Před 563 lety se narodil Martin Behaim, tvůrce nejstaršího dochovaného glóbu

Mořeplavec Martin Behaim se narodil 10. října roku 1459. Historické prameny se sice shodují v datu jeho narození, ale rozcházejí se v udávaném místě, kde spatřil světlo světa. Jedny zdroje jej popisují jako českokrumlovského rodáka, jiné naopak u něj jako rodné město uvádějí Norimberk. V čem se ale zdroje shodují, je fakt, že se narodil do rodiny bohatého obchodníka. Jeho otec mu umožnil přístup ke kvalitnímu vzdělání a tím zásadním způsobem ovlivnil jeho životní dráhu. Matematice jej po čtyři roky v letech 1471–1475 vyučoval Regiomontanus, vlastním jménem Johannes Müller. Kromě matematiky se tento význačný vědec zabýval i astronomií a astrologií. Z jeho děl vycházel třeba i Koperník. Pro mladého Behaima mělo toto setkání naprosto zásadní význam. Regiomontanus totiž dokázal prohloubit jeho zájem o matematiku, kartografii a námořní navigaci.

Již coby zkušený navigátor dostal Behaim v roce 1485 místo lodního navigátora v druhé výpravě portugalského mořeplavce Dioga Cão, jehož král Jan II. pověřil prozkoumáním západního pobřeží Afriky. Výprava dosáhla až 22. stupně jižní šířky a podařilo se jí zmapovat více než 2 500 km do té doby neznámého pobřeží. Z výsledků této expedice těžili další mořeplavci Bartolomeu Dias, Vasco da Gama a Pedro da Covilhã. Behaimovi se po návratu dostalo ohromné pocty, když mu byl uděleno povolení ke vstupu a studiu tajných námořních kartografických materiálů v portugalském královském archivu.

Erdapfel – klenot norimberských sbírek a světový unikát

V roce 1492 se Behaim vrátil do Norimberku. Od městské rady dostal za úkol vytvořit glóbus, který by zobrazoval tehdy známý svět, moře, oceány a kontinenty. Doklady o tomto pověření můžeme najít nejen v norimberském archivu, ale i na glóbu samotném. Behaim totiž na místo jižního pólu umístil text s věnováním. Zajímavá je i skutečnost, že se jedná o jedno z posledních kartografických děl, které zobrazují svět před přelomovou plavbou Kryštofa Kolumba v roce 1492. Otázkou samozřejmě zůstává, proč si městská rada objednala jeho výrobu? Nabízí se vysvětlení, že glóbus měl sloužit jako prostředek pro plánování dalších námořních a obchodních výprav.

Behaim se při tvorbě glóbu inspiroval dílem antického matematika, astronoma a geografa Klaudia Ptolemaia. Nicméně čerpal i z vlastních zkušeností, zvláště pak ze zmíněné plavby podél západního pobřeží Afriky a ze zpráv Marca Pola a Jehana de Mandevilla.

Tak rozsáhlé a komplexní dílo však Behaim nedokázal vytvořit sám, a proto si pozval hned několik spolupracovníků. Nejprve bylo potřeba vytvořit šablonu glóbu, o niž se postaral vyhlášený zvonař Hans Glockengießer. Glockengießer nejprve podle Behaimových výpočtů vytvořil jílovou kouli. Tuto kouli pak Ruprecht Kalberger potáhl třemi vrstvami silného a kvalitního plátna, jež na jíl připevnil pomocí šití a lepidla. Na poslední vrstvu bylo použito papíru. Následovala velmi citlivá operace, během níž byla koule v rovině rovníku rozříznuta na severní a jižní polokouli. V tento okamžik mohl být z vnitřku obou polokoulí odstraněn jíl, vsazeny dřevěné stabilizační obruče a obě polokoule opět spojeny dohromady. V místě severního a jižního pólu byla instalována osa, která zajišťovala možnost rotace. Autorem kresby kontinentů je George Glockendon. Behaim pak doplnil popisky a stručnou charakteristiku hospodářsky významných oblastí.

Globus, do kterého se nevešla Amerika

Geografická přesnost glóbu by nám při současných znalostech mohla zdát nedostatečná nebo možná i úsměvná. Přesto odpovídá tehdejším znalostem a dostupným prostředkům. K výpočtu obvodu Země byl použit bezmála 1 400 let starý Ptolemaiův postup a ten byl značně nepřesný. Tato chyba ve výpočtu způsobila nepřesnosti v zobrazení některých kontinentů, moří i oceánů. Abychom byli konkrétní, tak například Středozemní moře je příliš dlouhé, Evropa a Asie příliš velká apod. Tento chybný poměr zobrazení v zobrazení kontinentů, moří a oceánů je hlavním důvodem, proč na glóbus nemohla být později doplněna nově objevená Amerika. Prostě se do volného prostoru nevešla. S nebývalou přesností jsou na glóbusu zobrazeny oblasti, které zachycují pobřeží Středozemního moře a severní a západní Afriky. Naopak oblasti Indie jsou jen těžko rozeznatelné a v Tichém oceánu je vyobrazeno množství vymyšlených ostrovů bez popisu.

Behaimův glóbus na cestách

Radnice v Norimberku využívala glóbus až do začátku 17. století, kdy bylo rozhodnuto o jeho navrácení Behaimově rodině. Až do roku 1823 na něj sedal v podkroví jejich domu prach a nikdo nejspíš úplně netušil, o jaký historický skvost je jedná. Teprve v roce 1823 byl glóbus zapůjčen do německého Národního muzea. Význam historického artefaktu byl doceněn v roce 1937, kdy ve snaze zabránit vývozu glóbusu do USA jej zakoupil kancléř Adolfa Hitlera a znovu jej vrátil do Norimberku, kde je uložen dodnes ve sbírkách Germánského národního muzea.

Zdroj: Encyclopedia Britannica