Výbuch Stromboli byl sice smrtící, ale nebyl unikátní. Smrt turisty byla jen otázkou času

Ostrov a sopka stejného jména

Nejprve uveďme na pravou míru jedno mediální klišé: sopka Stromboli se probudila. Toto tvrzení je hrubě nepravdivé a zavádějící. Stromboli totiž patří k nejaktivnějším sopkám světa a jako taková není spící.

V ukázce z dokumentu Lovci sopek se můžete podívat, jak Stromboli vypadala před posledním výbuchem:

Při posledním výbuchu zahynul nejméně jeden člověk, což je smutné, ale nikterak překvapivé. Vlastně je zvláštní, že k tomu došlo až nyní, sopku z často až nebezpečné blízkosti denně obdivují turisté a na vrchol se pořádají výpravy. „Připadal jsem si jako pasáček ještěrek. Podél vyšlapané pěšiny byl hustý porost trav, do kterého se slunícím se ještěrkám nechtělo, a tak prchaly přede mnou po pěšině a cestou příbíraly další jedince. Takže jsem šel a přede mnou jsem hnal malé hejno ještěrek. Vyrážel jsem pozdě odpoledne s plánem těsně pod vrcholem přespat. Cílem bylo vyfotit gejzíry jisker vylétávající vzhůru, které za denního světla nejsou vidět. Ohňostroj se taky střílí za tmy, aby světelné efekty vynikly,“ říká Tomáš Vrána o výletu na vrchol sopky, který absolvoval před několika lety. "Snažil jsem se obejít co nejvíce italských sopek, tedy jak Stromboli a Vulcano, tak Etnu a Vesuv a podívat se do míst, kde se rozkládá evropský supervulkán."

Jeho slova jen potvrzují fakt, že Stromboli je turistickým cílem a denně se na ni vypravují turistické zájezdy. Strombolský typ vulkanické erupce je totiž atraktivní a vlastně bezpečný. Hustý kouř a jiskry jsou fotogenické, vyvržené vulkanické pumy většinou padají zpět do kráteru a jeho bezprostředního okolí. Smrt turisty byla nehodou, která dříve či později musela přijít, a faktem je, že se jednalo o erupci výrazně silnější, než je u Stromboli obvyklé. Na otázku, jak je možné, že při poslední erupci došlo k úmrtí, je tedy jednoduchá odpověď. Turista byl ve špatný čas na špatném místě. Obdivoval z blízkostí velmi aktivní sopku a zasáhly ho padající kameny.

Malý ostrov a velká sopka

Ostrov Stromboli je vlastně jen nad hladinu vykukující sopka se základnou ležící 2400 m pod mořskou hladinou a nejvyšším bodem 926 metrů na ní. V bezprostředním okolí je podobných ostrovů více, včetně ostrova Vulcano, pojmenovaného podle boha Vulkána. Ostrov Stromboli se stejnojmennou sopkou je od nejstarších dob znám jako přírodní maják označující severovýchodní okraj Liparských ostrovů. Samotná sopka je typickým stratovulkánem, tedy sopkou pravidelného kuželovitého tvaru, tak jak ji známe třeba z Islandu nebo Indonésie.

"Zvláštností Stromboli je nezvyklý (obrácený) vývoj chemizmu láv, který se během asi 40 000 let života vulkánu vyvíjel od kyselejšího k zásaditějšímu (ryodacit – andezit – bazalt až trachybazalt). Během této doby se původní vrchol Vancori přemístil asi o 500 m k severu (Cima). Dnešní kráter leží na severozápadním svahu asi 200 m pod mladším vrcholem. Vystupuje z něj zdaleka viditelný bělavý obláček páry. Na svahu pod kráterem je asi 1 km široká proláklina Sciara del Fuoco (tj. cesta ohně), což je stopa po částečném propadnutí staršího kuželu a současná cesta lávových proudů, které se občas z kráteru vylévají," píše Pavel Röhlich ve článku Italské sopky.

Ostatně i Vinařická hora u Kladna je stratovulkánem tvořeným vrstvami popele a lávy.

Už od starověku sloužila záře ze sopky Stromboli jako významný orientační bod v rámci Liparských ostrovů. Když se Stromboli rozohnila 22. května 1919, měly vyvržené kameny velikost osobního auta. Když se 28. prosince 2002 z nitra sopky vyvalil lávový proud, trvalo více než půl roku, než přestal téct. A když 30. prosince 2002 došlo ke dvěma sesuvům půdy podél Sciara del Fuoco, do moře spadnuvší velký objem horniny vytvořil dvě tsunami s výškami vln dosahujícími několik metrů. Tsunami tehdy poškodila vesnice Stromboli a Ginostra, k úhoně došly i lodě a lidé. Šest z nich bylo nutno evakuovat vrtulníkem do dvou nemocnic na Sicílii. Sopka zkrátka soptí v podstatě neustále, jen si prostě občas odfoukne o něco víc. Text: Topi Pigula