Proč se nejnebezpečnější pavouk Austrálie nechová pořád stejně? Záhada byla konečně vyřešena

Takzvaní australští trychtýřoví pavouci, které najdeme hlavně v blízkosti Sydney, své pojmenování získali díky trychtýřovému tvaru pavučin, které vytvářejí. Sklípkanec jedovatý (Atrax robustus) je nejnebezpečnější z nich; dokonce je nejnebezpečnějším druhem pavouka v Austrálii.

Není to jen kvůli jeho prudkému jedu, který je obzvláště smrtelný pro primáty. Sklípkanci jedovatí jsou na pavouky nezvykle agresivní a samci se rádi vydávají do městských oblastí. Až do teď si vědci mysleli, že je tento druh široce rozšířený. V různých regionech ale našli u pavouků značné rozdíly ve vzhledu, a dokonce v jejich jedu… a výzkum teď ukázal proč.

Čtěte také: Znepokojivé záběry odhalily „zombie houbu“ v akci. Ovládnutí velké tarantule byl jen začátek

Z jednoho čtyři

Pořádně se na tyto rozdíly podívat a porovnat pavouky z různých regionů důkladněji, napadlo Kana Christiana z Australského plazího parku. A přišel na to, že tyhle podstatné rozdíly mají jednoduchý důvod – pavouci zkrátka nepatří ke stejnému druhu. Objevil dokonce tři další druhy. Jeden z nich nakonec ponese jeho jméno. „Atrax chrisrenseni tvoří působivou trychtýřovou pavučinu a je o hodně větší než jeho příbuzní,“ prozradil o něm australské televizi ABC. I proto dostal ihned trefnou přezdívku Big Boy – velký chlapec. Vyskytuje se pouze v blízkosti města Newcastle, které se nachází severně od Sydney.

Druhý nově popsaný druh, Atrax montanus, se raději pohybuje v oblasti Modrých hor. A pak je tu ještě rozdíl mezi Sklípkanci jedovatými ze Sydney a těmi z jižního Sydney – podle výzkumníků preferují každý jiné stanoviště; zatímco první se více vyskytuje v lesích, ten druhý má raději vlhčí prostředí a pohybuje se spíše v deštném pralese a podél odvodňovacích strouh.

Že jde o zcela odlišné druhy, vědcům doteď unikalo zejména proto, že se soustředili spíš na vlastnosti jejich prudkého jedu. Do té doby, než se v roce 1981 podařilo vyvinout protijed, zabíjeli tito pavouci několik lidí ročně. Výzkumníci si ale myslí, že oddělení těchto několika druhů a jejich důkladnější popsání by nakonec mohlo vést k vývoji účinnějších protijedů.

Zdroj: BMC Ecology and Evolution, Australian Geographic, Reuters.

Video, které jste mohli minout: Co umí vyděsit surikaty? Podívejte se na horor v očích šelem, které snídají štíry.