Jeden z nejslavnějších snímků druhé světové války kupodivu nevznikl zcela podle plánů a vyžadoval nakonec hodně improvizace.

Potvrzeno: Zemi zasáhl první mezihvězdný objekt. Jak moc je podobný tajemnému Oumuamua?
Slavný snímek rudé vlajky nad berlínským Reichstagem se fotil den po dobytí budovy a později se mnohokrát upravoval Zdroj: Yevgeny Khaldei / Wikimedia Commons / Public Domain
Slavný snímek rudé vlajky nad berlínským Reichstagem se fotil den po dobytí budovy a později se mnohokrát upravoval Zdroj: Yevgeny Khaldei / Wikimedia Commons / Public Domain
Jeden z nejslavnějších snímků druhé světové války kupodivu nevznikl zcela podle plánů a vyžadoval nakonec hodně improvizace.
Svou zásadní roli budova Říšského sněmu (Reichstagu) pro nacistický režim sehrála v roce 1933 hned při nástupu Adolfa Hitlera k moci. V deset hodin večer 27. února zde propukl ničivý požár, jehož vyšetřování vyvrcholilo monstrprocesem v Lipsku. Z vypálení sídla německého parlamentu nacisté obvinili tři bulharské komunisty v čele s Georgim Dimitrovem. Stopa podle nich vedla jednoznačně do Moskvy a němečtí komunisté to okamžitě pocítili ve formě tvrdých represí.
O 12 let později, na konci druhé světové války, ale Říšský sněm neznamenal vůbec nic. Budova se od požáru v roce 1933 nepoužívala a nacisté svou moc opírali o úplně jiné stavby. O prostor v kdysi honosném Reichstagu se nakonec dělila továrna AEG spolu s polní nemocnicí a porodní klinikou, a přestože Spojenci Reichstag několikrát bombardovali, narodilo se tu za války několik set nových Berlíňanů.
Zničené okolí Braniborské brány v sousedství Reichstagu. Boje v Berlíně skončily 2. května 1945
Přesto si sovětský vůdce J. V. Stalin vybral právě ohořelý Reichstag pro svou symbolickou odplatu – sovětští vojáci nad ním měli vyvěsit rudý prapor vítězství a symbolicky tak završit porážku hitlerovského Německa. A především se u toho měli vyfotit a celé to pokud možno stihnout do 1. května 1945.
Jedna věc bylo ideologické zadání (1. květen je jakožto Svátek práce jedním z nejvýznamnějších komunistických svátků v roce), druhou pak válečná realita. Rozlehlá a vnitřně členitá budova bývalého Říšského sněmu se ukázala být ideálním obranným perimetrem pro příslušníky 11. dobrovolnické divize tankových granátníků SS „Nordland“ a také zbytky 33. granátnické divize SS „Charlemagne“ tvořené převážně Francouzi.
Jednotky SS si nedělaly iluze o tom, jak s nimi budou Sověti v případě zajetí zacházet, a tvrdě bránily už přístupy k Reichstagu. Před budovu rozmístily několik obávaných protiletadlových 88mm děl používaných k přímé palbě proti sovětským tankům postupujícím od Moltkeho mostu přes Sprévu a do obrany se zapojila i stejnými děly vyzbrojená dva kilometry vzdálená flaková věž (Flaktürme) poblíž zoo.
Sovětští vojáci před dobytým Reichstagem
Zdroj:
profimedia.cz
Boj v okolí Reichstagu začal 28. dubna 1945 a o čest splnit Stalinův rozkaz usilovaly sovětská 150., 171. a 207. pěší divize. Na pomyslnou kliku dávno neexistujících dveří Reichstagu si ale útočící Sověti sáhli teprve 30. dubna. Němci se ovšem v budově dál tvrdě bránili a nakonec použili i historicky vyzkoušenou metodu, když Reichstag zapálili. Pro mnohé sovětské vojáky se na rozstřílených schodištích nakrátko obnovila noční můra stalingradských bojů. Zpráva o tom, že týž den spáchal Adolf Hitler sebevraždu, na intenzitě bojů nijak neubrala.
Teprve večer 30. dubna ve 22:40 se podařilo pěti sovětským vojákům (Michail Minin, Gazi Zagitov, Alexandr Lisimenko, Alexej Bobrov a Vladimir Makov) vyšplhat na střechu a rozvinout nad Reichstagem rudý prapor. Jenže už byla tma a pro focení propagačního snímku objednaného Stalinem nepanovaly zrovna nejlepší podmínky.
Slavný snímek rudé vlajky na střeše Reichstagu ovšem nevznikl následujícího dne, jak by se mnozí logicky domnívali. Původní vlajka totiž byla jen provizorní – například na ní chyběly sovětské státní symboly srp a kladivo a z toho by v Kremlu nikdo nadšený nebyl. V budově se navíc stále bojovalo – poslední skupinky Němců se vzdaly až 2. května. A právě ten den také přišla velká chvíle pro sovětského válečného fotografa Jevgenije Chalděje.
Jedna z verzí slavného snímku od Jevgenije Chalděje
Zdroj:
Yevgeny Khaldei / Wikimedia Commons / Public Domain
Ten sehnal v rozstřílené budově skupinu vojáků a s připraveným praporem vyrazili na střechu. Vlajku nad Berlínem tak nakonec vyvěsil Alexej Kovaljov, kterého musel přidržovat Abdulchakim Ismajlov. Jeho ruce se také postaraly o jednu z komplikací – na každé z nich měl jedny hodinky, což byl zjevný výsledek nejčastějšího ruského dvojslovného povelu, který v té době Němci mohli slyšet, tedy „davaj časy“, česky „dej sem hodinky“. Chalděj si ale i s touto komplikací poradil a později ze snímku jedny hodinky jednoduše odretušoval.
Ostatně Chalděj pořídil snímků několik a různě je upravoval, takže slavná kompozice dodnes žije svým vlastním životem. Najít tak můžete kolorovanou verzi, verzi s rozvinutým praporem namísto nezřetelného „zamotance“, verzi s hodinkami i bez nich…
Na skutečnosti, že jde o jeden z nejslavnějších snímků druhé světové války, to ale nic nemění.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů