Záhada obřích kráterů na Sibiři byla konečně vyřešena

Vědci si zpočátku lámali hlavu nad tím, co je skutečnou příčinou vzniku podivných kráterů. Ty se od roku postupně objevovaly na poloostrově Jamal a také na sousedním Gydském poloostrově odděleném Obským zálivem, do nějž ústí sibiřský veletok Ob. Celkem jich bylo nalezeno sedmnáct, ani zdaleka však nemusí jít o všechny.

Vzhledem k tomu, že je celá oblast jedním obřím zásobníkem zemního plynu, vědci od počátku pracovali s hypotézou, že za vznikem kráterů stojí právě plyn. Nejde ale o zemní plyn, který zde Rusko intenzivně těží, nýbrž o metan.

„Nový kráter je skvěle zachovalý. Povrchová voda se v něm zatím nenahromadila, takže jsme mohli studovat čerstvý kráter bez známek degradace,“ informoval výzkumník Jevgenij Čuvilin z moskevského vědeckého a technologického institutu Skoltech.

Čuvilin se účastnil expedice, která kráter hluboký jako desetipatrová budova, zkoumala v srpnu 2020. Výsledky výzkumu tým zveřejnil v časopise Geosciences.

Vědcům se vůbec poprvé podařilo vyslat do kráteru označeného C17 dron. Ten pronikl 15 metrů hluboko a pořídil 3D snímky, díky nimž vědci došli k závěru, že za vznik kráteru může metan. Hlavním důkazem jsou typické podzemní dutiny, v nichž se metan hromadí. Jedinou neznámou zatím zůstává, zda výbušný plyn pochází z větších hloubek nebo z vrstev blíže k povrchu.

Důsledek globálního oteplování

Oblast Jamalsko-něnského okruhu, jehož je poloostrov součástí, je geologicky mimořádně mladá – její vznik se v podstatě datuje do poslední doby ledové před 10 000 lety. Je zde mnoho jezer ledovcového původu a povrch tvoří věčně zmrzlá půda, tedy permafrost. Ten dosud sloužil jako neprostupná izolační vrstva, jakási poklička, bránící plynům unikat na povrch.

V důsledku globálního oteplování, které v oblasti Arktidy probíhá dvakrát rychleji než jinde na Zemi, ale permafrost taje a uvolňuje plynům cestu. „Na vznik kráterů způsobených výbuchem plynů pochopitelně mají vliv klimatické změny,“ potvrdil Čuvilin. Permafrost je přitom ohromným přírodním rezervoárem metanu, který patří k nejdůležitějším skleníkovým plynům podílejícím se na oteplování planety.

Že je celá oblast v pohybu, potvrdili i vědci zkoumající kráter. Tým mohl pozorovat nějakých 5 % z ohromné plochy 327 000 km2 a zaznamenal na nich významné změny povrchu, k nimž došlo mezi roky 1984 a 2017. Jde o propady půdy, vznik nových jezer a zánik těch existujících a také silnou erozi říčních břehů.