25 nejkrásnějších fotek, které pořídil Hubbleův teleskop

Vesmírná astronomie se začala rozvíjet po druhé světové válce. V roce 1946 se vědcům podařilo díky přístrojů umístěným na trupu rakety pořídit první snímky Slunce v ultrafialovém spektru z výšky 88 km. Další úspěchy na sebe nedaly dlouho čekat. Velká Británie vypustila v rámci vesmírného programu Ariel v roce 1962 na oběžnou dráhu Země tzv. sluneční observatoř. Rok 1966 se zapsal do dějin vesmírného výzkumu a hlavně NASA vypuštěním historicky první „Orbitální astronomické observatoře (OAO)“. Jen o dva roky později v roce 1968 byl zahájen projekt na vývoj zrcadlového vesmírného dalekohledu, který byl znám po názvy Velký orbitální dalekohled nebo Velký vesmírný dalekohled. Výzkum a výroba celého zařízení až po jeho vypuštění do vesmíru trvala celých 22 let.

Drahý špás se stále se zvyšující cenou, ale se skvělými výsledky

Po mnohých odkladech to už vypadalo, že se konečně podaří v roce 1986 vynést Hubbleův vesmírný dalekohled na oběžnou dráhu v rámci jednoho z letů raketoplánu Challenger, jehož první lednová mise byla naplánována na 28. ledna 1986. Bohužel ale došlo 73 vteřin po startu ke katastrofě, raketoplán explodoval a žádný ze sedmi členů posádky nepřežil. Americký vesmírný program byl zastaven a zbytek vesmírné flotily zůstal na několik let zavřený v hangáru. Stejně tak dopadl i vesmírný dalekohled. Byl uzavřen do čisté místnosti a pravidelně ošetřován dusíkem. Jeho měsíční údržba vyšla měsíčně na neuvěřitelných 6 milionů dolarů.

Americký vesmírný program byl znovu obnoven v roce 1988. Hubbleův vesmírný dalekohled vynesl na oběžnou dráhu Země 24. dubna 1990 do výšky 600 km raketoplán Discovery.

V původním návrhu byla v rozpočtu celého projektu uvedena částka 400 milionů dolarů. Odhaduje se, že celkové výdaje USA činí dnes něco mezi 4,5 až 6 miliardami dolarů. Na financování projektu se podílejí i evropské instituce a jejich příspěvek se blíží 6 milionům euro.

Dalekohled umožňuje pořizovat fotografie vesmíru ve velmi vysokém rozlišení bez zastínění zemskou atmosférou. Vědci díky němu získávají data a podklady, které jim pomáhají porozumět základním problémům a principům astrofyziky. Za zvláště cenné se pokládají snímky tzv. Hubbleových hlubokých polí (Hubble ultra deep fields), které jsou v současnosti nejvzdálenějšími objekty, které kdy lidstvo pozorovalo.

Součást systému Velkých kosmických observatoří

Hubbleův vesmírný dalekohled je zařazen do systému tzv. Velkých kosmických laboratoří, které spravuje a řídí americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). V tomto vědecky zaměřeném projektu jsou také zařazeny další observatoře, mezi nimiž najdeme Comptonovu gama observatoř (Compton Gamma Ray Observatory), rentgenový teleskop Chandra (Chandra X-ray Observatory) a Spitzerův vesmírný dalekohled (Spitzer Space Telescope).

V prosinci 2021 byl na oběžnou dráhu vypuštěn Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), který je primárně určen ke zkoumání vesmíru v infračervené oblasti spektra. Na jeho vývoji a konstrukci se vedle NASA podíleli i další organizace včetně Evropské kosmické agentury (ESA) a Kanadské kosmické agentury (CSA). Zajímavé je, že by se měl pohybovat na nízké oběžné dráze ve vzdálenosti 1,5 milionu km od Země.

Konec šancí pro amatérská pozorování a projekty

Riccardo Giacconi, první ředitel STScI, v roce 1986 oznámil, že přenechá malou část tzv. Ředitelského času (Director's Discretionary (DD) Time) tvořícího asi 10 % z celkové pracovní doby dalekohledu, i amatérským vědeckým projektům a pozorováním. Zájem byl obrovský. Podané projekty posuzovala odborná komise, která schválila pouze ty, které měly prokazatelně vědecký přínos a nebyly kopií plánovaných vědeckých pozorování. Čas na pozorování dostalo celkem 13 amatérů, kteří své záměry realizovali v letech 1990–1997. Později bohužel došlo k razantnímu snížení rozpočtu a tím i ukončení amatérských projektů.

Diskuse o budoucnosti Hubbleova teleskopu

Co bude s dalekohledem dál, je předmětem vleklých vědeckých diskusí. Poslední servisní misi zajistil raketoplán Atlantis v květnu 2009 v rámci mise STS-125. Jednalo se zároveň o poslední let raketoplánu programu Space Shuttle. Podle všeho se s dalšími servisními lety k dalekohledu již nepočítá. Je tedy pravděpodobné, že do konce desetiletí selžou stabilizační setrvačníky a fotovoltaické články a dalekohled přestane pracovat a později shoří v hustých vrstvách atmosféry. Jeho nástupcem je již výše zmíněný Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST).

Zdroj: NASA