Zapomenutá historie: Proč Arabové nedobyli Měsíc?

Arabové ve vesmíru

Libanon měl v 60. letech slibný vesmírný program. Kam zmizel?

O soupeření mezi Sovětským svazem a USA o prvenství ve vesmírném výzkumu v 60. letech se ví. Málokdo si ale uvědomuje, že ve hře byl i někdo jiný – Libanonská raketová společnost, klub vědců z univerzity v Bejrútu, které dal dohromady Mánúgh Mánúkiján. Tito vesmírní pionýři arabského světa dali dohromady raketu, jež byla schopná doletět na okraj vesmíru. O projektu vznikl film, o němž informuje server BBC.

"Bylo nám kolem 20 let a dělali jsme neuvěřitelnou věc," řekl Mánúkiján. O vesmír se začal zajímat už v dětství, jež prožil v Jerichu. Inspirován četbou Julesa Vernea, vystupoval často na blízkou horu Pokušení a pozoroval nebe. Matematiku a fyziku vystudoval na univerzitě v Texasu, a když mu bylo 25 let, přijel do Bejrútu učit na tamní univerzitě Hájkázján a tam založil klub. "K mému překvapení se přihlásilo mnoho studentů. Neměl jsem peníze ani žádnou podporu pro něco podobného. Přesvědčil jsem manželku a použil na nákup potřebných věcí svůj plat," vzpomíná vědec.

Prototyp rakety se dělal z lepenky a kousků hadice. Testoval se na farmě v horách nad Bejrútem. "Na jeden z prvních odpalů se přišli podívat lidé ze školy. Raketa postavená na velmi primitivní odpalovací základně se po zážehu převrátila dozadu, letěla na kopec a přistála před kostelem," popsal Mánúkiján pokus.

Dvakrát lepší než armáda

Zůstalo s ním sedm studentů a postupně raketu vylepšovali. Každý z nich se zabýval jedním konstrukčním problémem a v dubnu 1961 dostali raketu do výšky 1000 metrů. Další letěla dvakrát tak vysoko a o stroj se začala zajímat armáda. Nabídla skupině balistika Júsifa Vahbího, poskytla střelnici.

Vahbí byl schopen obstarat z Francie a USA součástky, k nimž by se skupina jinak nedostala. Získal také továrnu na výrobu složitějších raket. Mánúkiján vše považoval za vědecký podnik. "Na naše testy se chodili dívat civilisté a vojáci. Armáda se vždy ptala, jak daleko by to doletělo, kdyby se do hlavice dala určitá nálož. Já jsem ale říkal, že to není vojenská, ale výuková záležitost. To byl můj záměr," vysvětlil Mánúkiján.

Raketová společnost se ale stala chloubou Libanonu, Mánúkijána přijal prezident. Klub se přejmenoval na Libanonskou raketovou společnost a program dostal logo národního symbolu, cypřiše. Libanon se připojil k vesmírnému závodu, byť na vedlejší dráze. "Uměli jsme odpálit třístupňové rakety a dosáhnout atmosféry. Jednou prezident zatelefonoval a chtěl, abychom neohrožovali Kypr. Posunuli jsme se tedy trochu k jihu, ale tam byl také problém, protože jsme se přiblížili Izraeli," vzpomíná vědec.

Historický úspěch. A pak...

Odpal rakety Cypřiš IV v roce 1963 byl tak úspěšný, že byl pak připomenut i na známce. Dostala se do výšky 145 kilometrů, tedy k úrovni používané pro družice s nízkou dráhou letu. Armáda už pomýšlela na vlastní využití, Mánúkijánovy záměry byly ale jiné. Bylo to v době, kdy Američané a Rusové do vesmíru posílali zvířata a lidi. Libanonci připravovali na podmínky vysokého zrychlení myš jménem Mickey a chtěli ji posadit do hlavice rakety. Když Mánúkiján požádal ženu, aby pomohla vyrobit padák, a když jí vysvětlil na co, vzepřela se. "Jedině přes mou mrtvolu, nepošleš myš do vesmíru," řekla.

Každý nový test se v Libanonu oslavoval, o Mánúkijána začal být velký zájem. Uvědomil si, že se v noci někdo přehrabuje na jeho psacím stole, jedna z arabských zemí, kterou nejmenoval, mu prý nabídla pohádkové podmínky a peníze. "Odmítl jsem, věděl jsem, oč jde, ale já jsem proti jakémukoli druhu násilí," řekl.

... tragédie

Uvědomoval si, že se laboratoř vymyká jeho kontrole. Po návratu z jedné z cest do USA zjistil, že jeden student použil při testu velmi hořlavou chemikálii, jejíž užívání on sám předtím zakázal. Laboratoř začala hořet, studentovi zachránil život kolega, ale i ten byl hodně popálen. Tragédií byl i poslední z testů v roce 1966. Raketa tehdy byla namířena do Středozemního moře, dostatečně daleko od Kypru, avšak dopadla do těsné blízkosti britské lodě, z níž test sledovali Britové. Pro Mánúkijána to byl konec, protože jemu šlo vždy jenom o výuku. Tehdy ho lidé z amerického velvyslanectví informovali, že se blíží válka s Izraelem, a ta také roku 1967 vypukla. V té době byl už Mánúkiján v USA a zůstal tam po celý zbytek své vědecké kariéry.

Raketová společnost rychle zanikla, její dokumentace se poztrácela za libanonské občanské války. Mnozí ze studentů, kteří se na programu podíleli, pak odešli co ciziny. Mánúkiján se domnívá, že je naučil vědecky myslet. Libanon podle něj neměl nikdy na to dostat se na Měsíc, ale mohl v programu pokračovat a mít vlastní satelity.

ČTK