Kamery ve Finsku zachytily jasný meteor, vědci hledají meteority

Žhavá koule nad hlavami

Časosběrná kamera v Laponsku zachytila ve čtvrtek večer v této nejsevernější části Finska ohnivou kouli, jejíž průlet podle finské televize doprovázely hlasité rány slyšitelné v okruhu několika set kilometrů. Český vědec z Helsinské univerzity Tomáš Kohout ČTK řekl, že šlo o velmi jasný meteor neboli bolid. Světelný jev byl viditelný až ze severního Norska a ruského poloostrova Kola. Úlomky tělesa dopadly na sever nebo na severovýchod Finska za polární kruh. Vědci se pokusí meteorit vyzvednout, ale hledání podle Kohouta nebude jednoduché.

"Nevýhoda je, že v místě dopadu je přírodní rezervace, nejsou tam cesty. Je tam sníh a nesmí se tam jezdit se sněžným skútrem. Buď bude potřeba povolení, nebo bude třeba jet na lyžích. Světlo je jen čtyři hodiny denně, jinak je pořád tma," uvedl Kohout. Vědci podle něj vyrazí na začátku příštího týdne. Musejí si především pospíšit, než napadne nový sníh. "Ale vypadá to, že v nejbližších dnech moc sněžit nebude," uvedl Kohout.

Těleso mohlo mít podle Kohouta deset až 15 metrů. "Na zem pravděpodobně dopadlo několik desítek kilogramů, patrně v několika kusech," dodal vědec. Štěstí podle něj bylo, že ve Finsku za polárním kruhem je nyní polární noc, většinu dne je tma a jev zachytilo hned několik kamer, které mají lidé kvůli bezpečnosti nebo na sledování zvěře. Díky několika videozáznamům se tak dá určit, jaká byla dráha tělesa při průletu atmosférou, a poté spočítat, odkud přiletělo, jaká byla jeho oběžná dráha před srážkou se Zemí a kam případně úlomky dopadly.

Šance na nález ve velká

Místo dopadu zatím podle Kohouta vědci zjistili s přesností na několik kilometrů. "Snažíme se ještě získat další snímky," řekl vědec. Podle něj je naděje, že by se oblast dopadu mohla zúžit na několik stovek metrů.

"K tomu dochází poměrně často, že kus planetky nebo úlomku planetky vletí do atmosféry, začne se zahřívat a začne takto svítit," uvedl Kohout. "Malé meteory, to jsou prachová nebo písková zrnka, ta padají do atmosféry prakticky pořád, vidíme je jako padající hvězdy," vysvětlil Kohout. Větší, až několikametrové těleso svítí hodně, protože se při brzdění o atmosféru hodně zahřívá, a tento jev se nazývá bolid. Za příznivých okolností se mohou úlomky vesmírného tělesa při průletu atmosférou zachovat a dopadnout na zem.

To se stává několikrát do roka v celém světě. "Země má ale dvě třetiny moře, takže dvě třetiny spadnou do vody a jenom třetina na povrch," uvedl Kohout. Do "poměrně civilizované oblasti" spadne podle něj meteorit jen třikrát až čtyřikrát do roka. "O meteority se zajímáme proto, že jsou to jediné vzorky hornin cizích kosmických těles, které máme k dispozici. To nám dává příležitost zkoumat složení planetek nebo povrchu planet v různých oblastech sluneční soustavy. A když určíme dráhu, můžeme přibližně zjistit i to, z jaké oblasti sluneční soustavy těleso přiletělo," řekl Kohout.

ČTK