Před 61 lety začali komunisté stavět Berlínskou zeď

Íránec v německé uniformě na americké straně Checkpoint Charlie

Bylo to rovných dvacet let po pádu Berlínské zdi, když jsem stál na nejznámějším přechodu mezi východním a západním Berlínem. Checkpoint Charlie je stále udržován a já si zkoušel představit, jaké do bylo, když bylo vidět skrz závoru do stejného, a přece tak jiného města. Na jedné straně tuhý komunismus s obrovskou sítí špiclů (NDR, respektive její tajná policie Stasi měla v komunistickém impériu snad nejrozsáhlejší systém donašečů) a na druhé straně západní Berlín s nabídkou západního zboží a svobodného tisku.

Z myšlenek mě vytrhla nabídka: „Za dolar nebo euro se můžeš se mnou vyfotit,“ nabídl mi mladík v uniformě východoněmeckého pohraničníka. „Jestli chceš americkou uniformu, přijď zítra, pravidelně to střídám.“ Nedávám peníze za focení, takže snímek íránského studenta herectví, který si na bývalé hranici uprostřed Berlína přivydělává, v mé sbírce chybí, stejně tak jako v obchodech u Checkpoint Charlie prodávané hodinky, v nichž je zasazený kousek betonu z proslulé zdi.

Lhát do poslední chvíle

„Niemand hat die Absicht, eine Mauer zu errichte. Nikdo nemá v úmyslu postavit nějakou zeď,“ Walter Ulbricht tato slova pronesl dva měsíce předtím, než stavba započala. Už v té době bylo jasné, že se akce chystá, bylo nutno zajistit stavební materiál, zásobování, připravit přerušení spojení jak dopravního, tak telefonického... ostatně už jen samotná jeho slova jsou důkazem, že „šuškanda“ už běžela. První tajemník Ústředního výboru Sjednocené socialistické strany Německa věděl, že lže, protože dne 6. července 1961 vydal nejvyšší představitel SSSR, Nikita Sergejevič Chruščov, souhlas se stavbou Berlínské zdi. Zprávu Ulbrichtovi osobně tlumočil ruský diplomat v Berlíně Kwizinski. Ovšem než se vznesl dotaz, zdali riskantní operaci Sovětský svaz schválí, bylo nutno celou věc řádně promyslet.

Struktura berlínské hranice

Začalo to „nenápadně“. Když v noci z 12. na 13. srpna 1961 obsadily ozbrojené síly NDR hranice se Západním Berlínem a přerušily, nejdříve jen pomocí ostnatého drátu, volný průchod, vypadalo to jako jedna z mnoha provokací. Americká strana, přestože byla díky svým agentům o přípravě stavby zdi informována, ze strachu z vybuchnutí ostrého konfliktu, nereagovala. Jenže drát a malba bílou čárou na zemi jasně vymezovala prostor, za jehož překročení může být až trest smrti. Během několika málo dnů vyrostla okolo části Berlína nejen zeď, ale následovaly i strážní věže, miny, nástražné dráty, psi cvičení za zadržení lidí a pohraničníci vycvičení ke střílení po svých spoluobčanech. Povel k použití střelné zbraně existoval již od prvního dne, k ostré střelbě došlo o několik dnů později. První pokus o útěk, který skončil zastřelením nese datum 24. srpna 1961, poslední dne 5. února 1989. Velká část zdi byla tvořená panely se základnou 1,6 m, což bylo dost na to, aby se nedala vyvrátit. Ve výšce 3,6 m byla nasazená kanalizační trubka o průměru 30 cm, která zabraňovala pevnější úchop.

Typy překážek

• vnitřní 3–4 m vysoký plot ze síťové pleteniny
• 3 m vysoký signalizační plot
• výběh pro psy (nebyl všude)
• nástražné dráty iniciující světlice
• hlídková cesta (asfaltová)
• kontrolní pás uvláčený za účelem rozpoznání stop
• příkop proti autům
• protiautomobilní zátarasy (ježci, bodce...)
• 3,2–4,2 m vysoká vnější hraniční zeď

Checkpoint Charlie

Walter Ulbricht nařídil, aby od 14. srpna byl zcela uzavřen přechod u Brandenburské brány. V praxi to znamenalo záměrnou šikanu Francouzů a Britů, kteří kvůli tomuto kroku museli obcházet celé centrum města. Vojákům zbylo jediné místo, kde mohli linii východního Berlína překročit: Checkpoint Charlie. „Dne 23. srpna snížil počet přechodů do Západního Berlína na sedm, a aby zdůraznil bezmoc Západu, zveřejnil téhož dne oznámení, v němž nařizoval obyvatelům Západního Berlína pohybovat se ve vzdálenosti nejvýše 100 m ode zdi a připojil varování, že na narušitele hranic zahájí východoněmečtí pohraničníci palbu. Tím chtěl dát najevo, že se jeho moc vztahuje i na Západní Berlín. V dopise Chruščovovi navrhoval dále omezit svobodný přístup spojenců do města, uzavřít berlínské středisko letového provozu a navádět i západní letadla z nového střediska na letiště Schönefeld,“ píše Jaroslav Láník na stránkách VHÚ. Nakonec měl letecký most, který zásoboval strádající Berlíňany, „konečnou“ na letišti Tempelhof. Nejméně 2 velcí američtí prezidenti dali jasně najevo, že Němcům přejí jeden nerozdělený, svobodný Berlín. V roce 1963 prohlásil J. F. Kennedy v Berlíně řekl: „Ich bin ein Berliner – Jsem Berlíňan”, a o 24 let později Ronald Reagan vyzval 12. června 1987 ve svém berlínském projevu sovětského prezidenta Gorbačova: “Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!”

Obehnat město zdí evidentně šlo. Mnozí po podobném přístupu volají i dnes. Berlínskou zeď komunisté vystavěli proto, aby nikdo nemohl ven, tentokrát je volání po tom, aby nikdo „nepovolaný“ nemohl dovnitř.