Tu-160 je největší, nejtěžší a nejrychlejší bombardér na světě. A mají ho Rusové

Tupolev Tu-160, v kódu NATO označovaný jako Blackjack, je pikovým esem ruského letectva. Je schopen letět se dvanácti jadernými střelami dvakrát vyšší rychlostí, než je rychlost zvuku. Jeho přímý konkurent – americký Rockwell B-1B Lancer – vyvine maximální rychlost 1330 km/h.

Jak vypadá ruské strategické letectvo, uvidíte v dokumentu Ruská vojenská technika online na Prima ZOOM.

Do dvou pumovnic Tu-160 můžete umístit 40 tun nákladu, což odpovídá čtyřem autobusům plných pum. Nadzvukovost, šípové křídlo, extrémní rychlost, schopnost nést jaderné střely – to je nebezpečná kombinace.

Tu-160: Bílá labuť

Pro Tu-160, který nese dostatečnou sílu na zničení celého města, je ale problém dostat se do vzduchu. Tvar tohoto nadzvukového letounu totiž neposkytuje dostatečný vztlak pro vzlet. Aby Tu-160 dostal svůj smrtící náklad nahoru, využívá měnitelné geometrie křídel. Během startu tak má letoun křídla roztažená, což mu při rozpětí 55 metrů poskytuje dostatečný vztlak pro vzlet.

Jakmile Blackjack dosáhne potřebné výšky, posunou se křídla o 45 stupňů dozadu a vznikne uhlazený elegán, ruskými piloty nazývaný Bílá labuť. Jeho ničivé nasazení kombinuje útok při vysoké rychlosti v malých výškách s dosahem jaderných raket na palubě. Jde o podzvukové okřídlené střely s plochou dráhou letu typu Ch-555 (AS-15C Kent) s doletem 2000 km nebo střely Ch-101/102 (AS-23A/B) s doletem až 5000 km.

Bombardér beze zbraní

Pro systémy protivzdušné obrany je tak rychlý a nebezpečný bombardér noční můrou. I pro vzdušné síly by bylo dost obtížné dostat do vzduchu letoun, který by měl zastavit Tu-160 letící nízko a rychle. Na druhou stranu je Tu-160 prvním ruským bombardérem v historii, který není vyzbrojen žádnými zbraněmi na svou obranu.

Vývojem letadla Tu-160 byl pověřen Valentin Bliznjuk. V roce 1975 se stal hlavním konstruktérem projektu a pracoval na letounu až do jeho letových zkoušek v roce 1987. Vyrobeno mělo být 100 kusů (stejně jako amerických B-1B), ale nakonec se do vzduchu dostalo jen 35 strojů. Důvodem byla zhoršující se ekonomická situace krátce před rozpadem Sovětského svazu v roce 1991. Snížení počtu těchto bombardérů nicméně tehdejší prezident SSSR Michail Gorbačov prezentoval jako mírové gesto.

Kromě TU-160 dnes ruské strategické letectvo využívá i bombardérů Tu-22M3, Tu-95MS a Il-78.

Základní technická data Tu-160

Délka 54,1 metru, rozpětí křídel 35,6–55,7 metru v závislosti na úhlu nastavení šípu. Výška je 13,1 metru, plocha křídla 232 metrů čtverečních a prázdná hmotnost 110 tun. Běžná vzletová hmotnost je však 267 tun, tah s přídavným spalováním 245,2 kN. Maximální rychlost je 2230 km/h, cestovní rychlost pak 917 km/h, dolet bez doplňování paliva je 12 300 km. Akční rádius 6000 km, doba letu 25 hodin, praktický dostup je 21 km.

Jak dnes vypadá ruské strategické letectvo, uvidíte v dokumentu Ruská vojenská technika online na Prima ZOOM.