Pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského zkoumala i StB. Cenné dokumenty poškodila

Miroslav Ivanov (1929–1999) vystudoval češtinu a dějepis na Univerzitě Karlově v Praze, kde promoval v roce 1953. Jeho otec Antonín se původně jmenoval Job, ale příjmení si během legionářské anabáze v Rusku změnil na Ivanov. V 60. letech pracoval jako redaktor časopisu Hlas revoluce a v roce 1967 se stal profesionálním spisovatelem se zaměřením na literaturu faktu. Podle takzvaných Cibulkových seznamů ho v té době už komunistická tajná policie StB vedla jako agenta s krycím jménem Adne, evidenční číslo 15 065.

Jméno Adne pochází z židovské kabaly a označuje bytost známou jako Adne Sadeh stvořenou bohem ještě před Adamem, která je pupeční šňůrou spjata se zemí. Dokud spojení trvá, je nezranitelná, pokud se spojení přetrhne, umírá. Spojení agenta s jeho řídícími orgány je podle tvůrců dokumentu Utajené příběhy českých dějin, který můžete vidět každé úterý večer na Prima ZOOM, možné považovat za analogii tohoto vztahu.

Miroslav Ivanov Zdroj: profimedia.cz

Miroslav Ivanov Zdroj: profimedia.cz

Předem známý výsledek?

Tým, který měl RKZ v letech 1967–71 zkoumat, tvořili dva chemici Kriminalistického ústavu podplukovník komunistické bezpečnosti Dobroslav Srnec a major Jindřich Sitta, dále akademický malíř Jiří Josefík, právník Jaroslav Šonka, který byl zastáncem pravosti rukopisů, a pochopitelně i sám Ivanov, který průzkum inicioval a de facto i vedl.

Ivanovova argumentace byla postavena na tom, že jde o novodobé palimpsesty, tedy texty napsané na historické pergameny, z nichž bylo odstraněno původní písmo. Tento svůj závěr Ivanov veřejně prezentoval ještě před tím, než byly známy výsledky expertíz. Průzkum Ivanovova týmu ale nakonec neprošel oponenturou Kriminalistického ústavu, který konstatoval, že nebyly využity nejmodernější zkušební metody.

Poškozené rukopisy

Ivanovovo zkoumání navíc rukopisy nenávratně poškodilo. Ve snaze odhalit na pergamenu rukopisů domněle odstraněný text došlo k aplikování různých chemických látek včetně kyseliny chlorovodíkové. Celkově bylo na rukopisu Královédvorském provedeno 25 a na rukopise Zelenohorském pět invazivních testů. „Výsledkem je, že máme bohužel na rukopisech v uvozovkách zafixované okraje, tudíž pergamen se nepřirozeně deformuje a dochází k praskání,“ popsal pro Utajené příběhy českých dějin důsledky Ivanovova zkoumání RKZ Karel Křenek, restaurátor papírů a starých tisků.

Dnes r. 1817 byl nalezen Rukopis královédvorský.
"Češi mohou býti mnohem více hrdější, než dosud doufati bylo možno."

Češi! - co je víc? pic.twitter.com/Z22XVNOs1D

— Jan Neubauer🎗️ (@neubJan) September 16, 2017

Po listopadové revoluci Miroslav Ivanov výsledky zkoumání hájil s tím, že oponentura Kriminalistického ústavu byla tehdy politicky ovlivněna. To v roce 1992 vyvolalo nové zkoumání RKZ na půdě Národního muzea. Komise se shodla na tom, že Ivanovův průzkum je neprůkazný.

Stejně dopadl i poslední, v podstatě záchranný průzkum, z roku 2017. Ten měl neinvazivními metodami, jako je například Ramanova spektroskopie nebo rentgenová fluorescenční analýza zhodnotit vliv předchozích zkoumání na fyzický stav rukopisů a v podstatě je uchránit od hrozícího zničení. I když se jeho účastníci nesměli k otázce pravosti RKZ vyjadřovat, výsledky snímkování například ultrafialovými paprsky žádný „původní“ text na pergamenech neobjevily.

ZDROJ: Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum