Rozsocháč: Geniální český zátaras zažil nacisty, teď pomáhá Ukrajině. Inovoval jinou slavnou překážku

Jméno majora Františka Kašíka vám toho zřejmě příliš neřekne. Přesto se jedná o Čecha, který se prostřednictvím svého vynálezu proslavil po celém světě. Je autorem rozsocháče, protitankové překážky, kterou vynalezl ještě před druhou světovou válkou a armády po celém světě ji využívají dodnes.

"Czech hedgehog" anti-tank defences line the streets in Odessa as the residents prepare for Russian troops to assault the city.#UkraineRussianWar pic.twitter.com/MjB35wYdFK

— Alex Tiffin (@RespectIsVital) March 6, 2022

Jednoduchou, ale vysoce efektivní kovovou překážku možná znáte spíše pod označením český ježek a její genialita spočívá v tom, že ji nelze jednoduše odstranit. I blízký výbuch způsobí maximálně to, že se ježek převrátí, ale vzhledem k jeho symetrii tím není narušena jeho funkčnost. Je však nutné doplnit, že ježek není zcela původním Kašíkovým vynálezem – ve skutečnosti československý legionář inovoval překážku zvanou španělský jezdec, která se používala už od středověku.

V inovované verzi šlo o trojici identických, rovnoběžně postavených křížů, které v jejich středech spojovala tyč. Vše bylo důmyslně propleteno ostnatým drátem a po blocích rozmístěno například před zákopy, kolem palebných pozic nebo jinak opevněných míst. Nevýhodou této překážky byla nízká hmotnost a tudíž i možnost poměrně jednoduše ji přesunout, tady už ale nastoupil Kašík a tento zátaras příslušným způsobem inovoval.

Pokud vás zajímají technické specifikace českého ježka, jde o tři rovnoramenné úhelníky s rozměry 140 x 140 x 13 milimetrů a délkou 1,8 metru, které jsou spojené do trojramenného kříže. Spoj mohl být šroubovaný, ale také svařovaný, čímž vznikla i verze pro efektivnější transport. V případě svařované verze českého ježka se k sobě svařily jen první dva úhelníky a třetí se následně jednoduše přišrouboval na místě, kde bylo zátarasu třeba.

Dalšími vlastnostmi ježka jsou otvory pro šrouby, kterými lze překážku přišroubovat například k betonovému bloku, případně jen rozšířené patky, aby se ježek nebořil do půdy. Na ramenech jsou rovněž zářezy pro ostnatý drát, díky kterému se z jinak spíše protitankové překážky mohla stát účinná zbraň i proti pěchotě. S hmotností kolem 200 kilogramů navíc není snadné s ježkem manipulovat. V minulosti se rozsocháče vyráběly i ze železobetonu a nacházely se například v mezipásmu u Berlínské zdi. Ve válečných letech se ale mohly vyrábět v podstatě ze všeho, včetně dřeva. Obložena jimi byla i pláž Omaha během vylodění v Normandii.

V poválečné éře se nicméně účinnost snížila a český ježek už nebyl tak efektivní proti moderním tankům, jako byly už například T-54 z roku 1945 nebo houfnicím typu ISU-152. I nadále ale jednoduchost konstrukce a efektivita často vítězí při rozhodování o výstavbě zátarasu. Ježky tudíž najdeme na místech konfliktů dodnes.