Před 389 lety musel Galileo Galilei před inkvizicí odvolat své objevy

Galileo Galilei (1564–1642) je považován za „otce moderní astronomie, fyziky a vědy jako takové“, neboť významnou měrou svými nápady přispěl k zdokonalení oblasti fyziky, astronomie, kosmologie, matematiky a filozofie. Mezi jeho přední vynálezy patří vylepšení dalekohledu, s jehož pomocí popsal měsíce Jupitera, sledoval prstence planety Saturn, fáze Venuše, sluneční skvrny a mohl také prozkoumat drsný povrch Měsíce. Talentovaný Galilei získal v řadách italské vládnoucí elity mocné přátele, a naopak nepřátele mezi katolickými vůdci. A byla to zejména obhajoba heliocentrického modelu (Slunce se nachází ve středu sluneční soustavy), která jej přivedla na kobereček před náboženské autority v roce 1616 a opakovaně v roce 1633, kdy byl nucen svá myšlení před zraky přihlížejících pokorně odvolat a po dobu svého života přijmout trest domácího vězení.

Galileovy velké objevy

Galileo Galilei vykoukl na svět 15. února roku 1564 v italském městě Pisa jako syn hudebníka a vědce Vincenza Galileiho (1520–1591). Ve svých 17 letech byl zapsán na univerzitu v Pise, kde zahájil náročné medicínské studium, nicméně krátce nato, proti vůli svého otce, svoji pozornost odvrátil na matematiku a filozofii. Už o dva roky později učinil svůj první důležitý objev popisující pravidla týkající se pohybu kyvadla. Od roku 1589 se stal profesorem matematiky na univerzitě v Pise, kde prováděl experimenty s klesajícími tělesy, kterými významně přispíval do oblasti fyziky. Pomocí experimentů vyvrátil Aristotelovo tvrzení, že různě těžké předměty padají k zemi různou rychlostí. Nadaný učenec později přednášel v severoitalském městě Padova (do roku 1610), kde například přesněji formuloval zákon setrvačnosti. Učenec Galileo Galilei ale nezůstal pouze u pozemských objevů – významně se věnoval také astronomii. V roce 1609 svoji pozornost věnoval již vynalezeným dalekohledům, s jejichž podobou ale nebyl příliš spokojen. Broušením a leštěním čoček sestrojil svůj první dalekohled s třináctinásobným zvětšením, který obrátil k nebi. Krátce nato objevil čtyři největší a nejjasnější měsíce Jupitera, kdy svá nová pozorování rychle publikoval v knize „Siderius Nuncius“ (Hvězdný posel). V knize bylo mimo jiné popsáno pozorování nepravidelného povrchu Měsíce, skvrn na Slunci a popisky mnoha nových hvězd. Galileo Galilei si chtěl získat větší přízeň toskánského velkovévody Cosima II. Medicejského (1590–1621), po němž později získala čtveřice hvězd název „Sidera Medicea“, tedy Medicejské hvězdy.

Astronom před katolickou církví, tedy před soudem, kde není odvolání

Pravidelnou publikací jeho dechberoucích poznatků a vědění se stala z Galileiho vážená osobnost Itálie, a dokonce byl jmenován dvorním matematikem Florencie. Ovšem v očích katolických lídrů se zařadil mezi černotu nejčernější. Galileova pozorování totiž přímo odporovala Aristotelovu pohledu na vesmír, přičemž popsaný měsíční povrch šel přímo proti myšlence nebeské dokonalosti, a jako by toho nebylo snad málo, Medicejské hvězdy zcela rozporovaly geocentrický názor (opak heliocentrismu). V roce 1616 se však začne rozhněvaná katolická církev hlasitě ozývat a první moderní argumenty pro heliocentrický vesmír polského astronoma Mikuláše Koperníka (1473–1543) popsané ve spise „De Revolutionibus orbium coelestium“ (O obězích nebeských sfér) přidává na index zakázaných knih. Koperník mimo jiné (správně) tvrdil, že Země a ostatní planety obíhají kolem Slunce, nikoliv naopak, jak hlásala církev. Vydaný zákaz náhle pocítil i astronom Galilei, kterého představitelé církve upozornili, že už nemůže Koperníkovy kontroverzní teorie veřejně podporovat učením ani psaním. Galileo Galilei se ale nenechal zastrašit a dál nadšeně bádal a své nové objevy stále publikoval. Zvolením nového papeže Urbana VIII. (1568–1644) talentovanému astronomovi dokonce svitla naděje lepší budoucnosti, neboť nově zvolený papež revoluční názory podporoval, a dokonce si nechal i některá díla předčítat. Léta klidu ale záhy skončila a už v roce 1633 byl Galileo Galilei předvolán před římskou inkvizici, kde zpočátku všechna nařčení odmítal, ale později se pod velkým tlakem nakonec „přiznal“.

Církev nařídila: odvolej, nebo zemřeš

Astronom byl nakonec dne 22. června roku 1633 uznán vinným a odsouzen z kacířství. Pod hrozbou nelítostného mučení byl Galilei nucen své „chyby“ veřejně proklínat a vyjádřit zármutek. Zprvu byl odsouzen na doživotí, ale přísný trest mu byl – s ohledem na špatný zdravotní stav a pokročilý věk – snížen na domácí vězení. Zbylých devět let svého života tak strávil v domácím vězení, než 8. ledna 1642 zemřel ve své vile v Arcetrii, jižně od Florencie. A co památná věta „Eppur si muove“ – A přece se točí? Dříve se učilo, že odsouzený Galilei tuto větu zabreptal mezi fousy po církevním procesu. Mnozí historikové však tuto možnost vylučují, neboť by vyřčení těchto slov znamenalo pro astronoma jistou a bolestivou smrt. Za pravděpodobnější lze považovat teorii, že umírající staříček toto zvolání vyřkl těsně před svojí smrtí, mezi zdmi svého domu. Pravdy se již asi nikdy nedočkáme, útěchou alespoň je, že se v roce 1992 římskokatolický papež Jan Pavel II (1920–2005) Galileovi omluvil za pronásledování a útrapy, které si musel neprávem vytrpět. Jen škoda, že to církvi trvalo dlouhých 389 let.