26. března 2013 06:03

Tisíce kamenných věží – to je Tibet, jak ho neznáte

Bylo jich až 5000, měří až 35 metrů a mají až 13 stran. Kamenné věže v tibetské Danbě dokážou nadchnout nejen velikostí, ale i tím, že u nich mnoho turistů opravdu nepotkáte.

Z hor západního Sečuanu jsem byl unavený, dolů šlo více jak 10 kilogramů hmotnosti a nemnoho zbývajících sil mi vzala otrava z jídla, kterou jsem musel vytrpět nejprve na cestě z Litangu do Kangdingu (žaludek naruby, strašné bolesti, hlava v kýblu v uličce busu, o zastavení řidič nechtěl nic slyšet, nekonečné natřásání, stejně jako cesta…) a poté ještě další den utrpení v pohodlném Zhilam Hostelu v Kangdingu.

Vypadal jsem hrozně a strašně si nadával, že jsem si nedokázal odpustit večerní místní obdobu momo s masem. Ale vše špatné bývá k něčemu dobré a já jsem se na cestě zpět, asi v nějaké světlejší chvilce, seznámil s Petrou z Maďarska. K mému velkému překvapení mluvila plynně čínsky! Do té doby jsem francouzštinu se slovenštinou považoval z úst nádherné ženy za nejvíce sexy jazyk na světě, ale čínština z úst Petry mi vyrazila dech! Nevěřil bych, že tento jazyk může být v podání cizince tak zpěvný a uchu lahodný. A do toho její nezapomenutelný úsměv!

Věže, o kterých se neví

Do návratu domů ji stejně jako mně zbývalo okolo týdne. Zavedli jsme řeč na okolí Kangdingu, ukázal jsem jí kopii z japonského magazínu Japanese Alpine News s fotkou podivuhodné věže v provincii Danba. O stavbách slyšela z doslechu a taky by je ráda viděla. Stroze o nich informuje průvodce Lonely Planet. Společné plány byly upředeny. Byl jsem za Petru od začátku velmi rád, protože díky ní jsem konečně ochutnal dobrou místní čínskou kuchyni, která mě dala dost do kupy. A já jen s komediálním úsměvem na tváři vzpomínal na náhodné výběry jídla v Chengdu a hroznou expediční kuchyň na Lamo She od kuchaře pastevce jaků, který ani rýži nedokázal uvařit.

Most přes řeku Dadu troufli byste si ho přejít?

Vzhůru s čínsky mluvící maďarskou kráskou do Tibetu

Město Danba (pod jinými názvy Rongzhag nebo Zhanggu) s více jak padesáti tisící obyvateli leží přes 100 kilometrů severně od Kangdingu na řece Dadu, na soutoku Velké a Malé zlaté řeky. Je správním městem regionu Danba v Tibetské autonomní prefektuře Ganze. Z Kangdingu se do něj dostanete za 4 hodiny přímou autobusovou linkou. Přímé spojení je i z Chengdu nebo na bus přesednete v Ludingu.

Oproti Kangdingu klesnete z 2 500 m lehce pod 2 000 m, ale hory vás nepřestanou obklopovat. Ostře zařízlé údolí Dadu, také nazýváno Zhang, je obklopeno 5tisícovými rozeklanými vrcholky horské skupiny Haizi Shan na západě a Jiaojin na východě. Obě skupiny jsou součástí pohoří Hengduan, které spadá pod Východní Himálaje. Naprostá většina kopců je stále neslezena. Krajina ostře kontrastuje s Tibetskou náhorní plošinou.

Moderní technika v Suopo:

Původní obyvatelé využívali čtyři druhy věží. Věže Yao´ai postavené na strategických místech v sedlech a na hřebenech sloužily k včasnému odhalení nepřítele. Věže Fenghuo se zapáleným ohněm sloužily k signalizaci. Věže Zhai k ochraně majetku a obyvatel. Azyl ukrytým zajistily po dobu dvou týdnů. A věže Jia fungovaly jako úschovna v dobách mírových a jako obranné v dobách válečných. Malá okénka pak sloužila jako střílny. Většina věží se nachází ve vesnicích Suopo (JV od Kangdingu), Zhonglu (SV), Jiaju (SZ) a Pujiaodingu (J).

