Američané vyvíjeli superbombu s děsivými účinky. Zastavil je strach z nukleární zimy

Magazín Bulletin of the Atomic Scientists vypráví o tom, jak se v laboratoři v Los Alamos už během roku 1944 teoreticky počítalo s výbušnými silami v řádech stovek megatun TNT. Pro srovnání atomová bomba, která zničila Nagasaki, měla sílu přibližně 20 kilotun, zatímco plánovaná superbomba měla být tisícinásobně silnější. A i když šlo tehdy vskutku jen o teoretické výpočty, myšlenka nikam nezmizela. Po válce se totiž zbrojení v tomto ohledu nezpomalilo, ale naopak nabralo ze známých důvodů a okolností studené války na obrátkách. Sověti otestovali vlastní atomovou bombu v roce 1949 a Spojené státy okamžitě začaly přemýšlet, jak budou postupovat dál.

Čtěte také: 6 případů, kdy Američané ztratili jadernou zbraň: U některých se ví, kde jsou pohřbené

Historie

Rakovina, strach a zničené domovy aneb temný příběh na pozadí Oppenheimera, který ve slavném filmu nenajdete

Odpověď přišla v roce 1951, když otec vodíkové bomby Edward Teller a Stanislaw Ulam přišli v Los Alamos s návrhem první skutečně funkční vodíkové bomby. Využívala explozi menší, primární bomby ke stlačení a zažehnutí větší, sekundární kapsle s fúzním materiálem. O rok později pak byla bomba poprvé otestována a monstrum s krycím jménem Klobása dosáhlo síly 10 megatun. V březnu roku 1954 následoval test bomby pojmenované Kreveta v rámci operace Castle Bravo a výbuch o síle 15 megatun byl tak zničující, že překvapil samotné vědce. Nejen silou, ale také masivním radioaktivním spadem, který donutil evakuovat obydlené oblasti z atolu Bikini na Marshallových ostrovech.

Ani tady ale smělé plány na vodíkovou bombu podle portálu History News Network neskončily. Edward Teller totiž začal mluvit o tom, že 15 megatun je jen zlomek síly, kterou může jeho bomba vyvinout, a hodlal to světu dokázat. Jeho tým z laboratoře v Livermoru prý v té době pracoval na dvou zbraních, které nesly nevinné názvy Gnomon a Sundial, s tím že Gnomon měl mít sílu 1 000 megatun a Sundial až neuvěřitelných 10 000 megatun. To odpovídá přibližně 700 000 atomovým bombám, jež dopadly na Hirošimu.

Historie

Nejšílenější atomová bomba všech dob v sobě měla mít živá kuřata. Jejich přítomnost má logické vysvětlení

Utajené zděšení

Protože návrh na zmíněnou dvojici vodíkových bomb, zejména pak na Sundial, zazněl na tajném jednání Poradního výboru Komise pro atomovou energii, většina výpovědí zůstává dodnes utajena. Víme nicméně, že kolegové vědci byli Tellerovým návrhem zděšeni. Jeden z nich suše poznamenal, že by taková bomba kontaminovala celou planetu a mohla by vyvolat i nukleární zimu. Skeptici, kteří si mysleli, že jde jen o Tellerův teatrální výstup, se mýlili – projekt Gnomon se skutečně několik let dál rozvíjel a dokonce byl plánován test v rámci operace Redwing v roce 1956. K němu ale nakonec nedošlo.

Mohlo by vás také zajímat: Smutné svědectví z Nagasaki: Z těl zbyly jen černé panenky, líčí přeživší atomové bomby

Ve srovnání s těmito plány ale tak jako tak vypadají bomby o síle pouhých stovek megatun velmi skromně. Představit si gigatunovou bombu jde jen stěží. Už jen proto, že výbuch takové síly by doslova prorazil díru do atmosféry, což podporuje studie z roku 1963. Ta propočetla, že pokud by byla taková zbraň odpálena ve výšce zhruba 45 kilometrů nad zemí, mohla by vyvolat zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály a požáry na ploše o průměru 800 kilometrů. Jinými slovy – zničila by území o velikosti Francie. A to jedním jediným výbuchem.

Naštěstí zůstal projekt Sundial jen v myslích vědců a projekt nebyl nikdy dokončen, jde ale o trvalou připomínku, že lidé jsou i čistě v úrovni hypotéz schopní strašlivých věcí.

Zdroj: Bulletin of the Atomic Scientists, History News Network

Video, které jste mohli minout: Atomový výbuch pocítili až na Havaji. Podívejte se na ničivou sílu šokové vlny