Dnes je výročí úmrtí Karla IV. Víte, na co zemřel?

Nejslavnější český panovník Karel IV. neměl zdaleka tak chatrné zdraví a sbírku nemocí jako třeba Rudolf II., ale samozřejmě si v krušném XIV. století také prožil své. Navíc se ukázalo, že jeho portréty nám tají jedno velké tajemství!

My, Češi, máme samozřejmě tendenci si Karla IV. přivlastňovat, nicméně jednalo se o opravdu evropského vladaře. Během svého života byl také králem německým, lombardským a burgundským, císařem římským, markrabětem moravským a hrabětem lucemburským. Neobjevit se v jednadvacátém století Michal Hašek, mysleli bychom, že více funkcí už snad ani nakumulovat nelze... Karlovi IV. ale slouží ke cti, že ne všechny jmenované funkce provozoval souběžně.

Největší Čech Karel IV.

Pro naši zem byl Karel IV. patrně tím nejdůležitějším člověkem v historii – i když příslušníci národa židovského se na to oprávněně budou tvářit skepticky, poněvadž zatímco panovník na jedné straně de facto vybudoval a rozšířil český stát, postavil Nové Město pražské, kamenný Karlův most, významný hrad Karlštejn či proslulou univerzitu, na druhé straně ve Frankfurtu a Norimberku židy a jejich majetek běžně dával do zástavy, jejich čtvrť nechal srovnat se zemí, a dokonce dal jasně najevo, že kdokoli se proti židům dopustí násilného trestného činu, je předem amnestován.

Stalo se tak roku 1349 a o rok později se začalo šuškat, že za to panovníka stihnul Boží trest. Roku 1350 totiž Karel IV. zcela ochrnul. On i lidé kolem něj se domnívali, že následkem otravy. S takovým odstupem času samozřejmě nic nelze tvrdit s jistotou, ale pozdější průzkum panovníkových ostatků prokázal, že se o otravu nejednalo. K stáru trpěl Karel IV. dnou a je možné, že toto byl první její projev.

Dnešní antropologové důkladně prozkoumali Karlovu kostru a nemohli přehlédnout silně zdeformovanou krční páteř a dolní čelist. Tyto dva úrazy spolu rozhodně přímo souvisely. Šlo buď o silný úder do brady, jaký mohl panovník utrpět například úderem dřevce při rytířském turnaji, nebo o pád bradou na tvrdou zem. Panovníkova hlava byla při tomto úderu zvrácena dozadu, přičemž došlo k – naštěstí dočasnému – přerušení míchy, které způsobilo ono komplexní ochrnutí. Karel při úrazu přišel o předních šest zubů a poškodil si čelistní klouby.

Ze siláka mrzákem

Ve čtrnáctém století to bylo velmi obtížně léčitelné zranění. Poraněná krční páteř musela být fixována, stejně jako posunutá dolní čelist. Po dva měsíce mohl vladař přijímat jen tekutou a kašovitou stravu. Dříve silný a zdravý panovník byl zcela odkázán na péči ostatních, jeho zdravotní stav byl i do značné míry utajován, aby nedošlo k nepokojům nebo pokusům o královo odstranění.

Po několika týdnech byla hlava zhojena, vyléčila se i zhmožděná mícha – po srovnání dolní čelisti a krční páteře došlo k uvolnění skříplé míchy a ta se během několika týdnů až měsíců postupně zahojila a do končetin se vrátil cit. Až do konce života měl ale krční páteř znehybněnou, chodil v mírném předklonu, nemohl pořádně otáčet hlavou, a nosil ji tak trochu na stranu s bradou přitaženou k tělu.

Nemoc změní člověka. I krále

Po dlouhé a bolestivé rekonvalescenci se Karel IV. vrátil do úřadu. Prý byl od té doby mnohem přemýšlivější a mírnější a silně zanevřel na rytířské turnaje. Nelze se divit, pokud ke svým zraněním přišel právě při nich.

Zhruba rok před panovníkovou smrtí se čím dál více ozývala nepříjemná dna. Karlovi IV. se chodilo stále hůře a v listopadu 1378 spadl – neví se, zda z koně či ze schodů. Zraněný vladař byl se zlomeninou krčku upoután na lůžko, o několik dní později situaci zkomplikoval zápal plic a tomu bohužel Otec vlasti podlehl. Jeho ostatky byly nabalzamovány, po zhruba dvacet dní vystavovány na Pražském hradě i jiných místech Prahy a nakonec byly uloženy do hrobky, v níž zůstaly v překvapivě zachovalém stavu až dodnes. Právě díky tomu mohli soudobí antropologové poměrně přesně zmapovat králův zdravotní stav i obtíže, o kterých jsme si tu vyprávěli.

Obrazová manipulace

Karel IV. měl v obličeji výrazné sečné zranění, sahající od levého obočí přes kořen nosu až pod pravé oko. Úder musel být silný, protože na lebce byl dobře patrný, takže na povrchu těla se opravdu skrýt nedal. Přesto ale žádný z portrétů toto zranění nezobrazuje. Jak je vidět, maskování nedostatků a retušování portrétů není moderním výmyslem, ale už ve čtrnáctém století se jizvy, pleťové nedostatky či kilogramy navíc snaživě maskovaly.

Miroslav "Scalex" Hlavička