Pád Singapuru vedl k systematickému masakru až 50 000 Číňanů. Japonci je stihli povraždit za dva týdny

Vše odstartovalo 18. února 1942, když japonská vojenská správa začala v čerstvě obsazeném městě vylepovat plakáty s výzvou, aby se všichni čínští muži ve věku 18–50 let dostavili do zvláštních prověřovacích center. Výzvu rozšiřovaly i muži s tlampači procházející ulicemi Singapuru.

Prověřen, nebo zastřelen

V centrech se čínští muži museli stavět do mnoha řad za sebou a důstojníci císařské japonské armády a tajné vojenské policie Kempeitai mezi nimi hledali příslušníky dobrovolnických jednotek, údajné zločince, komunisty, držitele zbraní a odpůrce japonského režimu, jejichž seznamy si vedli už z doby před válkou. Muži odpovídali na sadu otázek a ukazovali svá tetování. Pokud prošli, obdrželi potvrzení s razítkem „prověřen“, případně taková razítka dostali na obličej, ruce nebo ramena anebo na oděv.

Tisíce z nich ale takové štěstí neměly. Tyto nešťastníky japonské stráže nacpaly na korby nákladních aut a odvezly na různá místa ostrova, kde probíhaly popravy. Za hlasitých povelů japonských důstojníků údajné protijaponské živly kosily salvy z pušek nebo kulomety popravčích čet, těla pak končila v moři nebo mělkých hrobech, jež museli hloubit britští váleční zajatci.

#OnThisDay (18 February 1942) Japanese occupying forces in #Singapore and #Malaysia begin the Sook Ching, the systematic purge of perceived hostile elements amongst the Chinese population. Estimates of those murdered range from 10,000 to 50,000. #WarCrimes #WW2 #Kenpeitai pic.twitter.com/HGLblC3oB5

— Mark Simner (@marksimner) February 18, 2020

Běsnění trvalo den za dnem téměř dva týdny. Vzhledem k tomu, že Japonci nevedli o popravách žádné záznamy, je počet obětí nejasný. Sami Japonci přiznávají 5 000 zabitých Číňanů, podle podplukovníka Hašikariho Takafumiho, který byl v té době válečným zpravodajem, bylo v plánu zabít 50 000 Číňanů.

Další zdroje uvádějí, že od 21. února do 4. března 1942 padlo za oběť vraždění 80 000 lidí. Po válce byli za masakr dva důstojníci japonské armády – generálporučík Saburo Kawamura a podplukovník Masajaki Oiši – odsouzeni k smrti a dalších pět k doživotnímu vězení.

Japonský Schindler?

Japonská správa Singapuru se opírala o Japonce, kteří znali místní poměry a orientovali se na politické scéně. Mezi nimi vynikal vládní pověřenec Mamoru Shinozaki označovaný za singapurského Schindlera. Shinozaki působil nejprve jako agent na japonském velvyslanectví v Berlíně, ale v roce 1938 dorazil do Singapuru jako dopisovatel japonských novin, což bylo jen další krytí pro sběr zpravodajských informací.

High-ranking Japanese official secretly saved thousands in S'pore from Sook Ching https://t.co/J9DrjbBbOc pic.twitter.com/vffqvqcHSh

— Mothership (@MothershipSG) November 20, 2019

Britové ho za špionáž v roce 1940 odsoudili a uvěznili, ale v únoru po pádu Singapuru se stejně jako další zajatci ocitl Shinozaki na svobodě. Stal se poradcem japonské správy Singapuru a jeho úkolem bylo vydávat zvláštní průkazy „dobrých občanů“ všem, kdo spolupracovali s loutkovou administrativou. Měl také na starosti kontakty s místními Evropany a diplomaty neutrálních zemí.

Shinozaki vydal v roce 1975 paměti, v nichž své působení v Singapuru hájil. Během operace Sook Ching údajně osobně docházel do prověřovacích center, kde žádal propuštění zadržených Číňanů a vydal až 30 000 bezpečnostních průkazů, které jejich držitelům umožňovaly uniknout smrti a vyhnout se represím. Přestože podle Shinozakiho kritiků tyto průkazy jejich držitele chránily jen minimálně, byl po válce osvobozen a účastnil se procesů s pachateli zvěrstev v rámci operace Sook Ching jako svědek. Zemřel v roce 1991 v Japonsku ve věku 82 let.

ZDROJ: National Library Board Singapore