Planeta s 2,5 miliardami automobilů. Může to fungovat?

Za pouhých 37 let by po naší planetě mělo jezdit asi 2,5 miliard automobilů. To si nemyslíme my, ale instituce OECD. Bude to znamenat spoustu změn pro celý svět…

Kde vzít ropu?

S ropou už to dál nepůjde, to je víceméně jasné všem. Ve Spojených státech připadá na 1000 obyvatel 840 automobilů. Kdybychom se dostali na podobný poměr v Číně, nestačila by jejich spotřebu pokrýt ani veškerá světová produkce ropy. Samozřejmě počítáme s tím, že by auta jezdila jen se současnou spotřebou – to však není reálné. Už dnes totiž existují vozy, které na 100 kilometrů jízdy spotřebují jediný litr benzínu…

A kromě ropy je zde stále ještě spousta alternativ; možná dokonce více, než tušíte. Psali jsme o tom obsáhle tady:

Ale města budou stát před ještě mnoha dalšími otazníky - a mnohá z nich už tyto problémy reálně řeší. Kdo někdy navštívil Peking, dobře ví, že automobilová doprava tu prostě nefunguje. Vozů je tolik, že každodenní několikahodinové zácpy zcela blokují střed metropole – ten je však velký asi jako čtyřnásobek naší matičky Prahy… Přináší to nejen problémy s neustálými zácpami, kvůli nimž zase klesá produktivita práce, ale drtivě to v podobě smogu dopadá i na plíce Číňanů.

Automobilový komunismus?

Řešení? Je jich rovnou několik. Jedním z nich je sdílení automobilů. Ve Spojených státech už tyto programy fungují, nejúspěšněji v Bostonu. Tamní systém Zipcar lidem dává svobodu jezdit automobilem, která je – a to vědí i největší nepřátelé automobilismu – opravdu nepřekonatelná. A současně lidi zbavuje starostí s tím, o vůz se starat a také snižuje počet aut v centru města, takže zrychluje dopravu.

Podle studií, které se pro společnost Zipcar uskutečnily, je takhle množství aut ve městě výrazně menší. Jeden vůz stačí místo obvyklých dvaceti. Ve městě si tento program nemohou vynachválit: odpadá díky němu mnoho problémů, například stále se rozrůstající betonové plochy potřebné pro větší a větší parkoviště.

Na tuto vlnu popularity už najeli i někteří američtí výrobci, kteří by rádi velmi zajímavý ekonomický model sdílení vozů využili komerčně, Zkouší už tedy vyrobit vozy, které by byly pro sdílení mezi více lidmi ideální; to znamená, aby se snadněji čistily a lidé se k nim tolik emocionálně nevázali, jako k vlastnímu majetku.

Nečekané také je, že jízda se sdíleným vozem se ukázala jako bezpečnější než řízení vlastního vozidla. Protože řidiči podvědomě pracují s faktem, že řídí auto někoho jiného, věnují volantu a silnici před sebou větší pozornost. Samozřejmě je tu však také mnoho nevýhod, především velké startovní náklady celého projektu.

Autobusy pro auta

S velkými dopravními problémy se už desítky let potýká i Japonsko. V Zemi vycházejícího slunce tedy přišli s vlastním konceptem, jak tyto potíže minimalizovat. Experti z tokijské univerzity vycházejí z pozorování, že na nejfrekventovanějších silnicích lidé prakticky nemění směr jízdy. Proto navrhli systém autobusů pro auta. Osobní automobil by v této vizi dojel jen na páteřní komunikaci; tam by zajel do jakéhosi autobusu, V něm by pokračoval dál městem, odpojil by se z něj až u cíle. Výrazně by se tímto způsobem eliminovala složitost městské dopravy, chyby a selhání jednotlivých řidičů, ale také by se tak snížila spotřeba.

Podobný americký koncept nazvaný 3D Express Coach jde ještě dál: obyčejný autobus nahrazuje ještě ekologičtější lanovkovou kabinou zavěšenou nad automobily. Zdá se vám to nepraktické anebo dokonce nesmyslné? Možná ano, ale také je možné, že nám vlastně ani nic jiného nezbývá – stačí se podívat do některého čínského velkoměsta a i ten největší příznivec automobilů rychle uzná, že současný stav je prostě nemožný…