Kudy k nim?

S Petrou jsme se rozhodli pro návštěvu přes řeku ležící vesnice Suopo. Ke kovovému mostu s dřevěnými pryčnami nás z Danba dovezl taxík. Dále jsme už raději pokračovali po svých. Přeci jenom auto něco váží a desky nevypadaly úplně festovně. Možná i proto bylo na mostě tolik modlitebních praporků. O oblasti se před několika lety zmiňovala čínská mutace National Geographic. Po turistech naštěstí ani památky.

Autor: Tomáši Obtulovičovi je devětadvacet let. Narodil se v Havířově a povoláním je lékař dlouhodobě se zajímající o horskou medicínu, kterou přednáší na kurzech pro laickou veřejnost. Hory navštěvuje od raného dětství, od turistiky a lyžování se dostal ke skalnímu lezení, horolezectví a skialpinismu. Jeho články se objevily v médiích Montana, Treking, Vertigo, MF Dnes, Horyinfo.cz, Lezec.cz nebo Japanese Alpine News. Více na www.horomedicina.czLoudáme se po cestě kolem řeky a dále pak kamennými stezkami strmě vzhůru k jednotlivým stavením a věžím v Suopo. Je počátek listopadu, stromy se postupně halí do podzimních barev, nad řekou jsou ještě sytě zelené, ale mnohem výše pod vrcholky, které zasypal čerstvý sníh, jsou zbarveny do odstínů červené, žluté nebo hnědé. Bílé zdi domů v naproti ležící vesnici Pujiaoding tak krásně vynikají. K mnohým už dnes vede cesta a vesničané tak plodiny a jiné věci mohou vyvést malým traktorem s vlečkou, ale k mnohým nadále vedou pouze strmé klikaté pěšinky mnoho set metrů vysoko nad řekou.

Čím výše jsme, tím údolí řeky Dadu působí podmanivěji. Procházíme kolem jednotlivých malebných domů, mnohé z nich mají v těsném sousedství věž. Některé jsou otevřeny a volně přístupné, někdy nás přítomný majitel nechá nahlédnout dovnitř. Dnes už svému účelu neslouží. Jejich výška, konstrukce, elegantní tvary jsou však stále působivé. Políčka vesničané obdělávají manuálně. Žádná technika. Jen velká dřina. Jsme nejméně 600 výškových metrů nad řekou a nad námi jsou stále další stavení. Člověk by se tady mohl toulat věčně. Nemáme s sebou žádný nákres nebo mapu, necháváme se vést cestičkami obklopenými kamennými zdmi. Občas cestička skončí, a tak přelezeme zídku, prodereme se lesíkem a houštinami.

Kdo ví, jak dlouho tady ten dům stojí:

V jednom místě se dostaneme na osamocený hřeben se strážní věží s famózním výhledem na okolní hřebeny a do údolí. Petra i já jsme rádi, že jsme se sem dostali. Tento kout Himálaje je opravdu nádherný a zcela odlišný od míst, kde jsem dosud byl. Určitě stojí za delší návštěvu s výletem do okolních hor ať už v podobě treku, nebo nějakého výstupu. Cestou dolů se posilníme místními sladkými hruškami. Pro místní a především děti jsme atrakcí. Asi nikdo z návštěvníků nechodí tak vysoko a spokojí se jen s prvními věžemi nad řekou. Slunce pomalu zapadlo mezi mraky věstící další sněžení a přicházející zimu a my už za tmy došlapali zpět k mostu.

Jako odměnu jsme měli úžasnou večeři opět pod taktovkou Petry. Když začala mluvit čínsky, místní z toho byli úplně paf. Od hodování nás neodradily ani zdi restaurace dokonale zacákané od oleje. Návrat sem by stál za to! S kým? V tom mám také jasno!

redakce Prima Zoom

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom