Ptákem roku 2020 se stala jiřička. Odborníci netuší, kde vlastně zimuje

Titul Pták roku uděluje Česká společnost ornitologická (ČSO) obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé, v případě jiřičky jsou ale ornitologové se slovem „známá“ opatrní. „Jiřička je všeobecně považována za všudypřítomný druh, který zná každé malé dítě, ale ani my, ornitologové, nemůžeme s jistotou říci, že jiřičku dokonale známe. Přesto, že žije v blízkosti lidí, pojí se s ní některá tajemství a záhady, které se nedaří objasnit,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.

Záhadná jiřička

Jiřička obecná (Delichon urbicum) je tažný druh zimující v Africe. Kde přesně, to známo není. „Víme, že jiřička při cestě do zimovišť překonává Saharu, ale kam až doletí, to je záhadou, kterou řeší odborníci napříč celým kontinentem. Navzdory desítkám tisíc kroužků, umístěným na opeřené jiřiččí nohy, se nám dosud ani jeden nevrátil ze zemí jižně od Sahary,“ vysvětluje Lukáš Viktora, odborník ČSO na ochranu ptáků v zástavbě.

Díky kroužkování ale ornitologové vědí, že se jiřičky věrně vracejí tam, kde hnízdí. Na hnízdiště jiřičky přilétají na přelomu dubna a května, s prvními z nich se můžeme setkat kolem svátku svatého Jiří 24. dubna. Buď využívají staré hnízdo, anebo, pokud nemohou, staví nové z bláta a slin. Umisťují ho vždy na vnější zdi budov, nejčastěji pod římsy, do okenních nik nebo zapuštěných lodžií.

Jiřičky hnízdí na stejném místě i desítky let

Jiřičky žijí v souladu s člověkem po tisíciletí a dlouhou dobu se jednalo o vztah harmonický. Trhliny začal získávat až v poslední době. Intenzivní velkoplošné hospodaření narušující pestrost krajiny, masivní aplikace chemikálií – to vše způsobuje úbytek hmyzu jak ve volné krajině, tak i v zastavěných oblastech. „K tomu se přidává i další, poměrně nový trend – shazování jiřiččích hnízd v obavách z hromadícího se trusu pod nimi. Přitom stačí pod hnízdo umístit podložku, která trus zachytí,“ radí Viktora.

Jiřička je společenský pták, kolonie mohou čítat desítky, vzácně až stovky párů. Pokud se někde rozhodnou postavit hnízda, jde o volbu na celý život. Celé generace jiřiček obývají tentýž objekt po desítky let. Často obsadí ještě hrubou stavbu před dokončením a pak se každý rok na osvědčené hnízdiště vracejí, přičemž okolní zástavbu nechávají bez povšimnutí.

Neuvážené stavební úpravy a mechanické zábrany mohou být pro jiřičky nejenom komplikací, ale i smrtící pastí. Na panelové zástavbě jsou oblíbeným hnízdištěm zapuštěné lodžie. Kvůli jejich zasklívání, případně preventivnímu zasíťování proti holubům, tak mizí další hnízdní příležitosti. Stačilo by použít pevně vypnutou síťovinu s většími oky, kterými holubi neprolezou, ale jiřičky ano. Dalším nebezpečím pro jiřičky jsou mechanické zábrany, z nichž nejhorší jsou bodce, které mohou ptáky zraňovat. Popřípadě vlastníci instalují na stěny provizorní překážky – igelitové tašky, CD disky, v horším případě volně vlající síťovinu, která může být pro jiřičky smrtící pastí. „My lidé se tak připravujeme o malé pomocníky, kteří nás zbavují komárů, mšic, muchniček a dalšího hmyzu,“ vysvětluje Viktora.

Připravte jiřičkám bláto

Stavba hnízda jiřičkám zabere asi deset až čtrnáct dní. „Problémem při hledání stavebního materiálu může být sucho. Z vysušené hlíny jiřičky hnízdo nepostaví, potřebují bláto, které bude dobře lepit. Každý z nás může jiřičkám pomoci tak, že jim na zahradě připraví nádobu s hlínou, kterou zalije vodou. Pokud jsou jiřičky v okolí, rychle zdroj bláta najdou. Další možností, jak jiřičkám pomoci, je umístění umělých hnízd, která dobře přijímají a úspěšně v nich vyvádějí mladé.

Navzdory všem nástrahám a úkladům jiřičky určitě na jaře přiletí a budou tu s námi po celé léto i v letech následujících. ČSO proto vyzývá, aby si lidé jiřiččích hnízd všímali a svá pozorování zaznamenávali do databáze na webové stránce www.rorysi.cz. Údaje pomohou ornitologům získat lepší přehled o naší populaci jiřiček, ale také například úředníkům při rozhodování o stavebních úpravách.

(mih)