Agresivní tasmánský čert nemá slitování. Podívejte se, jak trhá oběť na kusy

Tasmánský čert alias ďábel medvědovitý je lovcem a mrchožroutem v jednom. Dokáže si potravu ulovit, ale nepohrdne ani mršinou. To mu na první pohled dává širší možnosti k přežití. Jeho extrémně silný stisk čelistí dokáže rozdrtit kosti, což mu pomáhá jak při skolení kořisti, tak při propracovávání se do útrob padlého kusu.

„Poněvadž loví v noci, zdá se, že vidí černobíle. Právě ve tmě nejlépe vidí hýbající se objekty, vidět nehybné předměty mu činí potíže. Analýza síly stisku čelistí savců prokázala, že v poměru mezi silou skusu a velikostí těla má právě ďábel medvědovitý největší relativní sílu v čelistech mezi všemi žijícími savci. Sílu stisku je nutno připsat v poměru k tělu veliké hlavě,“ píše populárně naučný server biolib.cz

Přenosná rakovina

Populaci ďáblů medvědovitých ohrožuje rakovina obličeje, která se přenáší mezi jednotlivými členy smečky. Jejich sociální chování obnáší časté olizování tlam, což vede k rozsáhlému šíření této nemoci. Aktuálně probíhá program, který si klade za úkol zachránit tvora, který žije pouze v Tasmánii. Poté, co byl vakovlk roku 1936 prohlášen za vyhynulého, stal se tasmánský čert největším žijícím dravým vačnatcem.

Ke své pověsti zuřivého a nesnášenlivého zvířete přišel vlastně nešťastnou náhodou. Když se ke zvířeti člověk chová dobře, dá se ďábel medvědovitý dokonce ochočit. Ovšem první živí jedinci, kteří se dostali do zajetí, skončili v klecích, kde trpěli stresem, což se projevilo na jejich chování.

Zdroj: Biolib.cz