Lidstvo má šanci přežít a kolonizovat vesmír. Musí ale zkrotit jenom jeden nástroj

Nanotechnologie, genetika i vysokoenergetická částicová fyzika – to vše jsou pojmy, které znějí tak vznešeně, jako i futuristicky. Které vědecké obory však bude lidstvo, či nějaký jeho případný nástupce, skutečně potřebovat, aby přežil další evoluci vesmíru? Práce doktora Abrahama Loeba identifikovala, že půjde o dočista odlišné proudy bádání. Pokud chceme ve vesmíru přežít, budeme potřebovat v první řadě zejména zajistit palivo.

Ropa budoucnosti

Již půlstoletí fyzikové uvažují o vyspělosti naší civilizace, stejně jako případných cizích civilizací, zejména skrze to, jaké energie umí ten či onen zkrotit. Takzvaná Kardashevova škála rozděluje v prvních úrovních civilizace na ty, které dovedou na 100 procent využívat energii své domovské planety či následně mateřské hvězdy či následně celé galaxie. Lidstvo se stále nachází kousek pod úrovní jedna.

Poslední dobou začala tento pohled vyznávat i evoluční genetika. Jistou perspektivou je právě rostoucí schopnost nejen civilizace, ale i živočichů ve využívání zdrojů energie zásadním ukazatelem možné komplexnosti živočichů.

Dává to smysl – dokud mohly jednobuněčné organismy toliko získávat teplo a světlo ze slunečního svitu, měly jenom velmi omezené kapacity pro pohyb a přežití, neřekneme-li snad dokonce k uvažování. S příchodem komplexního potravního řetězce se mohla zvýšit i komplexnost života. Na růst lidského mozku pak měla zřejmě vliv i schopnost konzumovat tepelně upravené maso a jiné potraviny – u ohřáté stravy nemusí tělo obětovat tak velké porce energie na její metabolizaci, a z jídla má tak vyšší energetický zisk, který může přesunout třeba směrem k mozku.

Energetika vesmíru

Pokročilá kosmická civilizace si však při svém napájení nevystačí ani se steakem, ani s ropou nebo jádrem. Ačkoliv tvoří viditelná hmota jenom 4 % veškeré kosmické hmoty, její součástí jsou typicky i hvězdy. Právě ty by v Loebově vizi pojmenovaní "Hledání paliva pro naši chladnou kosmickou budoucnost" ("Securing Fuel for our Frigid Cosmic Future“) měly být tímtéž, čím jsou zdroje fosilních paliv nebo uranu dnes pro moderní civilizaci.

Stejně jako u obou těchto typů energie (obnovitelné zdroje prominou) je zásadním problémem nejen nalezení jejich zdrojů těžby, ale i přeprava k cíli. Ropovody, tankery i vlaky den co den přepravují kýženou "krev civilizace" z jednoho konce planety na druhý.

Nějaký komplexní systém přepravy hvězd podsvětelnou rychlostí by tak mohl být "tankerem budoucnosti". Loeb nastiňuje budoucnost, v níž vyspělá civilizace bude za desetinásobek současného stáří vesmíru (cca 138 miliard let dohromady) čelit energetické krizi vlivem rostoucího rozpínání vesmíru. Jednotlivé galaktické nadkupy se od sebe začnou vzdalovat, a tím začnou z dosahu civilizace mizet i potenciální zdroje energie ve formě hvězd. Aby tomu civilizace zabránila, musí včas učinit dva kroky.

Zaprvé musí migrovat do galaktické kupy, která je na počet zbývajících hvězd nejbohatší. Podobně jako lidstvo vzniklo v Africe, ale později se rozšířilo do zbytku planety (a nejvyspělější oblasti dneška v Africe povětšinou nejsou), Loebova vize mluví nejen o tom, že budoucí lidská civilizace opustí Zemi, ale rovnou i svou galaxii. Krokem druhým pak bude schraňovat maximum dostupných hvězd ve svém novém domově, aby se oddálil efekt stále urychlujícího se rozpínání. Pro nás by to mohla být 50 milionů světelných let vzdálená Kupa galaxií v Panně, která obsahuje až 2000 galaxií a řádově více hmoty než naše galaxie nebo její okolí.

Text: Ladislav Loukota