Mravenec faraon – nechtěný nájemník v paneláku, smrtící škůdce v nemocnici

Incest v rodinách faraonů

Ve slově faraon slyšíme šum saharského písku i hluboké ticho nejtěžších hrobek světa – egyptských pyramid. Málokdo si při jeho vyřčení představí sotva 2 milimetry velkého, tedy vlastně malého mravence druhu Monomorium pharaonis. Ano, proslavený mravenčí faraon si našel cestu do cukřenek většiny světa a ačkoli se jedná o druh teplomilný, úspěšně přežívá i u nás, kde v zimě (například v minulých dnech) padá teplota hezkých pár stupňů pod bod mrazu. Faraonky, tedy samičky, ztrácejí křídla záhy po narození, což jim neumožňuje vydat se založit kolonii v rámci rojení. Spokojí se s pohlavním stykem se svými nejbližšími příbuznými mužského pohlaví, tedy bratry a bratranci. Zatímco v běžných mraveništích zůstává jediná matka, faraonky na přítomnost konkurentek nejsou tak citlivé, klidně jich v kolonii můžeme napočítat několik desítek, občas se literatura zmiňuje i o dvou stovkách.

Jak je možné, že se jim daří?

Sice u nás v přírodě sice žádné tropy nejsou, ale to se nedá říct o vytopených a někdy až přetopených panelácích se stálou teplotou i uprostřed krutých mrazů. Jakmile se v kolonii těsno, popadne pár desítek matek své plody a přesunou se o kousek dál, třeba do vyššího patra. Pokud se odstěhuje neoplozená matka, ani to není žádný problém – i ona je schopná dodat další generaci, byť zpočátku jde jen o samé syny. Vzhledem k tomu, že faraoni nemají žádné přemrštěné nároky na to, jak má jejich „mraveniště!“ vypadat, spokojí se se systémem škvír, které se vyskytují v každé domácnosti.

Navíc si dokážou vzájemně pomáhat, a to nejen „odpadlíci“ kteří se posunuli o kousek dál, ale experimentálně se ukázalo, že i mravenci dovezení z jiného kontinentu se zapojili v tom nejlepším slova smyslu do pokračování a rozšiřování kolonie. Takže žádná žárlivost a nesnášenlivost. Naopak – s tímto vzájemně si vypomáhajícím přístupem jsou faraoni schopni osídlit v rámci superkolonie celý panelák. A vlastně celý svět. Austrálie, Severní i Jižní Amerika, Japonsko, Indie, Evropa… tam všude se najdou, byť jejich původ je dáván do tropů západní Afriky. Není divu, že co se Evropy týče, nejprve, zhruba v polovině 19. století, se objevil v anglických přístavech, kde se přivezl jako černý pasažér na lodích přivážející zboží ze zámořských kolonií. Jeho postup je u nás limitován lidskou přítomností – někdo mu jeho obydlí vyhřívat musí.

V kuchyni i nemocnici

I když je mravenec v kuchyni či kanceláři nepříjemná záležitost, není to nic proti tomu, když v nemocnici zaleze postiženému pod obvaz nebo sádru. Dvoumilimetrový tvoreček si dokáže protáhnout takřka neviditelnou skulinou. „V domácím prachu byly identifikovány mravenčí antigeny, které fungují jako aeroalergeny. Působí jako silné respirační alergeny, zejména u dětí a vnímavých jedinců a jsou schopny vyvolat astmatický záchvat. Výzkum jihokorejských vědců prokázal, že mravenčí alergeny jsou přítomné v 11,5 % domácností. Brazilští vědci zase zjistili, že faraoni jsou přenašeči mnoha patogenních bakterií. V nemocnicích ve státě Santa Catarina našli 19 druhů bakterií, které byly do nemocničního prostředí evidentně zavlečeny mravenci, z nichž ¾ tvořili právě faraoni. Podobná situace byla zaznamenána v dětské nemocnici v Palmas v brazilském státě Tocantins. Brazílie není zdaleka jedinou zemí, která má problémy s mravenci v nemocnicích a různých zdravotnických zařízeních,“ píše profesor Patočka na serveru toxicology.cz. Z toho plyne, že jakmile se mravenci objeví na operačním sále, okamžitě vzniká riziko bakteriální kontaminace do té doby sterilních přístrojů. A právě nemocniční pokoje jsou místa, kde se udržuje pro mravence příjemná stálá teplota.

Co jim nabízíme k jídlu

Tak jako nejsou vybíraví na prostor, nejsou vybíraví ani na potravu. Od mrtvol hmyzu, přes bílkovinný kuchyňský odpad až třeba k už zmiňovanému cukru nebo pečivu. Jejich fungování na bázi „stopovacích feromonů“ je úspěšnější než naše hledání. Stačí někde odložit nějakou dobrotu, a pokud na ni některý z mravenců narazí, dá ostatním pomocí chemických signálů bleskurychle vědět, kam se zajít nadlábnout. Našinec pak nad hemžením jen nechápavě kroutí hlavou.

Lafatrex – český specializovaný „mravencomor“

S insekticidy je obecně problém v tom, že jednak jde o zanášení jedů do životního prostředí a jednak často kromě škůdců hubí i druhy, o které naopak stojíme. Čeští výzkumníci ve spolupráci s výzkumníky americké firmy Zoecon vyvinuli látku, která se dodnes dá koupit pod názvem Lafarex. V návodu k použití se dočtete, že jde o „specifický nástrahový přípravek s juvenoidem k hubení mravenců druhu Monomorium pharaonis v bytech, určený pro svépomocné zásahy“. Co už se nedočtete, je fakt, že se jedná o tzv. juvenoid, tedy látku nabourávající vývoj kukel a dospělců. Boj s faraony je podobný příslovečnému boji s větrnými mlýny. Mravenci se naučí vyhýbat se otráveným místům, ale po čase se vracejí. Takže to, že je nevidíme, ještě neznamená, že jsme vyhráli. Možná jsme vyhráli bitvu, ale válka trvá.

Text: Topi Pigula