4 největší chyby, kvůli nimž Napoleon prohrál bitvu u Waterloo. Ta se mimochodem neodehrála u Waterloo
Napoleon Bonaparte, císař Francie a strůjce napoleonských válek, bojoval v 60 bitvách, z nichž jen sedm prohrál. Poslední z nich – bitva u Waterloo – se pak stala příčinou jeho definitivního pádu. Stačilo se ale vyhnout několika omylům a klíčové střetnutí z 18. června 1815 mohlo dopadnout úplně jinak.
Napoleon, kterému bylo v době bitvy 45 let (narodil se 15. srpna 1769), válčil bez přerušení takřka dvě desetiletí a podle německého historika a publicisty Johannese Willmse dorazil na bojiště jako „vyhaslý, fyzicky a psychicky naprosto vyčerpaný muž“. I tento jeho stav pak nejspíš stál za řadou omylů, jichž se tento bezpochyby geniální válečník dopustil.
Přečtěte si také: Ve slavné bitvě národů zemřelo 92 000 vojáků. Napoleonovi podrazil nohy zničený most
Čtyři největší Napoleonovy chyby v bitvě u Waterloo
1. Posunutý začátek bitvy: Napoleon byl ráno před bitvou přesvědčený, že zvítězí, podcenil ale řadu faktorů. Především po námitce generála Droueta d'Erlon, že půda na bitevním poli je v důsledku deště silně rozmoklá, což znemožní plynule přeskupovat dělostřelectvo, posunul začátek bitvy na 13. hodinu. Tím dostalo 53 000 Prusů maršála Blüchera příležitost dorazit usilovným pochodem do bitvy včas. „Neuvědomil si, jak houževnaté jsou spojenecké jednotky a jak loajální vůči spojenci je Blücher,“ připomněl vojevůdcova klíčová opomenutí Willms.
2. Smyslů zbavený Ney: To, že velkou část velitelské pravomoci svěřil Napoleon zkušenému válečníkovi maršálu Michelu Neyovi, považuje historik Willms za císařův největší omyl. Ney se v předchozí bitvě u Quatre-Bras 15. a 16. června choval dost váhavě a u Waterloo chtěl zřejmě své selhání odčinit. V jednu chvíli kolem 16. hodiny strhl ke zběsilému útoku na britský střed veškerou francouzskou jízdu, která ovšem bez podpory dělostřelectva a pěchoty vykrvácela. Ney se choval jako smyslů zbavený – padlo pod ním šest koní, britskou linii ale neprorazil. Zato svým hazardem Napoleona připravil o všechny organizované jízdní jednotky.
3. Triumf britské defenzivy: Britských 68 000 vojáků v čele s Arthurem Wellesleyem, 1. vévodou z Wellingtonu, zaujalo pevnou obranu na táhlém návrší Mont St. Jean, před kterým obsadily několik statků a zámků. Napoleon proti němu na opačné straně asi 1400 metrů širokého a pět kilometrů dlouhého údolí soustředil 69 000 vojáků s jednoduchým plánem postupovat na střed a pravé křídlo a drtivým náporem je zničit. Nakonec tomu byl nejblíže maršál Ney, když kolem 18. hodiny dobyl statek La Haye Sainte a palbou z děl, která sem obratem umístil, z pouhých 300 metrů otřesený britský střed rozstřílel. Napoleon se ale nenechal obměkčit Neyovými úpěnlivými prosbami, aby mu přenechal alespoň část Staré gardy, z níž se dosud nacházelo v záloze osm praporů, a podle historika Willmse tak promarnil jedinečnou příležitost bitvu rozhodnout ve svůj prospěch. Schematický průběh bitvy u Waterloo si můžete prohlédnout tady:
4. Pruská karta: Napoleonovi se v bitvě u Ligny 16. června podařilo zasadit Prusům tvrdý úder a zabránit jejich spojení s Wellingtonem. Šíleně odvážný 71letý maršál Blücher zachránil jádro svých jednotek, když osobně vedl protiútok v čele 32 eskader jezdectva, přičemž spadl z koně a zranil se. Napoleon předpokládal, že se Prusové stáhli k Lutychu, v tom se ale mýlil. Podle historika Willmse o vítězství u Waterloo rozhodl právě včasný příchod tří Blücherových sborů, za což ovšem spojenci vděčili jen starému maršálovi, který trval na tom, aby jeho muži vyrazili na cestu brzy ráno 18. června. Když se pak po 19. hodině na severovýchodním okraji bitevního pole objevila temná masa vojska, nechal Napoleon rozšířit zprávu, že jde o jeden z francouzských sborů. Wellington situace okamžitě využil a vrhl všech 40 000 vojáků, kteří mu ještě zbývali, vpřed. Masa lidí doslova rozmetala francouzské jednotky a přinutila k ústupu dokonce i Starou gardu, která za víření bubnů zrovna pochodovala do boje.
Waterloo, mýty opředená bitva
Bitva u Waterloo v sobě dodnes nese příznak Napoleonovy totální porážky, kterou zároveň halí mnohé mýty. Například k ní nedošlo u Waterloo, což je statek vzdálený několik kilometrů severně od bitevního pole. Na statku vítězný britský generál Wellington datoval svou zprávu vládě do Londýna, přičemž se tak podle německého historika Johannese Willmse rozhodl proto, že kvůli jazykové podobnosti znělo „Waterloo“ Britům důvěrněji. Naproti tomu pro Francouze jde o bitvu u Mont-Saint-Jean a Prusové ji znali jako bitvu u Belle Alliance.
Historici dále zpochybňují, že příslušníci britské pěší gardy (Foot Guards) v bitvě porazili granátníky Napoleonovy Staré gardy, na základě čehož získali právo nosit vysoké černé čepice z medvědí kůže, jež na nich můžeme obdivovat dodnes. S částí francouzské gardy se sice v závěru bitvy utkali, nešlo ale o její nejvíce elitní oddíly.
Britové také rádi sami sebe označují za vítěze od Waterloo. Nehledě na to, že sami Britové tvořili jen menší část Wellingtonových vojáků (zbytek byli Němci, Holanďané a Belgičané), je jisté, že bez včasného příchodu pruských sil maršála Blüchera by bitva probíhala a nejspíš i dopadla zcela jinak.
Mohlo by vás také zajímat: Bitva bitev, krev po kolena. Napoleon do smrti vzpomínal na moravský zázrak
Zároveň neplatí, že Waterloo znamenalo konec bojů – ustupující Francouzi dokázali Prusům uštědřit tvrdé rány a bez odporu se nevzdaly ani četné pevnosti cestou do Paříže. Ztráty v samotné bitvě byly vyrovnané: Napoleon přišel o 26 000-30 000 raněných a zabitých vojáků a také 7000 zajatců, zatímco Wellington měl 13 000 mrtvých a raněných. Ztráty utrpěli i odhodlaní Prusové – na bojišti přišli o 7000 mrtvých a raněných mužů.
Zdroj: History Extra, The Independent, Johannes Willms: Triumf defenzivy (in: Triumfy a pády, Praha 2004, str. 143-153)
Video, které jste mohli minout: Největší válečný masakr novověku stál život 80 000 mužů. Francouzi a Rusové se hromadně pozabíjeli děly
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
