Gagarinova tragická smrt je obestřena záhadami. Osudovou nehodu se pokusil objasnit jeho kolega

Ručičky Gagarinových hodinek ukazovaly 10:19, když se jeho cvičný proudový MiG-15UTI 27. března 1968 zvedl z vojenského letiště Čkalovskij ležícího asi dva kilometry od Hvězdného městečka nedaleko Moskvy. Neletěl sám – na sedadle instruktora dvoumístného stroje vyrobeného 19. března 1956 v pražském podniku Aero Vodochody (výrobní číslo 612739) seděl Vladimir Serjogin, který si za druhé světové války na bitevnících Il-2 „vylétal“ titul hrdiny Sovětského svazu.

Více o Gagarinovi se dozvíte v tomto článku: Zajímavosti o Gagarinovi: Proč letěl do vesmíru s pistolí a jak ho přivítali v Československu?

Rutinní let s mnoha neznámými

Gagarin měl před sebou náročný den – po 20minutovém letu na MiG-15UTI s instruktorem měl na odpoledne naplánovány své vůbec první dva samostatné lety na MiG-17. Počasí přitom nebylo úplně příznivé. Blížila se studená fronta a cvičný let měl probíhat mezi dvěma vrstvami téměř souvislé oblačnosti – spodní vrstva mraků visela ve výšce od 500 do 1 500 metrů, horní se pak nacházela 4 500–5 500 m vysoko. O stavu a vývoji počasí neměl Gagarin přesné informace, odstartoval totiž ještě před tím, než na plochu dosedlo letadlo vybavené meteorologickými přístroji.

Sedm minut po startu v 10:26 Gagarin dosáhl v přidělené zóně předepsané výšky 4 200 metrů a zahájil trénink, už v 10:30 ale klidným hlasem ohlásil splnění úkolu a žádal o povolení k návratu. Přestože z 20 minut cvičného letu jich zbývalo ještě šest, dostal Gagarin okamžitě souhlas. To bylo naposledy, kdy se někdo z posádky MiG-15UTI ozval. O několik hodin později byly 65 kilometrů od letiště poblíž vesnice Novoselo objeveny trosky Gagarinova a Serjoginova letadla, oba piloti byli mrtví.

Jurij Gagarin, který se 12. dubna 1961 jako první člověk podíval do vesmíru, zemřel v pouhých 34 letech. Z jeho těla (stejně jako z těla instruktora Serjogina) toho po nárazu na zem moc nezbylo. Teprve druhý den našli v koruně nedaleké břízy záchranáři kus Gagarinovy kombinézy, části obou těl sbírali doslova po kouskách.

Mohlo by vás také zajímat: Gagarinův start Sověti do poslední minuty tajili. Praha nic nevěděla, NASA ho zaspala

Záhadné chování letadla

Do práce se dali vyšetřovatelé v čele s tajemníkem ÚV KSSS maršálem Dmitrijem Ustinovem. Přece jen se jednalo o ztrátu dvou hrdinů Sovětského svazu (ano, i Gagarin se pyšnil tímto nejvyšším sovětským vyznamenáním) a v osobě Gagarina navíc o smrt nejcennějšího symbolu sovětského triumfu nad USA v dobývání vesmíru.

Na místě dopadu se našlo 95 % letadla včetně motoru a všech přístrojů. Zjistilo se, že piloti se nepokusili katapultovat, všechny přístroje fungovaly a motor v okamžiku nárazu na zem pracoval a měl 9–10 tisíc otáček za minutu. Letadlo nehořelo a nebyly na něm žádné stopy po srážce s jiným tělesem nebo ptáky. Komise dospěla k názoru, že při posledním hlášení letěl MiG-15UTI v ustáleném letu ve výšce asi 4 000 m, pak přešel zřejmě do levé zatáčky a z nějakého důvodu začal prudce klesat k zemi, možná dokonce ve vývrtce.

Ze spodní vrstvy mraků se stroj vyřítil střemhlav téměř kolmo k zemi, do níž narazil rychlostí 684 km/h. Úhel trajektorie letu vůči horizontu se v tom okamžiku snížil z téměř −90° na −50°, vertikální složka rychlosti byla 145 m/s a přetížení v kabině kolem 10 G, což je na hranici bezvědomí. Strohá fakta naznačovala, že se Gagarin se Serjoginem na poslední chvíli snažili let vyrovnat, nic ale neříkala o tom, proč se dva tak zkušení piloti s plně funkčním strojem do neřešitelné situace vůbec dostali.

Kdo za to může?

Nesrovnalosti se objevily hned v úvodu vyšetřování. Zjistilo se, že letiště dlouhodobě porušovalo bezpečnostní předpisy, nemělo k dispozici radar, který by souběžně sledoval výšku i rychlost letadel, příprava před startem neměla všechny náležitosti a chybou byly i nedostatečné údaje o počasí.

V době tuhého mocenského boje ve vedení SSSR, kam se teprve tři roky před Gagarinovou smrtí propracoval Leonid Iljič Brežněv, každý ale svaloval odpovědnost na toho druhého. Ke slovu tak přišly technické nedostatky stroje (ten byl ale po druhé generálce a plně funkční), chyba pilota (proti tomu ostře protestovali další kosmonauti), hejno ptáků, počasí, případně meteorologický balón. Komise ale žádný finální závěr nepublikovala, zbytky stroje se uložily ve skladu a až do roku 2011 vládlo kolem okolností Gagarinovy smrti ostražité mlčení.

Uplynuly desítky let a kolem případu se za dlouhá desetiletí navršily nejpodivnější konspirační teorie. Typicky ruským příspěvkem byla úvaha o množství vodky vypité před startem, v tělech Gagarina ani Serjogina se ale žádný alkohol nenašel. Gagarin se měl také pohádat s Brežněvem a dožít v blázinci, případně zahynout při tajném pokusu o oblet Měsíce.

Leonov a tajemný Suchoj

V roce 2013 se pokusil vnést světlo do okolností Gagarinovy smrti jeho někdejší kolega Alexej Leonov, který v roce 1965 jako první člověk vystoupil do otevřeného vesmíru a účastnil se i památného sovětsko-amerického letu Sojuz-Apollo. Leonov prohlásil, že dostal souhlas zveřejnit dosud tajné podrobnosti a své osobní zážitky – v osudný den se totiž pohyboval na letišti Křižači jen 13 km od letiště Čkalovskij, ze kterého Gagarin startoval.

Nejen on a posádka vrtulníku, v němž letěl, ale také dva další kosmonauté slyšeli explozi a vzápětí ránu, jako když proudové letadlo překonává zvukovou bariéru. Dva svědci na zemi dokonce viděli plameny a dým na padajícím letadle, které nezávisle na sobě identifikovali jako Suchoj Su-15. Oficiální závěry vyšetřovací komise přitom o žádném dalším letadle v oblasti neštěstí nehovořily.

Podle Leonova za tím byla snaha zamést stopy a chránit skutečného viníka katastrofy, kterým měl být pilot Suchoje. Ten se měl v době Gagarinova letu správně pohybovat ve výšce 10 000 metrů, z nepochopitelných důvodů se však ocitl jen 450 metrů nad zemí. Aby se dostal do určené výšky, zapnul podle Leonova forsáž a začal prudce stoupat, což slyšeli a v podobě plamenů šlehajících při forsáži z motorů i viděli svědci události. Výsledkem byla rázová vlna a zřejmě velmi těsný průlet před MiG-15UTI pilotovaným Gagarinem. Ten se mohl v důsledku proudu horkých plynů dostat do takzvaného úplavu a ztratit nad strojem kontrolu.

Ve chvíli, kdy se Gagarinův stroj při prudkém klesání ve výšce 450 metrů vynořil ze spodní vrstvy mraků, byl už příliš nízko. Katapultáž se prováděla v nejméně 800 metrech, i když i o tu se mohli piloti pokusit – v troskách letadla chybělo totiž podezřele velké množství (podle různých zdrojů 38-70 procent) krytu kabiny.

Jak ale v rozsáhlé analýze pro web iDnes.cz upozornil spisovatel a propagátor kosmonautiky Pavel Toufar, ani Leonovovo svědectví neznamená definitivní tečku za spekulacemi o Gagarinově smrti. Leonov nechtěl zveřejnit jméno pilota Suchoje s tím, že mu v té době (2013) bylo už přes 80 let. Není také zřejmé, z jakého důvodu – pokud vůbec – se Suchoj dostal mimo vytyčený sektor. A ke všemu se v oblasti nejspíš pohyboval další MiG-15UTI, o kterém se vyšetřovací komise také nikdy nezmínila.

Zdlouhavé objasňování Gagarinovy smrti je tak dalším důsledkem paranoidní snahy sovětského režimu tajit před veřejností jakékoliv nezdary a přehmaty, jež by mohly otřást vírou občanů v neomylnost vedení největší země světa.

Zdroj: Phys.org, iDnes.cz, Wikipedie