Může velryba spolknout člověka? Připomínáme slavnou historku s vorvaněm, který měl pozřít velrybáře

Že se to s Jonášem tak, jak to popisuje Bible, nejspíš nestalo, asi tušíme. Když už by kytovec pozřel člověka, těžko by ho po několika dnech vydal ven živého. Biblický pobyt ve velrybím žaludku lze chápat jako symboliku přerodu a transformace. Může ale velryba opravdu člověka spolknout?

Dost pravděpodobně ne. I když existuje mořský tvor, který by dokázal spolknout lidské tělo. A není to plejtvák obrovský neboli modrá velryba – největší zvíře na světě s nejdelší zaznamenanou délkou 29,9 metru a hmotností až 200 tun. Plejtvák a další zástupci podřádu kosticovitých konzumují drobné mořské živočichy tím, že naberou do tlamy velké množství vody, kterou pak filtrují přes kostice jako přes síto. Plejtvák ani nemá zuby. Nic velkého nepozře, nemá na to dostatečně široké hrdlo. Jícen o průměru lidské pěsti se sice může v případě potřeby trochu natáhnout, ale člověk by jím vážně neprošel. A plejtvák je naprosto spokojený s krilem.

Příroda

Žralok slupnul potápěči telefon se zapnutou kamerou. Podívejte se na jedinečné záběry

Velrybář celebritou

Něco jiného je to ovšem u druhé skupiny kytovců, kteří mají všeříkající název ozubení. Sem patří delfíni, sviňuchy nebo vorvani. A ti zuby mají. Třeba takový vorvaň obrovský, kdyby moc moc chtěl, tak by do sebe člověka i nacpal. Je to ovšem savec, který se potápí do největších mořských hloubek, a tam se člověk zrovna moc nedostane – riziko být sežrán vorvaněm je tím pádem téměř nulové.

V roce 1891 se nicméně v novinách objevila zpráva o velrybáři Jamesi Bartleym, kterého údajně u Falkland zhltnul vorvaň. Posádka lodi Hvězda východu vorvaně ulovila a námořníka z břicha kytovce vyřízla a oživila. Bartley si ve vorvaním azylu pobyl 36 hodin a trvalo mu tři týdny, než se dal psychicky do pořádku. Pak žil ještě 18 let. Ačkoli historku zmiňovali autoři jako George Orwell nebo Arthur C. Clarke, určitě se takto neodehrála. Loď toho jména sice existovala, jenže v době, kdy se měl incident odehrát, byla daleko od Falkland a žádný James Bartley se na ní neplavil. Manželka kapitána, která byla celou dobu na palubě, navíc přísahala, že žádný muž přes palubu hlášený nebyl.

Přečtěte si také: Myslel jsem, že mě něco snědlo. Děsivé záběry ukazují, jak kajakáře pohltila v Chile velryba

Dobře, ale čistě hypoteticky... Kdyby vorvaň člověka sežral, nejspíš by si ho předžvýkal, což se s přežitím jaksi neslučuje. Ale dejme tomu, že se živá osoba dostane do trávicího traktu vorvaně. Co ji tam čeká? Nic příjemného. Vorvani mají čtyři žaludky plné trávicích enzymů. A chybí tam něco zásadního pro to, aby člověk nezemřel. Kyslík.

Příroda

Keporkak zachránil ženu před žralokem. Nad nečekanou empatií kroutí vědci hlavou

Potápěč jako jednohubka

V poslední době se sice objevily reálnější případy schramstnutí velrybou, byly to ale nehody, kdy se člověk dostal do tlamy kytovce a ten ho vzápětí vyplivnul. V roce 2021 si to prožil lovec humrů Michael Packard u břehů Massachusetts. Keporkak si ho krátce (podle nešťastníka to trvalo 30 až 40 sekund) poválel v hubě a hned ho vrátil do vody. Nejspíš ani neměl v úmyslu potápěče žrát, byla to politováníhodná náhoda, když se ohnal po hejnu malých ryb.

Další omyl se stal v únoru 2025 v Chile, kde zažil příliš blízké setkání s keporkakem venezuelský kajakář Adrián Simancas. V rozhovoru pro BBC popsal sliz, který ho sekundu či dvě obklopoval. Viděl jen modrou a bílou barvu.

Tyto případy ovšem neukazují dravost velryb, které by si brousily zuby (tedy pardon, kostice) na lidi. Je to naopak. Člověk stále víc zasahuje do životního prostředí mořských tvorů a brání jim v hledání potravy. Tím škodí jak jim, tak sobě.

Zdroj: IFL Science, Amusing Planet

Video, které jste mohli minout: Spike Walk System: česká metodika, která postaví na nohy ochrnutá zvířata