Konec první světové války zaplatily životem tisíce vojáků. Jak zemřel ten poslední?

Závěrečné hodiny světové války přinesly jatka 11 000 mužů. Poslední zemřel kvůli cti

Posledním padlým první světové války byl Američan německého původu degradovaný na vojína. Aby získal zpět vojenskou čest, vrhl se minutu před příměřím s nasazeným bodákem proti německému kulometu. Nebyl ale zdaleka jedinou obětí posledních minut děsivé války.

V první světové válce padlo kolem 9,7 milionu vojáků a zahynulo přibližně deset milionů civilistů. Když zástupci Německa, Británie a Francie podepsali krátce po 5. hodině ráno 11. listopadu 1918 v železničním vagónu v Compiègne severně od Paříže příměří, měly se v následujících hodinách řady mrtvých rozšířit ještě o 2 738 mužů. Příměří totiž nezačalo platit hned, jak navrhovali Němci, ale o téměř šest hodin později, přesně v 11:00.

Brutalitu války ukázal snímek Na západní frontě klid

V první světové válce padlo 9,7 milionu vojáků

9 Zobrazit galerii

Francouzský generál a vrchní velitel dohodových sil Ferdinand Foch

9 Zobrazit galerii

Přečtěte si také: Do háje s válkou: Vánoce 1914 naštvaní vojáci oslavili fotbalem, koledami a šnapsem mezi zákopy

Francouzský generál a vrchní velitel dohodových sil Ferdinand Foch podivný odklad odůvodnil nutností zajistit, aby se zpráva o příměří dostala na všech frontách až do předních linií. Historici ale zmiňují také symbolický důvod, protože boje by tak skončily jedenáctou hodinu jedenáctého dne jedenáctého měsíce roku.

Američané útočí

Těch několika hodin, které zbývaly, se rozhodli využít hlavně Američané. Přestože se Němci měli z francouzského území stáhnout do dvou týdnů po ukončení bojů, hnali zámořští spojenci své vojáky do útoku. „Velitelům bylo řečeno, aby pokračovali v boji až do 11:00. Někteří poslechli, jiní ne – záleželo na jejich osobním hodnocení situace,“ komentoval závěrečné úsilí amerických expedičních sil vedených generálem Johnem J. Pershingem archivář Národního muzea první světové války v Missouri Jonathan Casey.

Mezi jednotkami, které bojovaly do poslední minuty, byl i 313. pěší pluk 79. divize z Baltimoru nasazený v rámci 400 000 amerických vojáků, 500 letadel a množství tanků útočících už dva měsíce proti německým pozicím na řece Máze. Vojáci 313. pluku neměli klid ani v den příměří a ráno obsadili městečko Ville-devant-Chaumont jen pár kilometrů severně od Verdunu. Němce v mlze neviděli, mohli ale zřetelně slyšet výbuchy granátů i štěkot jejich kulometů.

Degradovaný seržant

Mezi muži kličkujícími toho rána mezi krátery a kryjícími se před šrapnely byl i vnuk německých přistěhovalců, 23letý vojín Henry Gunther. Když tento bankovní úředník dorazil v červenci 1918 do Francie, měl hodnost seržanta. Cenzoři ale zachytili jeho dopis, v němž si kamarádovi v USA stěžoval na život v zákopech, a Gunther byl degradován na vojína. O další ránu jeho sebevědomí se pak postarala snoubenka, která s ním vzápětí své zasnoubení zrušila.

Gunther se nevzdal a rozhodl se získat vojenskou čest zpátky. Aby dokázal svou odvahu, vybral si nebezpečnou roli – nechal se přidělit ke spojkám, které mezi zákopy doručovaly zprávy a rozkazy (mimochodem na stejné pozici sloužil na opačné straně fronty i tehdy 29letý Adolf Hitler).

16 minut do konce války

Dopoledne 11. listopadu 1918 k pluku dorazila zadýchaná spojka a tlumočila nejnovější rozkaz: „Držte linie, nepostupujte dopředu ani dozadu.“ Bylo 10:44 a do konce války zbývalo 16 minut. Henry Gunther pochopil, že má poslední příležitost dokázat svou lásku k rodným Spojeným státům.

Vzal pušku a vyrazil k silničnímu zátarasu obsazenému nepřítelem. Dva Němci obsluhující kulomet odpočítávali minuty do konce války a při tom nevěřícně zírali na osamocenou postavu, která se před nimi vynořila z mlhy. Padlo několik výstřelů a Gunther zalehl k zemi. Plazil se ale dál. Najednou vyskočil a s nasazeným bodákem se hnal proti kulometu. Dávka ho zasáhla do spánku, byl na místě mrtev. Bylo 10:59.

Pokud měl útok na německé kulometné hnízdo přinést Henrymu Guntherovi zpět výložky, byl úspěšný. Kromě vyznamenání v podobě Kříže za vynikající službu (Distinguished Service Cross) byl poslední padlý první světové války v roce 1923 posmrtně povýšen na seržanta.

Zbyteční padlí

Henry Gunther byl jedním z 320 Američanů a celkově 2 738 vojáků zabitých v posledních hodinách první světové války. Ztráty toho dne vysoce převyšovaly běžný průměr, důvodem byla podle spisovatele a vojenského historika Josepha Persicoa nesmyslná snaha bojovat do poslední minuty. Jednotky obsazovaly vesnice, pod nepřátelskou palbou překračovaly řeky, ostřelovaly se děly nebo na sebe útočily letadly – většinou se sporným výsledkem.

Podle Persicoa bylo ten den na všech frontách dohromady zabito, zraněno nebo pohřešováno 10 900 vojáků. Symbolické zastavení palby 11. listopadu v 11 hodin tak mělo pachuť zbytečně prolité krve.

Zdroj: History, The Denver Post