20. července 2024 08:03

Apollo 11 přistálo s palivem na 20 sekund, záznam letu je plný adrenalinu

Přistání na Měsíci: Poslední hodina – riskantní manévr.mp4

Vesmírná loď Apollo 11 dopravila k Měsíci trojici astronautů, dva z nich nakonec 20. července 1969 přistáli v Moři klidu.

Od roku 1961 pracovalo na programu přistání na Měsíci asi 400 000 lidí a 12 z nich se na jeho povrch skutečně dostalo. Šlo o extrémně náročnou operaci plnou omylů, improvizací a riskantních manévrů s cílem dostat se na povrch Měsíce dřív, než se to povede sovětským kosmonautům.

Přečtěte si také: Dobové záběry startu nosné rakety Saturn V s lodí Apollo 11 vyvolávají mrazení v zádech

Finále náročného projektu začalo 16. července 1969 startem 110 metrů vysoké rakety Saturn V, která nesla loď Apollo 11 s astronauty Neilem Armstrongem, Buzzem Aldrinem a Michaelem Collinsem. Rázové vlny vyvolané startem zaznamenaly seismografy ve vzdálenosti 2000 kilometrů a hluk startu mohl překonat jen výbuch atomové pumy.

Let podle mapy a sextantu

Cílem mise bylo poprvé v historii přistát na Měsíci a v pořádku se vrátit zpět. Doletět k Měsíci je ale mnohem obtížnější než se dostat na oběžnou dráhu Země. Energii k tomu dodal třetí stupeň nosné rakety, který se znovu zažehnul a nasměroval loď na translunární trajektorii, propočíst dráhu tři dny trvajícího letu ale nebylo snadné.

Ve velitelském modulu sice svítila obrazovka navigačního počítače, ten ale ještě neměl klasickou klávesnici s písmeny. Astronauti zadávali dvojice příkazů skládajících se z písmenných zkratek a číselných kombinací. Celý let k Měsíci vyžadoval přes 10 500 stisknutí tlačítek. V orientaci ve vesmíru jim kromě počítače a sextantu sloužily i mapy hvězd.

Po cestě dlouhé přes 380 000 kilometrů dosáhlo Apollo 11 své lunární oběžné dráhy. Tady se velitel mise Neil Armstrong a pilot Buzz Aldrin přesunuli do lunárního modulu známého jako „Orel“, Michael Collins zůstal ve velitelském modulu. Začala nejnáročnější část letu, kterou na Zemi v houstonském řídícím středisku kontrolovaly desítky techniků a inženýrů v čele s Genem Kranzem. Ten byl letovým ředitelem misí s lichým číslem a byl tak zodpovědný i za pozdější dramatickou misi Apollo 13. Ve stejnojmenném filmu ho nezapomenutelně ztvárnil Ed Harris (ano, krátký sestřih a vesta).

Dramatické přistání

Michael Collins zůstal ve velitelském modulu a sledoval své druhy, jak se snášejí k povrchu Měsíce. Sestup k Moři klidu se ale brzy změnil v obtížné balancování. Čas od času byl rádiový kontakt mezi Houstonem a lunárním modulem přerušen. Počítač na palubě modulu byl přetížený a zaměřil se na místo o čtyři a půl kilometru blíž, než byla plánovaná oblast přistání. Neil Armstrong zachoval klid a sáhnul po ručním řízení. Ze všech sil se snažil zabránit havárii při přistání v místě pokrytém sutí. Řídící letu v Houstonu tajili dech.

Aldrin kontroloval zbývající pohonné hmoty a výšku. Když ohlásil, že zbývá palivo na šedesát sekund letu, všem zatrnulo. Pokud by palivo došlo, modul by se zřítil na měsíční povrch. „40 stop, dvě a půl dolů, zvedáme prach,“ odříkával Aldrin, zatímco Armstrong bojoval s řízením. „O čtyři stopy vpřed, trochu doprava, 20 stop, o polovinu míň,“ znělo z rádia.

Mohlo by vás také zajímat: OBRAZEM: Saturn V naživo. Americká raketa nesla lidi na Měsíc, stvořil ji nacistický génius

S rezervou paliva na pouhých 20 sekund letu nakonec 20. července 1969 dosedl lunární modul Apollo 11 na povrch Měsíce. „Houstone, tady základna Moře klidu. Orel přistál,“ potvrdil Armstrong. Podle dokumentu Přistání na Měsíci: Poslední hodina, který můžete vidět v sobotu večer na Prima ZOOM, měl v té době nejvyšší tepovou frekvenci ze všech velitelů misí.

Lidé v řídícím středisku propukli v hromový jásot. Ještě větší ohlas ale o šest a půl hodiny později vyvolala jiná Armstrongova věta. „Právě vystupuji z modulu. Je to malý krok pro člověka... a obrovský skok pro lidstvo.“

Zdroj: NASA, History.com

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora