Puma má unikátní strategii lovu. Podívejte se, co se stane, když udělá chybu

Čtvrtá největší kočkovitá šelma světa (po lvu, tygrovi a jaguárovi) se obvykle vyskytuje po rozsáhlém území amerického kontinentu. Najdeme ji v kanadském Yukonu i na jihu Jižní Ameriky v Andách. Tenhle překrásný predátor, který je největším z podčeledi malých koček, dorůstá až do velikosti 3 metrů a jeho váha dosahuje i 100 kilogramů.

Konkurence a mlsný jazyk

Život pumy není není jednoduchý, protože se musí o kořist ve svém teritoriu prát s dalšími zdatnými konkurenty, mezi nimiž najdeme vlky, kojoty, ale dokonce i medvěda grizzly. Na člověka si obvykle netroufnou a spíše se před ním skryjí, přednost při lovu dají obvykle kopytníkům. Kromě jelenů a sobů jim však nedělá problém vrhnout se ani na bobry, vydry či norky. V případě Jižní Ameriky, jak můžete vidět v dokumentu Chile: Divoká cesta 14. července ve 22:05 na Prima ZOOM, si pak s chutí smlsnou i na potulujících se lamách.

Větší kořist je pro pumu samozřejmě příjemnější, ostatně tahle kočkovitá šelma nemá zrovna malý apetit. Ačkoli denně obvykle sní okolo 4 kg potravy, je schopná sežrat na posezení i 10 kg masa. Puma přitom dává zásadně přednost čerstvému masu před mršinami, na které se obvykle vrhne jen v největší nouzi. Ostatně ani k čerstvé kořisti se nevrací dlouho, maximálně se jí věnuje pouze několik dní. Při ohlodávání je však velmi pečlivá a dokáže sníst až 75 procent těla kořisti. Pakliže má zvíře s sebou i koťata, procentuální hodnota využitého masa ještě stoupá.

Strategie lovu

Jelikož se puma pohybuje především v horských oblastech, kde během dne vydá sama o sobě spoustu energie, musí se při lovu šetřit. Příliš jí nepomáhá ani na podobné šelmy malá kapacita plic, která neumožňuje dlouhodobější běh. Proto puma dává přednost strategickému útoku, který spočívá v nalezení úkrytu ve vyvýšených místech (ideálně stromech), případně výrazném přiblížení ke kořisti. Puma je velmi často schopná kořist zaskočit a překonat jediným skokem, a to z velmi dobrého důvodu. Pokud totiž mine svou šanci, jen po pár metrech jí potenciální oběd či večeře může snadno uniknout a varovat i další zvířata. Puma v ten moment může pouze smutně odejít a vyčkat na další příležitost.

Pakliže je však při lovu úspěšná, odtáhne svou oběť pryč a skryje ji pod vegetaci. Sem se pak opakovaně vrací, dokud potravu nesní, nebo kadáver nevyhodnotí jako nevyhovující. Jelikož se pumy kvůli svým loveckým indispozicím zaměřují často i na zraněná či nemocná zvířata, slouží jako důležitá součást ekosystému.

Zdroj: The Cougar Fund