Největší drsňáci vesmíru: výkony astronautů, nad kterými zůstane rozum stát

Dnes už asi tušíme, že Jurij Gagarin musel být hodně odvážný a tvrdý hoch, když se v roce 1961 v – z dnešního pohledu – až legračně nedokonalém Vostoku 1 vydal na oběžnou dráhu. Mnozí z jeho následovníků v kosmickém programu ale museli prokázat kromě odvahy i chladnokrevnost a schopnost rychlé reakce.

Leonov v říši medvědů

Například další z raných ruských kosmonautů Alexej Leonov musel při svém výstupu do kosmu, který uskutečnil s lodí Voschod 2 v roce 1965 jako první na světě, řešit opravdu krizovou situaci. Ukázalo se totiž, že konstruktéři skafandru příliš netušili, co s oblekem na kosmonautovi udělá otevřený vesmír, a tak se Leonovův oblek nafoukl tak, že se jeho nositel po výstupu nevešel zpět do vstupu lodi. Řešení, které zvolil, bylo sebevražedně jednoduché – prostě si vypustil ze skafandru vzduch, a ani to nesdělil řídící věži, protože operátory nechtěl stresovat.

Tím jeho potíže ovšem neskončily, protože Voschod 2 měl ještě problém s uzavřením kabiny, rozbil se mu autopilot, orbitální modul se odmítl oddělit, takže shořel v atmosféře, a navíc zbytek lodi s kosmonauty přistál v době říje medvědů a vlků kdesi ve zmrzlé divočině, kde oba muže našli až po dvou dnech. Leonov se nicméně do vesmíru vrátil ještě o deset let později s rusko-americkou posádkou Sojuz 19-Apollo a na své vesmírné zážitky vzpomíná dodnes.

Lovení raket na Miru

Velmi drsní museli být i členové posádky vesmírné stanice Mir v roce 1997. Vasilij Ciblijev, Alexandr Lazutkin a Michael Foale dostali za úkol ručně zachytit zásobovací modul, který vezl na stanici proviant (dodavatel modulů pro automatické přistávání jaksi přestal dodávat). Navigátoři na zemi se rozhodli, že má Mir vypnout radarový systém a astronauti mají "chytat" přilétající raketu na základě pohledu z okna. Pokus samozřejmě skončil kolizí obou vesmírných plavidel.

První videoklip natočený ve vesmíru: song bez gravitace

Aby vyřešili únik vzduchu, přetrhali astronauti spousty elektrických drátů, které držely loď pohromadě, a když se jim to podařilo, zjistili, že nefungují zdroje energie ani solární panely. Stanice 30 hodin kroužila po oběžné dráze jako mrtvá kovová rakev a její posádka se snažila pomocí motorů Sojuzu stanici pootočit a opět získat energii a navázat spojení se zemí. Během této doby museli nejen horečně pracovat, ale také si odvívat vydýchaný vzduch od tváří, aby se mohli nadechnout vzduchu čerstvějšího.

A také – a to samo by stačilo na titul maxidrsňáků – po dobu asi 48 hodin, než se podařilo zprovoznit toaletu, museli zadržovat moč. Ve vesmíru se totiž v případě puzení nemůžete jen tak vyvenčit do koutku, že...

Rozdíl mezi přistáním a pádem je minimální

Velmi drsný zážitek mají za sebou i Vladimir Titov a Gennadij Strekalov, a to se ani nevzdálili Zemi. Při vzletu Sojuzu 10 v roce 1983 selhal kontrolní ventil a z lodi začalo unikat palivo. To se okamžitě vzňalo a oheň přepálil i kabely, které sloužily k aktivaci únikového modulu. Spustit únikový modul – tedy zapálit už tak hořící lodi ještě další rakety na špičce – tak nemohli ani sami kosmonauti, ani řídící věž. Podařilo se to na dálku až dvěma technikům sedícím v různých místnostech ve 30 kilometrů vzdálené budově. Odhadem dvě vteřiny před tím, než by to měli kosmonauti spočtené. Ani tak ale konec jejich letu nebyl nijak příjemný, při záchraně museli zvládnout sedmnáctinásobné přetížení a přistáli asi šest kilometrů od kosmodromu.

Když raketu zasáhne blesk

Výkon experta na zemi zachránil i posádku letu Apollo 12 v roce 1969. Raketě totiž krátce po startu přestaly fungovat systémy posílající data do řídícího střediska a začala blikat celá řada výstražných kontrolek. Pokud by se nepodařilo problém vyřešit a loď explodovala, hrozilo, že celý vesmírný program NASA skončí. Naštěstí technik John Aaron po 59 sekundách vzkázal astronautům "Přepněte SCE na AUX" – neboli poslal pokyn k aktivaci malého subsystému, který nikdo pořádně neznal. Jeden z astronautů naštěstí věděl, o co se jedná, a tak přepnul a loď úspěšně odletěla k Měsíci a vysadila tam historicky druhou posádku.

Později se zjistilo, že selhávání strojů způsobily blesky: během startu do lodi udeřily hned dva.

Vesmírná kanada

A na konec jeden kanadský žertík. Zažili ho předloni astronauti Paolo Nespoli a Catherine Coleman, když vybalovali z přepravního boxu nového robotického člena posádky. Ukázalo se, že krabice je prázdná, a Robonaut stojí u panelu ovládajícího japonský experimentální modul:

kap