Ve vesmíru dodnes zemřeli jen tři lidé. Tragická mise byla problémová už před odletem
Výpravu sovětské lodi Sojuz 11 k vůbec první orbitální stanici Saljut 1 od počátku provázely potíže. To nejhorší ale přišlo při návratu na Zemi.
Když v roce 1967 v Sojuzu 1 zahynul kosmonaut Vladimír Komarov, prohlásil údajně Jurij Gagarin, že Sojuz je dobrá loď a že se ji podaří vypiplat. A Sověti se skutečně snažili. Výsledkem je několik postupně modernizovaných řad vesmírné dopravní lodi, jež má za sebou stovky letů s lidmi na palubě, ale také několik problematických misí. Při jedné z nich v roce 1971 zahynuli všichni členové posádky. Nutno říci, že expedici Sojuz 11 provázela smůla od samého začátku – jako by se štěstěna snažila naznačit, že tentokrát se něco nepovede.
První varování – náhlá výměna posádky
Let Sojuzu 11 byl 40. letem kosmické lodi z naší planety a desátým pilotovaným letem programu Sojuz. Vše začalo týden před startem plánovaným na 6. června 1971. Posádku mířící k sovětské orbitální stanici Saljut 1 tvořili Alexej Leonov, Valerij Kubasov a Pjotr Kolodin, ti se ale nakonec na oběžnou dráhu nevydali. Proč? Při jedné z posledních zdravotních kontrol objevili lékaři na Kubasovově rentgenu plic cosi, co mohlo vypadat jako tuberkulóza. Do hry tak vstoupila záložní posádka.
Tu tvořili Georgij Dobrovolskij jako velitel, inženýr výzkumník Viktor Pacajev a palubní inženýr Vladislav Volkov. Dobrovolskij a Pacajev letěli do vesmíru poprvé, zatímco Volkov už patřil mezi veterány – Sojuz 11 byl jeho druhou vesmírnou misí (nezapomínejme, že v té době uplynulo od průkopnického letu Jurije Gagarina teprve deset let). Asi není třeba složitě popisovat, jak velký vliv tak rychlá změna měla na psychiku záložní posádky.
Varování druhé – požár na palubě
Start proběhl bez jakýchkoliv obtíží a Sojuz 11 se spojil s novou sovětskou orbitální stanicí Saljut 1. Tu měla původně zprovoznit už předchozí expedice na Sojuzu 10, ale nepodařilo se jí se Saljutem bezpečně spojit. Trojice Dobrovolskij–Pacajev–Volkov se tak stala první posádkou, která do novotou vonící stanice vstoupila a hned také začala s její aktivací i s prací na plánovaných experimentech.
Mohlo by vás zajímat: Ruský kosmonaut vyfotil na ISS záhadný vesmírný jev. Vědci si s ním lámou hlavu
Pracovní idyla ale dlouho nevydržela – už 27. června 1971 totiž na palubě Saljutu vypukl požár způsobený elektrickým zkratem. Posádce se ho sice podařilo uhasit, chtěla ale pobyt na stanici předčasně ukončit a vrátit se na Zemi. Po několikahodinovém dohadování s řídícím střediskem nakonec dostali kosmonauti souhlas s návratem a 29. června se přesunuli do Sojuzu 11. S sebou vzali palubní deníky a výsledky experimentů a v 19:28 SEČ hermeticky uzavřeli poklop stanice.
Varování třetí – Sojuz 11 mlčí
Aby mohl Sojuz zahájit přistávací manévr, musí se po navedení na pečlivě propočtenou sestupovou trajektorii nejprve zbavit obytné a přístrojové sekce. Z pohledu posádky i řídícího střediska se vše podařilo na výbornou a přistávací modul vstoupil do atmosféry. Krátce před tím posádka potvrdila zažehnutí brzdného motoru, pak se ale odmlčela – a už se neozvala.
Přistávací modul bez problémů dosedl v kazašské stepi a blížící se záchranáři stejně jako technici v řídícím středisku přisuzovali mlčení posádky poruše komunikačních přístrojů. Tedy až do okamžiku, kdy otevřeli poklop lodi. Uvnitř našli tři bezvládná těla nejevící žádné známky života.
Co se stalo?
Oživovací pokusy selhaly a záchranáři se museli smířit s tím, že posádka zahynula. Jenže co ji vlastně zabilo? Pozdější přísně utajované vyšetřování zjistilo, že při odpálení nepotřebných modulů (jsou k přistávací sekci připojené výbušnými šrouby), došlo k poškození jednoho ze dvou tlakových ventilů, jejichž úkolem je při sestupu vyrovnávat tlak v kabině s tlakem okolní atmosféry. Poškozený ventil se místo ve výšce 5,3 km otevřel 180 km nad Zemí, tedy ještě ve vesmíru, kdy loď obklopovalo vakuum. To během 15 sekund vysálo vzduch z kabiny lodi, posádka upadla do bezvědomí a nejpozději do tří minut se jim zastavilo srdce.
Asi vás napadne, jak se to mohlo stát, když na sobě měli kosmonauti skafandry? Bohužel je neměli… Sojuzy totiž byly projektované pro dva kosmonauty ve skafandrech nebo pro tříčlennou posádku bez skafandrů. Tři kosmonauti ve skafandrech by se do Sojuzu jednoduše nevešli, a právě to se kosmonautům na Sojuzu 11 stalo osudným.
Kosmonauti Dobrovolskij, Pacajev a Volkov jsou dodnes jedinými kosmonauty, kteří nezemřeli při startu nebo přistání kosmické lodi, ale ještě ve vesmíru. Tragédie Sojuzu 11 vedla k úpravám dalších modelů lodí. Dnes se dovnitř vejdou tři kosmonauti i se skafandrem, na přání Američanů se také zvětšila délka sedadel, takže se do Sojuzu dostanou i astronauti a kosmonauti vyšší postavy.