Největší archeologický objev všech dob: Trója odkrývá záhady dodnes

Objev bájné Tróje si Heinrich Schliemann vysnil už v dětství. A podřídil tomu všechno – vydělal jmění a naučil se jazyky. Amatérský německý archeolog budil dojem snílka, který slepě věřil Homérovým spisům. Město ale nakonec vykopal a učinil i další nálezy. V Tróji Schliemann před 140 lety, 31. května 1873, našel také údajný poklad krále Priama. Později se však ukázalo, že cennosti jsou asi o 1000 let starší než král.

Existence Tróje byla považována za legendu, dějiny desetileté války mezi Trójany a vojsky Řeků popsal ve svém eposu Ílias básník Homér. Schliemann byl ale přesvědčen, že dílo popisuje skutečné události a rozhodl se město najít. Opustil tedy prosperující podnikání a všechny síly a kapitál vložil do realizace tohoto cíle. V roce 1871 začal kopat na pahorku Hisarlik v severozápadním Turecku, aby zpod nánosů zeminy odkryl pozůstatky kdysi slavného starověkého města.

Archeologie s manželkou

Doprovázen druhou manželkou, Řekyní Sofií, narazil Schliemann v roce 1873 pod základy jedné ze staveb na poklad – více než 8800 zlatých a stříbrných předmětů. Byly mezi nimi šperky, diadémy, vázy či poháry. Schliemann se domníval, že se jedná o cennosti krále Priama, který je v Homérově eposu označován za panovníka Tróje. Vědci ale nakonec prokázali, že poklad je zhruba o 1000 let starší, než byl mýtický vládce. Tím však historie "Priamova pokladu" neskončila.

Nejstarší město světa vzniklo v pravěku. Je o 4000 let starší než pyramidy

Schliemann jej tajně vyvezl z Osmanské říše a v roce 1881 daroval "německému národu jako dárek do věčného vlastnictví". Turecká vláda mu na to konto zakázala další výzkumy a vydala na něj zatykač (Schliemann se odebral do Řecka). Poklad zůstal v berlínském Pergamonském muzeu do roku 1945. Po vstupu Sovětů do města se jeho velká část dostala do SSSR. Teprve v roce 1993 Moskva potvrdila, že poklad je uložen v depozitářích Puškinova muzea.

V Tróji archeologové časem zjistili, že na místě stálo nejméně devět různých měst. "Homérskou" Tróju pak většina vědců řadí do vrstvy VII a, pocházející z doby okolo roku 1300 před naším letopočtem. Na Schliemannovy zásluhy se odborníci dívají různě. Někteří mu vyčítají, že svou neodborností způsobil na nalezišti nenahraditelné ztráty. Jiní naopak tvrdí, že jeho "nemetodický postup", kdy šel přímo k nejspodnější vrstvě, byl pro vědu blahodárný.

Objevitelem silou vůle

Schliemann (1822 až 1890) byl rodákem z německého města Neubukow. Jeho snění o historii a objevech zřejmě pramenilo z nešťastného dětství. V devíti letech mu zemřela matka a vychovával jej otec, který byl sice evangelickým kazatelem, ale hodně pil a rodina živořila. Schliemann začínal jako příručí v obchodě a k tomu po nocích studoval historii a jazyky (ovládal jich kolem 20). Posléze začal sám podnikat, byl mimo jiné zástupcem firmy v Rusku.

Objev století: archeologové našli nejstarší přístav světa

Když nashromáždil majetek, který mu už připadal dostatečný, rozhodl se vrátit k hledání Tróje. Ta však nebyla jediným úspěchem jeho snažení. Při vykopávkách v řeckých Mykénách objevil několik hrobů plných zlata a také zlatou posmrtnou masku. Schliemann prohlásil, že pohlédl do tváře krále Agamemnona, vůdce trójského tažení. Vědci jsou ale přesvědčeni, že jak maska, tak i kuželová hrobka patřily některému z Agamemnonových předchůdců na trůně.

Schliemann, autor deseti knih a 150 deníků, pracoval také v řeckém Tírynthu a Orchomenu. Nedocenil naopak archeologický potenciál Kréty, kde se prý domníval, že "pod zemí nic důležitého není". Anglický lord Arthur Evans měl jiný názor a v roce 1894 zde objevil pozůstatky velkolepé kultury včetně mínojského paláce v Knóssu.

ČTK