Proč se znovu létá na Měsíc? Ve skutečnosti nejde o další technologický závod

V roce 1968 sledoval svět metaforický závod o dobytí Měsíce na obálce časopisu Time, která zobrazovala sprint mezi sovětským kosmonautem a americkým astronautem. Soupeření dvou světů zahájené v roce 1957 Sovětským svazem vypuštěním prvního umělého satelitu – Sputniku – dosahovalo svého vrcholu a lidstvo se nadechovalo k otázce, co přijde dál? Zápal obou mocností však k překvapení mnohých postupně polevil poté, kdy američtí astronauti úspěšně přistáli na Měsíci, a dlouhé roky se zdálo, že se již další podobné úspěchy nebudou dostavovat v takovém tempu. Nyní ovšem propuká nová měsíční horečka, která však není motivována jen snahou otisknout svou stopu do vesmíru, ale obohatit se a získat pro svou zemi výhodu před ostatními.

K tématu: Indové přistáli na Měsíci. Přistání modulu Vikrám bylo vysíláno živě, poslal už první snímek

Není sporu o tom, že se státy s vlastním vesmírným programem opět začaly zajímat o Měsíc. Nepovedený ruský pokus z poloviny roku 2023 překonal úspěch Indie, která na povrch Měsíce dopravila sondu Čandrájan-3 a přepsala tak vlastní historii. Pak je tu ale také NASA, která plánuje návrat na Měsíc v rámci programu Artemis s cílem přistát na povrchu i s astronauty do roku 2025. Čína si pak vytyčila termín do roku 2030, ale je samozřejmě otázkou, jak se bude její program vyvíjet a zda nakonec vznikne prostor k urychlení všech plánů jako za doby soupeření USA a Sovětského svazu.

Ačkoliv jsou srovnání s historickým vesmírným závodem přirozená, kurátorka mezinárodních kosmických programů v Národním muzeu letectví a kosmonautiky Cathleen Lewis navrhuje alternativní pohled. Podle ní aktuální scénář spíše připomíná zlatou horečku než tradiční vesmírný závod. Přesnější analogie by mohla být dokonce „ledová horečka“. Nedávné objevy z roku 2018 totiž na Měsíci odhalily vodu ve formě ledu, a to v hlubokých a stínem překrytých kráterech Měsíce, což celosvětový zájem o průzkum Měsíce jen posílilo. Přitažlivost přitom není spojena pouze s ledem, ale také na ekonomické vyhlídky. Na rozdíl od 20. století, kdy se důraz kladl na technologickou převahu, se současná vlna měsíční explorace zaměřuje na ekonomické vyhlídky.

Změna motivace

Na rozdíl od dřívějšího vesmírného závodu, který byl jasným soubojem mezi supervelmocemi, jsou dnešní měsíční snahy především zaměřeny dovnitř, s cílem posílit domácí ekonomiky. Čína například sladila svou vesmírnou exploraci s ekonomickým růstem během posledních třiceti let a Indie na tom nebude jinak. Na druhou stranu ale není zřejmé, kdo vlastní práva na případné budování dolů nebo otevírání vrtů, prokáže-li se, že pod měsíčním prachem leží nerostné bohatství.

Co víc, se vzrůstajícími lunárními aktivitami roste přirozeně i potenciál konfliktů, které mohou stát právě na tom, že někdo chce Měsíc „vytěžit“ a následně zpeněžit na zemi. Smlouva o vesmírném prostoru z roku 1967 totiž sice brání územním nárokům na nebeská tělesa, ale povoluje využívání jejich zdrojů. To pak otevírá pomyslnou Pandořinu skříňku a přináší řadu dotazů, na které ještě ani nemusí existovat odpovědi. Například je potřeba vyřešit, podle jakého klíče budou moci země nerostné bohatství těžit. Anebo by bylo dobré tušit, jaké budou mít operace na Měsíci zásah do toho, jak vypadá a jak jsme na podobu Měsíce zvyklí.

Nejistá budoucnost

I když celkové ambice míří hodně vysoko, stále tu je řada výzev, které je nutné překonat, případně se jim zcela vyvarovat. Velkým strašákem zůstává selhání misí, jako se například stalo v případě indické mise Čandrájan-2 v roce 2019, která dodnes slouží jako připomínka, že měsíční průzkum i nadále zůstává velmi nejistou záležitostí.

Zdroj: Popular Science, Time, NASA