Největší stíhací eso historie bylo postrachem Sovětů. Po válce si ho za Uralem nezákonně vychutnali

Erich Hartmann se stal v průběhu druhé světové války jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších stíhacích pilotů své doby. Jeho kariéra je plná velkých úspěchů i dramatických momentů. Mimo jiné padl do zajetí, byl mučen a musel se vyrovnat se smrtí vlastního syna.

Mohlo by vás zajímat: Stíhačky Luftwaffe byly nejlepšími stroji na světě. Podívejte se, jak zatápěly spojencům

Erich Hartmann se narodil 19. dubna 1922 ve městě Weissach a již v dětství projevoval velký zájem o létání. Po absolvování střední školy se proto v roce 1939 přihlásil k Luftwaffe, kde absolvoval výcvikový program a získal pilotní licenci, na kterou navázal také vzděláním ve škole pro důstojníky. Vědom si svých dovedností však nebyl Hartmann žádným příkladem vzorného pilota a v kombinaci s mládím tak neměl daleko k porušování předpisů.

Tak se i stalo během jednoho z cvičných letů na začátku roku 1942, když se svým Messerschmittem Bf 109 předvedl nad letištěm Zerbst efektní výkrut. Něco takového však bylo s ohledem na bezpečí pilotů i letadel zakázáno, takže byl Hartmann následně potrestán týdenním zákazem létání a ztrátou dvou třetin platu. To mu však paradoxně zachránilo život, protože jen o několik dní později se strojem, s nímž měl tréninkový let absolvovat Hartmann, havaroval kvůli poruše motoru jiný pilot a tragédii nepřežil.

To už však bylo jen několik týdnů do chvíle, kdy se Hartmann přezdívaný Bubi připojil k letce Jagdgeschwader 52 operující v oblasti Kavkazu na východní frontě. Nejprve byl s ostatními piloty přiřazen k peruti střemhlavých bombardérů Ju 87 Stuka, kterou však urychleně opustil po prvním letu, který pro Bubiho mohl skončit tragicky. Při přistání selhaly brzdy jeho letounu, Hartmann vybočil z dráhy a při snaze zpomalit svůj stroj havaroval do budovy řídícího. Z havárie však vyvázl bez zranění a následně byl převelen ke skupině vedené majorem Hubertusem von Boninem, která létala na Messerschmittech Bf 109G. Zde Hartmann profesně rostl mezi dalšími zkušenými piloty, kteří uznali, že ačkoliv se toho musí mladý letec ještě mnoho naučit, jeho smysl pro taktiku ho předurčoval k budoucím úspěchům.

Žádné dogfighty

Za pouhý rok si Erich Hartmann vypěstoval vlastní bojový styl, vycházející z přístupu jeho učitele Edmunda Rossmana. Ten spočíval v rychlém posouzení situace, vytipování cíle, který se na rozdíl od ostatních nepohyboval tak agresivně, a následném přepadu a útoku zblízka. Hartmann střílel, až když byl těsně u nepřátelského letadla, zpravidla ve vzdálenosti kratší 20 metrů, kdy vypálil krátkou a přesnou dávku, aby hned vzápětí pronásledování ukončil. Díky tomu odhalil svou pozici a úmysly až v poslední možný moment, šetřil municí a většinou neumožnil nepříteli, aby se jeho střelbě vyhnul. Ke svému stylu přidal Hartmann i motto – rozhlédni se–rozhodni se–zaútoč–zmiz –, kterého se držel po zbytek války.

To Hartmannovi vyneslo celkově 352 leteckých vítězství, v drtivé míře nad sovětskými stroji. Zúčastnil se 825 vzdušných soubojů a získal celou plejádu ocenění a řádů. Rytířský kříž získal v roce 1943, začátkem následujícího roku k nim přidal Dubové ratolesti, v létě 1944 doplnily kříž ještě meče a po 300 sestřelech také diamanty. Bubi si nechával na svých strojích černě natřít vrtulový kužel, takže byl snadno identifikovaný, což mu v pozdějších fázích války zaručovalo i jistou formu ochrany – nepřátelé se s ním zdráhali bojovat.

Ostatně i velitel německého letectva Hermann Göring reagoval snahami o zákaz dále se účastnit leteckých soubojů, protože se obával o morálku ostatních pilotů, kdyby byl Bubi sestřelen. Nakonec si ale legendární pilot vymohl další nasazení a bojoval až do samého konce války. Poslední sestřel zaznamenal 8. května 1945 v souboji nad Brnem, následně se však celá Hartmannova jednotka vzdala po pochodu na Strakonice americké 90. pěší divizi.

Podle dohod z Jalty jej nicméně Američané předali Sovětům, a to konkrétně několik dní po válce u Písku, kde byli němečtí vojáci sdruženi v zajateckém táboře. Hartmann byl transportován do tábora za Ural, kde byl obviněn z válečných zločinů – úmyslného zabíjení civilistů – a odsouzen na 25 let. Byl vystaven krutému mučení, ale ke zločinům se nikdy nepřiznal a spolupráci s NKVD nenavázal.

Během zajetí ve věku pouhých tří let zemřel Hartmannův syn, kterého však pilot nikdy neviděl. Až v roce 1955 byl mezi posledními válečnými zajatci repatriován, odešel zpět do Západního Německa a pokračoval ve své kariéře coby důstojník letectva. Erich Hartmann zemřel ve věku 71 let 20. září 1993 po boji s rakovinou mozku, čtyři roky po jeho smrti pak Rusko potvrdilo, že podmínky jeho procesu i rozsudek byly nezákonné.

Zdroj: R. F. Toliver – Sundejte Hartmanna!, S. Matyáš - Stíhací esa Luftwaffe