Před 381 lety doplul Abel Tasman do Tasmánie. Záhy objevil i Nový Zéland

Z chudého chlapce bez perspektivy námořním kapitánem

Životní příběh Abela Tasmana by se mohl zdát jako vystřižený z „amerického snu“. Abel Tasman totiž pocházel z velmi chudé rodiny, která žila v nizozemské provincii Groningen. Od útlého věku projevoval nemalý studijní talent. Sám se naučil číst a psát. Tato dnes v podstatě základní životní dovednost mu otevřela dveře do služeb Východoindické společnosti. V jejích službách bylo možné nejenom získat námořní výcvik, ale hlavně prokázat i své schopnosti a dovednosti a při troše štěstí i zbohatnout. Abel Tasman se dokázal ve vodách kolem Východní Indie vypracovat z řadového námořníka na lodníka a kormidelníka. Netrvalo dlouho a byl jmenován námořním kapitánem.

Své navigátorské a velitelské kvality prokázal při průzkumných plavbách v blízkosti Kurilských ostrovů. Většina posádky onemocněla kurdějemi a lodě se dostaly do prudkých bouří. Abelu Tasmanovi se přesto podařilo dovést celou flotilu do batávského přístavu (dnešní Jakarta).

Kolem Austrálie k Novému Zélandu

Východoindická společnost se zdála být značně zklamána neúspěchy a ztrátami z objevných plaveb. „Ostrovy zlata“ totiž stále nebyly nalezeny. Batávijský guvernér se roce 1641 rozhodl vyslat další objevnou plavbu, které se pod Tasmanovým vedením účastnily dvě lodě Heemskerk a Zeeaen.

Až do začátku září, kdy lodě dorazily k Mauriciu, probíhalo vše klidně a bez větších komplikací. Zlomovým okamžikem plavby se stal 50° jižní šířky, kdy výpravu postihly silné bouře a donutily ji změnit kurz a plout nekonečným oceánem. Teprve 24. a 25. listopadu 1642 si Abel Tasman poznamenal do svého lodního deníku: „Asi o čtvrté hodině odpolední jsme spatřili zemi na východě, vzdálenou podle odhadu asi 10 mil. Tyčila se značně vysoko. K večeru jsme uzřeli rovněž na jihovýchod od nás tři vysoké hory a na severovýchodě dvě další... Této zemi dali jsme jméno Anthoonij van Diemen's Landt na počest generálního guvernéra, našeho vznešeného pána, jenž nás za tímto objevem vyslal...“ Další záznam v deníku vypovídá o zabrání objeveného území pod holandskou správu: „Vzali jsme řečenou zemi do vlastnictví.“ Námořníci vstoupili na nově objevenou pevninu 2. prosince. V lodním deníku nacházíme poznámky o „rozličné zelenině, kterou člověk nezasadil, hojnosti ovocných stromů, údolích s vodnatými potoky a stopách neznámých zvířat“.

Lodě dále pluly podél východního pobřeží, dokud jim silný protivítr neznemožnil další plavbu. Abel Tasman tak nikdy nezjistil, že se jedná o ostrov, a pevninu považoval za výběžek australského kontinentu. Tak to zůstalo až do začátku 19. století.

Nově objevený ostrov nesl jméno batávijského guvernéra až do roku 1855, kdy se Abelu Tasmanovi konečně dostalo uznání a ostrov byl přejmenován na Tasmánii. Tasman se svými loděmi opustil australské vody 5. prosince 1642 a pokračoval dále na východ širým mořem. Po devíti dnech plavby, 14. prosince, objevil Nový Zéland. Během další plavby objevil ještě souostroví Toga, Fidži a nalezl novou cestu z Indického do Tichého oceánu.

Tasman – geniální smolař

Abel Tasman podnikl celou řadu výprav a učinil velké množství geografických objevů. Jeho plavba kolem Austrálie k Tasmánii a Novému Zélandu jistě patří k nejvýznamnějším počinům 17. století. Svým způsobem měl však smůlu. Téměř vždy plul kolem pustých břehů, kde nebylo možné získat zlato ani koření. Východoindická společnost byla zklamána výsledky jeho plaveb a navíc měla obavy, aby nově objevené trasy nezačala využívat konkurence. Další ranou pro Abela Tasmana byla van Diemenova smrt v roce 1645. Definitivně upadl v nemilost a byl ze služeb propuštěn. Začal se věnovat obchodu, a když ho Východoindická společnost rehabilitovala a nabídla mu další spolupráci, odmítl. V Batávii žil jako vážený obchodník až do roku 1658, kdy zemřel.

Zdroj: Encyclopedia Britannica