Před 64 lety spatřili světlo světa Šmoulové. Víte třeba, co vlastně jedí?

Modří trpaslíci se poprvé objevili 23. října 1958 ve frankofonním belgickém komiksu Johan & Pirlouit. Jejich autorem byl Pierre Culliford, který publikoval pod uměleckým pseudonymem Peyo. Zatímco Peyovým Šmoulům se dařilo od samého začátku, autor to neměl v životě vůbec jednoduché. Vystřídal několik středních škol bez toho, aniž by nějakou dokončil. Když mu bylo patnáct let, zemřel mu otec a on si musel hledat zaměstnání.

Chvíli se živil jako asistent v kině nebo dělal asistenta v kreslicím studiu CBA, kde se zabýval retušemi a kvašem. Když firma v roce 1946 zbankrotovala, ocitl se chvíli bez práce, a proto nastoupil na akademii umění v Bruselu s cílem zlepšit svou kreslířskou techniku. Vydržel tu ale jen tři měsíce. Dostával se do konfliktu se svými učiteli, kteří preferovali akademicky přijatelnější kresbu před komiksovou a humoristickou tvorbou. Culliford nastoupil do reklamního sektoru a v té době také vydal svůj první komiks, v němž se podepsal jako „Peyo“.

Le Journal de Spirou

Zatímco autor Šmoulů se do roku 1958 umělecky spíš trápil, jeho postavičky si získaly popularitu téměř okamžitě. Již v roce 1959 dostal Peyo prostor v časopise Le Journal de Spirou, kde byl publikován první samostatný šmoulí příběh a zároveň se začaly vyrábět hračky a modely. Nadšenci začali zakládat sběratelské kluby zaměřené na získávání figurek šmoulů z PVC.

Komiksy se šmoulími příběhy zažily nejlepší období nejspíš v 60. a 70. letech minulého století. Vzpomenout můžeme např. komiksové sešity Černí šmoulové (1964), Šmoulinka (1966), Šmoulové a krákulka (1969) nebo třeba Kosmošmoula (1970). V hlavní sérii vzniklo do dnešních dnů celkem 35 ucelených šmoulích komiksů.

Popularita modrých trpaslíků byla obrovská. Není tedy divu, že je dostala až do filmu. První, ještě černobílý film vznikl již v roce 1965 a trval 91 minut. O 11 let později spatřil světlo světa další animovaný film s názvem Šmoulové a kouzelná flétna, který byl v roce 1983 uvedený i v USA. Ve Spojených státech uvedla v letech 1981–1989 společnost Hanna-Barbera Production stejnojmenný seriál, z něhož se stal opravdový hit. Netrvalo dlouho a začaly vznikat video- a počítačové hry.

Popularita malých šmoulů rozhodně neklesá ani dnes, ba naopak. V roce 2011 byl natočen hraný film Šmoulové (The Smurfs) ve 3D, který kombinuje klasický animovaný film s filmem hraným. Postavičky Šmoulů jsou ve filmu buď animované, nebo byly při natáčení použity klasické loutky. Vzhledem k ohromnému úspěchu bylo o dva roky natočeno pokračování s názvem Šmoulové 2. V březnu 2017 šel do kin další šmoulí trhák režírovaný Kellym Asburym názvem Šmoulové: Zapomenutá vesnice. V Belgii následně začala výroba nového seriálu o Šmoulech.

Legendární postavičky

Postavičky modrých trpaslíků známe asi všichni. V různých příbězích se objevuje celkem 100 různých postaviček. Do tohoto počtu ale nejsou započítána šmoulata. Někteří Šmoulové se objevují v každé pohádce nebo komiksovém příběhu, s jinými se setkáme jen jednou.

Šmoulové jsou si velmi podobní – jsou modří, malí a většina z nich je „mužského“ pohlaví. Tři čestné výjimky tvoří Šmoulinka, Sašetka a Babča. Většina Šmoulů je oblečena do bílých kalhot, které mají vzadu díru na ocásek. Na hlavě nosí frygickou čapku kuželovitého tvaru s ohnutou špičkou. Taťka Šmoula nosí červené kalhoty, Děda Šmoula má kalhoty žluté s kšandami, Šmoulíček nosí dupačky, Farmář má zahradnické oblečení, Šmoulata mají různá trička a konečně Divoušek nosí oblečení z listů.

Většina z nich si staví dřevěné domečky ve tvaru a v barvách muchomůrky červené. Charakteristické je pro ně vegetariánství. V jídelníčku, jehož základem jsou červené bobule, tzv. šmorůvky, převažují sladká jídla, zelenina a ovoce.

Československá televize odvysílala první díly seriálu Šmoulové ještě před převratem v roce 1989. Seriál, který měl celkem 52 dílů, jsme mohli sledovat v letech 1988 až 1993 v pořadu Magion a Studio Kamarád. Podobně jako jinde ve světě měl seriál velký úspěch a výroba různých reklamních předmětů na sebe nenechala dlouho čekat.

V letech 1997 až 1999 odvysílala TV Nova dalších 111 dílů legendárního seriálu. Práva na vysílání nejnovějších dílů získala TV Barrandov. V letech 2010 až 2014 uvedla dalších 266 dílů. Na našich obrazovkách jsme tak měli šanci vidět všech 429 dílů vpravdě legendárního seriálu.

Zdroj: ToonsMag