Deset nejdivnějších věcí, které jste netušili o viktoriánské Anglii

Viktoriánská éra byla obdobím největšího rozmachu britského impéria. Rozvíjel se průmysl a na svět přicházely vynálezy, které jsou základem pro moderní svět. Přesto byla tehdejší Anglie plná kontrastů, které jste mohli zachytit až po podrobném prozkoumání.

Tady je 10 největších „senzací“, na které jste během Viktoriánské doby mohli narazit.

1) Královna Viktorie

Ano, královna Viktorie byla senzací sama o sobě. Krom jiných předností je dodnes nejdéle vládnoucím britským panovníkem, na trůně seděla 64 let. Nechvalně známá se stala její krev, přenášející hemofilii. Touto nemocí nakazila několik svých dětí, což mělo za následek nakažení tří dalších královských rodů v Evropě. Hemofilie se objevila během 19. A 20. století u Ruských, Německých a Španělských monarchů.

2) Londýnské mlhy

Rychlost, s jakou se v Anglii rozvíjel průmysl, se musela dřív nebo později odrazit na životním prostředí. Průmysl se soustředil ve všech větších městech, kde lidé v továrnách i domácnostech topili uhlím. To vedlo k sérii mlh, nazývaných „pea-soupers“ (česky „hráškové polévky“). Tyto mlhy byly velmi husté a měly různé barvy, od žluté a zelené až po černou. Jiné jméno pro ně bylo také „killer fog“ („mlha, co zabíjí“), protože byly plné sulfidů a tudíž velmi jedovaté – být za mlhy venku bylo smrtelně nebezpečné pro staré lidi či pro kojence nebo lidi s dýchacími problémy.

Zatímco nižší vrstvy obyvatelstva se za smogu báli Jacka Rozparovače, ve vyšší společnosti si dámy strachovaly, aby za smogu nevyšly ven v bílých šatech, domů by se totiž vrátily celé šedé.

3) Jack Rozparovač

Co nejde vynechat, je největší záhada Viktoriánského Londýna, tajemný vrah z Whitechapelu, který se v dopisu policii podepsal jako Jack Rozparovač. Operoval od září do listopadu, kdy zabil a s chirurgickou přesností znetvořil pět nevěstek ve čtvrti Whitechapel. Jeho pravá identita nikdy nebyla odhalena, ani důvod proč s vraždami přestal. Spekuluje se o tom, že emigroval do Ameriky, kde se v roce 1891 odehrála série podobných vražd.

Seznam podezřelých se i po více než sto letech stále rozšiřuje. Jedním z nich byl i korunní princ Albert, kterého k tomu mělo dohnat šílenství způsobené syfilidou.

4) „Velký zápach“

V létě roku 1858 celý Londýn ochromil nechutný zápach splašků. Vyvolaly ho přemnožené bakterie v řece Temži, která nejenže poskytovala zásoby pitné vody, ale i sloužila jako místo, kam vedla tehdejší veřejná kanalizace. S vynálezem splachovacích toalet se spotřeba vody ještě zvýšila a extrémně parné léto zápach zvýraznilo. Ochromený byl celý Londýn, dokonce i Britský parlament, který velmi záhy ustanovil výbor pro řešení problému. V následujících letech byl navrhnut a schválen plán 2 100 km dlouhých tunelů v podzemí Londýna, kam se odváděly splašky a které rozváděly do domácností pitnou vodu. Tyto kanály jsou fungují dodnes.

5) Sloní muž

Joseph Carey Merrick byl Angličan z Leicesteru, který pravděpodobně trpěl nekontrolovatelným růstem tkáním (zvaným Proetův syndrom). Nemoc se u něj projevila už v dětství, kdy utekl z domova a nechával se až do svých 22 let vystavovat v cirkusech, kde ho objevil jeho pozdější přítel dr. Frederik Treves. Po nezdařilém angažmá v Bruselu, kde ho okradli o všechny peníze, se mu podařilo vrátit do Anglie a vyhledat dr. Trevese, který mu zajistil doživotní domov v Londýnské nemocnici. Tam bydlel během let 1886-1890, kdy se stal senzací po celé Británii a vzbuzoval soucit mezi britskou vyšší společností, kteří ho chodili navštěvovat a nosili mu dárky či finanční příspěvky. Navštívila ho dokonce i dánská princezna Alexandra, manželka pozdějšího krále Edwarda VII. I přes své tělesné znetvoření Merrick netrpěl žádnou psychickou poruchou, během let se stal dobrým přítelem dr. Trevese, který ho každý den chodil navštěvovat. Zemřel ve věku 27 let, pravděpodobně na zlomení vazu při pokusu spát vleže.

