Která armáda světa umí nejlépe mučit zajatce?

Za skutečné odborníky v používání technik zesíleného nátlaku se však považují jednotky psychologických operací PSYOPS (PSYchological OPerationS) Velké Británie.

V roce 2004 vypukl skandál s mučením vězňů v irácké věznici Abú Ghrajb. Ukázalo se, že američtí vojáci irácké vězně vystavovali ponižování a mučení. Svlékali zajatce, nutili je lehat jeden přes druhého, na hlavu jim dávali kápě, vodili je na vodítkách, vydrážděné psy nechávali štěkat těsně u jejich obličejů. Na hlavy jim nasazovali dámské kalhotky potřísněné menstruační krví. Hlavním cílem bylo šířit strach a demoralizovat vězně před jejich výslechem.

Odsouzeno bylo nakonec deset vojáků a také brigádní generálka Janis Karpinská, velitelka vězení Abú Ghrajb. Nejvyšší, desetiletý trest, dostal voják Charles Graner. Ten přitom trval na tom, že jen plnil příkazy vedení.

Také podle Karpinské rozhodnutí o mučení přišlo z nejvyšších míst. Jak se dočteme dál v textu, je velmi pravděpodobné, že tyto sofistikované techniky mučení nevznikly z “kratochvíle” amerických strážců ve věznici.

Také mimo skandál v Abú Ghrajbu Američané v Iráku rozvíjeli nejrůznější nátlakové techniky informačního vytěžování vězňů. Podle Jona Ronsona, velšského novináře, Američané například používali k nátlaku hlasitou rockovou hudbu nebo nekonečné pouštění melodií dětských pořadů. “Zní to šíleně, ale někdo v PSYOPS zjistil, že dinosaurus Barney (dětský TV pořad – pozn. red.) je účinným nástrojem mučení,” napsal Ronson.

V poslední době se však v britských médiích propírají úkoly i praktiky britské 15. skupiny PSYOPS. Britské noviny pod titulky “Britské ozbrojené síly studují metody mučení” informují, že britští vojáci na letecké základně Chicksands (sídlo vojenské a bezpečnostní rozvědky) studují techniky výslechu, které odporují mezinárodnímu právu a ženevským konvencím.

Na zájem médii reagovalo britské ministerstvo obrany, podle které “na základně Chicksands probíhá výcvik britských a amerických speciálních si s cílem rozvíjet své dovednosti v případě zajmutí, kdy čelí psychologickému náporu nepřítele, který se snaží zlomit morálku zajatců.”

Studenti se učí čelit výslechovým technikám, mezi které patří mučení a ponižování. Výcvik trvá 48 hodin a soubor metod odolnosti proti výslechu je označován jako R2I (Resistance to Interrogation). Technika R2I zahrnuje výcvik odolnosti proti nejrůznějším formám deprivace, jako je nedostatek jídla, vody, spánku nebo teplého oblečení.

Kdo to zvládne?

Výcvik, který se koná za přítomnosti velitele a psychologa, však není pro každého. Podle britských médií již dva studenti odmítli dokončit kurz a jeden se slovy “Už toho mám dost!” měl opustil třídu. Bez zvláštního zacházení může tento výcvik u studentů vyvolat hluboké psychózy.

Ministerstvo obrany Velké Británie však na hromadný zájem médií a dotazy novinářů odmítlo odpovídat, pouze potvrdilo používání “speciálních metod”. Novináři se tak například nedozvěděli, jaké přesné techniky výcviku mučení se studenti učí.

Avšak podobný výcvik je velmi dobře využitelný i druhým směrem. Podle generálmajora Geoffrey Millera, který velel věznicím na Guantánamu nebo v Iráku, je obtížné, aby takto vycvičení vojáci nevyužili své “sofistikované” dovednosti proti zajatcům. Podle BBC právě podobné metody výslechu používali britští a američtí vojáci nejen v Iráku. Technika byla označována jako “prodloužení šoku ze zajetí.”

Britská novinářka Emily Buchan pro BBC poskytla důkaz spolupráce Velké Británie s orgány v Brazílii ve výcviku komplexních metod výslechu. Nové metody výslechu používá například jednotka vojenské policie v Rio de Janeiru – nová metoda dotazování podle brazilského novináře Alvaro Caldaea se označuje jako “anglický systém”.

KTERÉ ARMÁDY JSOU BRITY ŠKOLENY V MUČENÍ? POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU na WEBU ARMÁDNÍ NOVINY!