Hyperloop slibuje revoluci železnic, možná však nikdy nevznikne

V minulých dnech média přinesla zprávu o dalším ambiciózním projektu miliardáře Elona Muska, který je mnohdy přirovnáván k živému předobrazu postavy Tonyho Starka ve filmu (nikoliv komiksu) Iron Man. A další Muskův projekt na první pohled tomuto dokonale odpovídá. Po založení Tesla Motors a stále úspěšnější soukromé společnosti pro lety do vesmíru SpaceX i proběhnutí halo kolem plánu vyslat 40 tisíc lidí na Mars totiž nyní Musk přišel s dopravním projektem Hyperloop, a opět jde o návrh jako ze stránek vědeckofantastického románu.

Budoucnost dopravy?

Hyperloop má zkombinovat magneticky nadnášené vlaky (maglev) populární třeba v Japonsku, s principem automobilů. Nebo-li, jak Musk dříve sám řekl, Hyperloop je "křížencem mezi Concordem, railgunem a vzdušným (stolním) hokejem". Teoreticky Muskův návrh počítá s přepravou malých kapslí pro několik pasažerů, popřípadě i pro osobní vozy či náklad, které by se na vzduchovém polštáři pohybovaly vysokou rychlostí uzavřeným tubusem. Pohyb samotný má pak zajistit řada lineárních urychlovačů umístěných na stěnách tubusu.

Vzduchovým polštářem by bylo ošetřeno tření, které snižuje rychlost tradičních vlaků pohybujících se po kolejích. Aby Musk zabránil tření vlivem vzduchu tlačeno před samotnou kaplí, zakomponoval do jejich návrhu kompresor, který by vzduch před modulem odčerpával a využíval právě k vytváření vzduchového polštáře. Celý systém by navíc byl napájen pomocí solárních panelů umístěných na tubusu, takže by byl energeticky soběstačný i pro použití v noci.

Návrh operuje s potenciální přepravou z Los Angeles do San Francisca za 35 minut. V úsecích s maximální rychlostí by moduly cestovaly až 1220 kilometry za hodinu, přičemž samotné tubusy by byly umístěny nad kaliforskou dálnici do výšky 16 metrů.

Systém však ani v současné podobně není bez řady otázek ohledně bezpečností. Za hodinu by měl přepravit necelých 900 cestujících (při maximální kapacitě), pro vysokou rychlost by však tito měli ve své destinaci pouze několik minut na odbavení. Při maximální rychlosti by stačilo drobné vychýlení tubusů ve vztahu ke kapsli a na katastrofu by bylo zaděláno – Kalifornie je přitom tektonicky velmi aktivní oblastí a návrh tubusů by tak musel počítat s dokonalou ochranou proti nečekaným otřesům.

Mluví se i o tom, že nezbytně malé rozměry cestovních modulů (tubus sám má průměr 2,3 metrů - to je zhruba výška od podlahy ke stropu v běžném obýváku, kapse pak možná jen) by nemusely být po chuti řadě potenciálních zákazníků. Podobná nevole by však mohla být postupně odváta časem, podobně jako tomu bylo u letadel i vlaků. Největší překážkou Hyperloopu tak nejsou technologické návrhy, ale stará dobrá vrtkavost finančního světa.

Proč to možná nevznikne

Musk sám se začal Hyperloopu věnoval spíše jako postrannímu koníčku, když objevil návrh kalifornské vysokorychlostí železnice a byl znechucen jeho komplikovaností i zastaralým provedením. SpaceX a dalších projekty jsou stále jeho primárním zájmem. Bytí či nebytí Hyperloopu tak závisí na tom, zdali se jej ujme bohatý investor s podobně vzletnou vizí, jakou má Musk sám. To je však samo o sobě sázkou na nejistotu.

Historie je totiž plná mnoha, mnoha podobných konceptuálních návrhů, které z kreslících prkem putovaly rovnou do uzamčených šuplíků. Princip vlaků uzavřených do vakuových tubusů pochází už 10. let 20. století, kdy s ním přišel Američan Robert Goddard. Jeho nákresy byly objeveny až po jeho smrti v roce 1945. "Vactrains" se pak na mysl znovu vrátil v 70. letech, kdy se jeho proponentem stala RAND Corpotation. Zjevně opět neúspěšně. Hyperloopu je rovněž podobný konceptu společnosti ET3, jenž rovněž nabízí návrh přepravy kapslí.

A mohli bychom pokračovat i jinými navrhovanými nápady na revoluční železnici, jako hypotetickým transatlantickým vlakem putujícím v podvodním tubusu (na jeho stavbu by byla potřeba celosvětová roční produkce oceli), teprve nedávno navrhovaným systémem Swissmetro, který měl být doslova celostátním systémem magneticky se pohybující podzemky, francouzský systém "raketových vlaků Aerotrain" či pozdější skutečný německý maglev Transrapit – ten sice v posledních pár letech začal skutečně jezdit v Číně, patentován však byl už v roce 1934 a jeho skutečný vývoj začal roku 1969. Co do užitnosti a dekád potřebných aplikacím tak futuristické vlaky nemají zrovna nejlepší pověst – pokud by Hyperloop do to aplikace trval stejně dlouho, dočkali bychom se jej v roce 2092…

Všechny projekty mají společné to, že nebyly kvůli astronomickým nákladům nikdy realizovány, ač teoreticky mnohdy slibovaly nižší cenu jízdenky ve srovnání s letadly i vyšší rychlost než automobily. Celkové náklady na Hyperloop jsou odhadovány sice na pouhých 6 až 10 miliard dolarů, je však otázkou, na kolik by se vyšplhala skutečná přímá realizace a řadou nepředvídatelných úskalí.

Přesto si zachovejme alespoň trochu optimismu. Hyperloop kreativně řeší několik podstatných otázek (energii, rychlost, individuální potřeby cestujících) a je dost dobře možné, že stoupající cena leteckého paliva vlivem tenčících se zásob snadno čerpatelné ropy vrátí investorům víru v podobný nápad neoželeznice. Musk už nejednou prokázal výjimečné nápady i schopnost je realizovat, teprve následující roky však ukáží, zdali se Hyperloop zařadí na straně těch šťastnějších výstřelků moderního Iron Mana.

Ladislav Loukota