6) Spiritualismus

Spiritualismus se v Británii objevil v padesátých letech 19. st., přišel z Ameriky. Hlavním znakem byly seance, pořádané bohatými dámami. Pomocí těchto seancí měly dámy vyvolávat duchy dávných příbuzných či slavných osobností, kteří následně určovali budoucnost pomocí hlasitých zvuků, či předávali vzkazy pomocí tabulek s abecedou. Ve vyšší společnosti se začaly pohybovat média – ženy, které údajně uměly komunikovat s duchy a pořádaly seance pro Britskou smetánku. Mnoho praktik těchto médií bylo odhaleno jako laciné triky prováděné za tmy, přesto jim stále plno lidí věřilo, mezi nimi i držitelé nobelových cen za vědu nebo spisovatelů, například Arthur Conan Doyle či Lewis Carroll.

7) Smrt

Smrt, pohřby a truchlení byly jedny z největších událostí viktoriánského života. Na pohřby byly v rodině vyhrazeny velké výdaje, které šly do pokladen v Británii velmi rozvinutému „pohřebnímu průmyslu“. Krom všech náležitostí správného pohřbu se totiž musely zajistit určité smuteční, šaty, šperky, doplňky, nábytek a další předměty vhodné k truchlení (jako například nádoby, do kterých mohla truchlící zachytit slzy, které ronila při pohřbu a pak je nosit na řetízku na krku). Doba truchlení se lišila podle vašeho příbuzenského vztahu k zemřelému (od 6 po 18 měsíců). Vhodné doplňky se měnily podle času, který už měl pozůstalý „odtruchlený“. Například první tři měsíce po pohřbu mohla vdova nosit šperky pouze z určitých druhů kamenů. Později si k nim mohla přidat další doplňky, jako třeba vlasy zemřelého.

Lidé také často trpěli strachem z pohřbení zaživa. Proto do rakve přidávali k ruce zemřelého zvoneček, který by při sebemenším pohybu zazvonil.

8) Pijavice lékařská

Léčba pomocí pijavic byla oblíbená praktika téměř všech Viktoriánských doktorů. S jejich pomocí se léčil každý druhý neduh, od bolení hlavy po horečky, špatná krev musí z těla pryč. Kvůli vysoké poptávce po pijavicích se musely dovážet ze zahraničí nebo pěstovat doma. A jak, že se takové pijavice sbíraly? Sběrači chodili vodou, kde se pijavice pěstovaly a nachytávali je na sebe. Pokud byla obzvlášť velká poptávka, vodili si sebou do vody ještě koně, kteří na čtyřech nohách byli schopní zachytit víc pijavic než člověk na dvou.

9) Drogy

Sami byste neuvěřili, kolik bylo ve Viktoriánské Anglii legálních drog. Naprosto běžné bylo, když si muž na odpoledne zašel do opiového salonu. Opium samotné bylo často předepisováno u lékaře, dokonce se podávalo novorozencům, jako zklidňující kapky. V lékárně jste ho mohli sehnat jako prostředek proti bolesti – laudanum, často ještě s kapkou morfinu. Další „léčivá“ droga byl kokain, přidával se do vína na povzbuzení anebo do přípravku proti bolení zubů.

10) Havěť

Ve Viktoriánské Anglii byly častými návštěvníky obytných prostor krysy. Domy vyšších vrstev nebyly výjimkou, krysy se nevyhýbaly ani královskému paláci (královna měla dokonce svého vlastního chytače krys, jménem Jack Black). Krysy byly všude, okousávaly jídlo, ničily látky, šaty a potahy, roznášely nemoci a především doháněly mladé dámy k mdlobám. Běžná chyba kojných byla nechat dítě pár minut o samotě. Vzápětí ho uslyšely plakat a vrátily se, to už po sobě ale mělo všude krvavé kousance...