Co kdyby ve vesmíru nebo na Měsíci zemřel astronaut? Poznejte detailní plány, jak by se naložilo s jeho mrtvolou

„Kdyby někdo zemřel při výstupu do volného prostoru, nejprve bych ho dostal zpět do přechodové komory,“ vysvětluje Hadfield pro magazín Popular Science. „Tělo bych ponechal v tlakovém skafandru – v něm totiž rozklad probíhá rychleji. Zápach tlejícího masa a uvolňované plyny by ovšem byly nejen nehygienické, ale také velmi nebezpečné. Tělo bychom proto skladovali ve skafandru na chladném místě stanice,“ dodává bývalý astronaut, který proslul popularizací života na ISS i vlastní verzí skladby Space Oddity, původně od hudebníka Davida Bowieho.

Smrt na ISS i během cesty na Mars

Na palubě ISS by se smrt astronauta musela řešit relativně rychle. Tělo by bylo nutné dočasně uložit na chladnější část stanice, a poté by se rozhodovalo mezi třemi možnostmi. První je snaha vrátit tělo zesnulého astronauta na Zemi při nejbližší příležitosti. Druhou možností je vypustit tělo do volného prostoru. A třetí spustit tělo na Zemi destruktivním vstupem do atmosféry. NASA přitom bere v úvahu přání astronauta, ovšem pokud by se jednalo o dlouhodobější misi, například let na Mars, některá z přání by nebylo možné splnit.

Jednou z variant při dlouhodobější a vzdálenější misi je zmrazit tělo mimo loď. Po zamrznutí by robotická ruka 15 minut tělem třásla, dokud by se nerozpadlo na malé kousky, z nichž by zůstalo přibližně 25 kilogramů zmrzlých ostatků. Ty by se pak mohly vrátit na Zemi, protože jedině tak – ač to může znít velmi krutě – by zabíraly minimum možného prostoru a celkové hmotnosti, což jsou ve vesmíru klíčové atributy.

Čtěte také: Existuje posmrtný život? Nejnovější odpověď detailně popisuje, co zažijete během smrti a těsně po ní

Smrt na Měsíci

Na Měsíci by situace byla ještě komplikovanější. NASA se totiž snaží zabránit kontaminaci mimozemských těles mikroorganismy ze Země, proto by při smrti na povrchu naší přirozené družice pravděpodobně preferovala kremaci. Pokud by tělo nebylo možné vrátit na Zemi, zvažovalo by se také jeho pohřbení nebo ponechání na povrchu Měsíce. V měsíčním prostředí, tedy v téměř dokonalém vakuu, by tělo nepodléhalo běžnému rozkladu. Pokud by astronaut zemřel během měsíčního dne, bakterie uvnitř těla by sice začaly proces rozkladu, ale jen do doby, než by se z těla neodpařila voda. Jakmile by nastala dlouhá měsíční noc, což je ekvivalent 14 pozemských dnů, tělo by zmrzlo a proces rozkladu by se zastavil. Bez bakterií by došlo k zachování měkkých tkání a astronaut by se stal jakousi měsíční mumií.

Radiace na Měsíci by sice tělo časem rozkládala, ale trvalo by miliony let, než by ostatky astronauta z 21. století zmizely. Extrémní teplotní výkyvy, pohybující se v rozpětí až 127 °C ve dne a -173 °C v noci, by mohly tělo postupně rozdrolit, zvláště při opakovaném zamrzání a tání. A pokud by z nějakého důvodu došlo na pohřbení těla pod povrch Měsíce, bylo by sice chráněno před radiací, ale zmrzlé mumifikované ostatky by i tak zůstaly nedotčené po velmi dlouhou dobu.

Lepší je zemřít na Zemi

Z pohledu vesmírných agentur je ale rozhodně lepší – pokud nám dovolíte trochu morbidní přístup – zemřít na Zemi. Už jen proto, že smrt ve vesmíru je pro NASA a další subjekty vysílající lidské posádky do vesmíru logistickou noční můrou. Ať už jde o skladování těla, jeho návrat na Zemi nebo ochranu před kontaminací jiných těles, každý krok představuje náročné rozhodování, a to nejen lidí v operačních střediscích, ale i pro přeživší členy posádky. Naštěstí ale můžeme závěrem konstatovat, že smrt ve vesmíru nebývá nikterak častá a přejme si, aby tomu tak i zůstalo i nadále.

Zdroj: Popular Science, NASA

Video, které jste mohli minout: Apollo 11 přistálo s palivem na 20 sekund, záznam letu je plný adrenalinu