oblasti jižního Atlantiku.

Právě místa vzdálená pobřeží západní Afriky hodlal efektivně využít pro jejich příznivé větrné podmínky. Cesta na jižní konec afrického kontinentu nakonec trvala tři měsíce, čímž se zařadila mezi nejdelší tehdejší plavby bez mezipřistání. Expedice pokračovala přes mys Dobré naděje, přičemž během Vánoc roku 1497 zvídavá flotila proplouvala podél východního pobřeží Jižní Afriky, kdy většina posádky již trpěla obávanými kurdějemi.

A jak sami námořníci očekávali, východoafrické pobřeží ve velkém okupovali arabští kupci. V Mosambiku se výprava zastavila k odpočinku, přičemž k neštěstí všech bylo místní obyvatelstvo vůči cizím námořníkům nepřátelské a podezíravé a došlo i na několik nepříjemných konfliktů. Gamova výprava byla nakonec nucena město spěšně opustit, přičemž na oplátku bylo na přístav vystřeleno několik kanonových salv.

Rozzuření námořníci si nedali pokoj ani v blízkosti Keni, kde se expedice uchýlila k pirátství: docházelo k rabování arabských obchodních lodí, které byly většinou neozbrojené. Plavba pokračovala dál do Mombasy. Ani zde se však nedočkala přátelského poklonkování, protože pirátské příběhy místní již dobře znali. Expedice tedy musela pokračovat dál na sever, kde posádka v únoru roku 1498 zakotvila u města Malindi, kde byli dobrodruzi k překvapení všech uvítáni s otevřenou náručí.

Indie na obzoru

Dobré vztahy se námořníkům více než hodily, protože tato oblast měla dobré obchodní vztahy s Indií. Vasco da Gama toho náležitě využil a uzavřel smlouvu se znalým a kvalifikovaným lodivodem Ahmadem ibn Mádžidem. Po jeho boku se tedy Gamova expedice mohla konečně vydat do Indie, k jejímž břehům také 20. května 1498 skutečně dorazila. Po 23 dnech plavby posádka zakotvila na jihozápadním pobřeží Kalikatu, kde se také Gama setkal s tamním vládcem Zamorinem. Ten byl nesmírně bohatý a žil ve velkém přepychu.

Vůdce křesťanské výpravy předložil Zamorinovi dopis od portugalského krále spolu s několika dary. Rozmlsaný vládce však nebyl z cenností nikterak uchvácen, i tak se ale nad námořníky slitoval a Gamova výprava získala velkou zásobu cenného koření. Stejně pohostinní však nebyli muslimští obchodníci, kteří se nedokázali s křesťanskou konkurencí smířit. Gamova skupina od těchto chamtivců neustále pociťovala nenávist, což se v nemalé míře záhy promítlo při směnném obchodu.

Zklamané a ponížené posádce však nic jiného nezbylo a mnohá koření a cennosti musela vyměnit za zásoby nezbytné pro úspěšný návrat do rodné domoviny. Po třech měsících strávených v Indii flotila nakonec opustila Kalikat navzdory varovným radám o blížící se monzunové sezoně. Lodě se skutečně během návratu setkávaly s velkými bouřemi, o čemž svědčí časová náročnost zpáteční cesty: zatímco první cesta přes Indický oceán trvala něco málo přes tři týdny, zpáteční plavba si ukrojila tři měsíce.

Cesta byla krutá a náročná – ze šťastného návratu se mohl radovat jen zlomek původní posádky. Konec výpravy nastal v závěru roku 1499, kdy k lisabonským břehům dorazily pouze dvě lodě, jejíž zbylou posádku tvořilo z původních 170 členů pouhých 55. Mezi mrtvými byl i Gamův bratr Paolo. Vasco da Gama strávil mimo domov více než dva roky, během nichž po moři urazil skoro 40 tisíc kilometrů.

Tak či onak, Vasco da Gama byl za své zásluhy bohatě odměněn a stal se doslova národním hrdinou. Obchod s kořením byl – dle očekávání – pro portugalskou ekonomiku velmi přínosný, přičemž Gamův úspěch jasně ukázal, že je východní pobřeží Afriky pro portugalské zájmy zásadní. Tamní přístavy představovaly strategické body, kde mohli vysílení námořníci nabrat pitnou vodu a nezbytné zásoby. Toto vědění portugalskou korunu později vedlo ke kolonizaci Mosambiku a mnohých jiných míst.

Také uznávaný Vasco da Gama se zúčastnil dalších výprav, které však již nelze řadit mezi průzkumné, ale spíše dobyvatelské. Ostatně mnohé z nich byly i velmi krvavé. Slavný mořeplavec zemřel 24. prosince 1524 v jihoindickém městě Kóčin, kde byl také v místním kostele pohřben. Jeho pozůstatky byly nakonec v roce 1538 přepraveny do Portugalska.