Rakovina, strach a zničené domovy aneb temný příběh na pozadí Oppenheimera, který ve slavném filmu nenajdete

16. července roku 1945 explodovala v poušti Nového Mexika první atomová bomba. Její kódové jméno, Trinity, jí přidělil sám Robert Oppenheimer, který vývoj ničivé zbraně v laboratoři Los Alamos vedl.

O tom, co Spojené státy úspěšným jaderným testem získaly a jak s tím naložily, se hovoří poměrně často. Už méně ochotně Američané ale zmiňují, co tehdy ztratili občané v okolí testovací oblasti. O tom americká vláda tvrdila, že je zcela neobydlená. Možná ani sám Oppenheimer tak možná netušil, že v okruhu 240 km od výbuchu ve skutečnosti žilo půl milionu lidí.

Radiace v jídle i vodě

Tito lidé ale, přiznejme si to, bohužel v roce 1945 málokoho zajímali. Nebyli totiž bílí. Většinu tamních obyvatel tvořili potomci původních Američanů, případně měli latinskoamerické či hispánské kořeny. Nikdo je nevaroval. Mnoho z nich mělo za to, že přichází konec světa, když puma explodovala. A žádné pomoci, rady, nebo jen prostého varování se nedočkali ani poté, co jejich domy a zemědělskou půdu pokryl radioaktivní popílek.

Je to děsivé, ale Trinity po výbuchu zamořila spadem daleko větší plochu než bomby shozené o něco později na Hirošimu a Nagasaki. Ty totiž explodovaly nad zemí. Trinity ale vybuchla u země a nasála do sebe obrovské množství materiálu. Radioaktivní popel se snášel z oblohy ještě celé dny po explozi. Studie z roku 2010 odhalila, že úroveň radiace u některých tamních obydlí dosáhla až desetitisícenásobku dnes povolených hodnot. Následky byly samozřejmě strašlivé.

Rakoviny a zničené životy bez odškodnění

Kolik lidí život nakonec ztratilo a kolika z nich Trinity zničila zdraví, dodnes vlastně nevíme. Rakovina štítné žlázy, trávicího traktu, kostí, krve, kůže, mozku… to jsou jen některé z diagnóz, které v oblasti zabíjejí dodnes, mnohdy ve čtvrté či páté generaci. Jak jinak to také mohlo dopadnout. Voda byla radioaktivní, vše, co si místní lidé vypěstovali, pocházelo z kontaminované půdy; ovoce, zelenina, mléko, smrtící záření prostoupilo vše. Ani nejmenší děti neunikly neviditelnému jedu, o kterém neměli obyvatelé tušení.

Přesto si lidé v Novém Mexiku na americké vládě dodnes nevydobyli žádnou kompenzaci. Prokázat, že celé rodiny zahubila rakovina způsobená výbuchem Trinity, se jim nepovedlo ani poté, co povinnost poskytnout odškodnění lidem vystaveným radiaci (ať už kvůli jaderným testům či při práci v uranových dolech) uložil v roce 1990 federální zákon Radiation Exposure Compensation Act. Obyvatelé dalších testovacích oblastí, třeba Nevady, se přitom domohli miliard dolarů.

Není proto divu, že film Oppenheimer režiséra Christophera Nolana, který se událostem okolo vývoje první atomovky světa věnuje, sice dokázal uchvátit kritiky i diváky, ale zároveň také leckoho značně rozladil. Zařadil se totiž mezi nespočet mainstreamových děl, která to, co se dělo s lidmi v oblasti Los Alamos, vytrvale ignorují.

Zdroj: National Cancer Institute, New York Times, BBC, National Library of Medicine