Mýtus vyvrácen? Tenhle žralok žere trávu místo lidí!

Žraloky si představujeme jako nelítostné zabijáky, kteří představují obrovské nebezpečí všech moří a v podstatě číhají na neopatrné plavce či surfaře, jimž znenadání velmi násilným způsobem ukončují životy. Každou chvíli se na nás vynoří (sic!) statistika, podle níž je šance na napadení žralokem (nemluvě o smrti) opravdu zanedbatelná a výrazně nižší než třeba pravděpodobnost zásahu bleskem. Teď tu však máme objev, který děs z žraloků zmírňuje ještě více.

Tráva nad maso!

Kladivoun tiburo patří (nepřekvapivě) do čeledi kladivounovitých, která se od ostatních příbuzných z žraločí rodiny odlišuje výrazným tvarem hlavy s očima po stranách. Nedosahuje nijak impozantních rozměrů, váží pouhých pět kilo, přestože větší jedinci (respektive samičky, které dorůstají větších rozměrů) mohou být až metr a půl dlouzí. Vyskytují se ve východním Pacifiku, západní části Atlantického oceánu a Mexickém zálivu. V jejich jídelníčku bychom nalezli ryby a všelijaké drobné mořské živočichy, potud tedy nic překvapivého. Nadpoloviční většinu jeho stravy však tvoří něco, nač u žraloků opravdu nejsme zvyklí – tráva.

Mořskou trávu kladivouni tiburo žerou velmi často, přestože k jejímu rozmělnění nemají uzpůsobené zuby. Silné trávicí kyseliny v žaludku se však starají o to, aby tiburo dokázal i z trávy přijmout živiny.

Žraloci jako všežravci?

Tento zajímavý fakt se přitom podařilo zjistit až díky odchytu a laboratornímu pozorování zmíněných žraloků, kteří po dobu několika týdnů pojídali pro vědecké účely speciálně označenou trávu. Není proto vyloučeno, že pokud budou podobnému zkoumání podrobeni i další zástupci legendárních mořských zabijáků, dozvíme se o jejich vegetariánském způsobu života více. A možná se časem ukáže, že žraloci jakožto typičtí zástupci predátorů budou tuto pozici muset vyklidit, neboť nepohrdnou ani rostlinami a mohou se řadit mezi všežravce. Zatím však zůstaňme nohama na zemi a za všežravce považujme pouze kladivouna tiburo…

Text: MS